Coco Chanel

2/2 Coco s tváří Bobuľové a MacLainové je nejkomplexnějším příběhem slavné módní návrhářky. Toto dvojdílné zpracování vypráví story o ženě, která by se sice mohla stavět na hlavu před první i druhou světovou válkou a být úspěšnější než ředitelka zeměkoule, ale pokud by znovu neuspěla i v poválečném světě, byla by definitivně zapomenuta. Jako její dávný souputník Poiret. Nevděk světem vládne, ale na konci cesty, během které jsem zkusila všechny životopisné filmy o Coco, jsem ráda, že jsem o tuto osobnost bohatší. Nikdy bych se asi nepídila za někým, kdo dorazil proměnu Romy Schneiderové z berlínsko-vídeňské hvězdy do italsko-francouzské herečky, ale Coco naštěstí není a nebyla jen návrhářkou jednoho jediného kostýmu z Viscontiho filmu, stejně jako nikdy nebyla jen jménem za slavným parfémem. Příběh Chanel je příběh 20. století, který tolik obdivuju. Takže na počátku je emoční chaos v secesních kostýmech, následuje válečná vřava a posléze nové nadechnutí. A v 50. letech definitivní porážka fenoménu New Look, který stejně nikdy nikomu ve skutečnosti neslušel. (03.01.2015)

Sehnala sem si tuhle Coco pro prosté srovnání s její novější verzí z roku 2009. A asi takhle. Sou zkrátka filmy, během jejichž sledování si pod fousy mumláte něco jako: „Ale jo, v pohodě, příjemný to je, dojemný to je, zajímavý taky, koukat na hezký šaty-proč ne, blablabla.“ Když to skončí, víte, že toto všechno ste viděli hrubym odhadem tak šedesátkrát a že ani štěky Malcolma McDowela to nezachránily. No a poslední fází pak je už jen to, že mozek tenhle film poměrně rychle zařadí do přihrádky “Určeno k rychlému zapomenutí.“ (15.10.2009)

Ze zajímavé ženy udělali jen další hrdinku romantického filmu. Navíc Barbora Bobulová (Slováci odpustí, ale nenašla jsem na klávesnici to správné L) hraje dost podivně - to Shirley je ta pravá Coco, neustupná, rozhodná a kreativní. Film jen okrajově zachycuje vývoj módy a roli Coco ve významné změně ženského šatníku. Chtěla bych, aby konečně někdo (nejlépe Francouzi) natočil životopis Coco Chanel tak, jak si to zaslouží. (21.12.2011)

Přestože se jedná o dvoudílný TV film, oslovil mne více než COCO s Audrey Tautou. Ta byla výborně vybrána typově, což se zase ne moc povedlo zde. Jako mladá moc nekoresponduje s vychrtlostí a typově s opravdovou CoCo. Ovšem neznamená to, že by Barbora Bobulová nějak zklamala, naopak. Obě hlavní představitelky měly něco do sebe, nepůsobí tolik chladně a odtažitě, je z nich cítit, že přes rány osudu v nich koluje temperamentní krev. Přesto zůstanu na průměru, protože určitý whip tomu sházel, ale na TV moc pěkné. (15.01.2014)

Běžný životopis, který se zaměřuje hlavně na dobu, než se z Coco stala Chanel. Příběh vzpomínek rámovaný první neúspěšnou poválečnou a druhou poválečnou úspěšnou přehlídkou přináší život děvčete, kterému život rozdal prachmizerné karty, ona je ale dokázala proměnit v trumfy tím, že nehrála podle uznávaných pravidel. Souhlasím s ní. I když měla drajf a talent, bez porušení tehdejších pravidel morálky by se nedostala nikam. Asi záměrně tvůrci vynechali válečnou etapu, jejíž průběh přiměl Coco po válce na léta zmizet do ciziny, aby se „zapomnělo.“ I tehdy však uplatnila stejnou strategii přežít za každou cenu. A souhlasím i s jejím: „Žena mého věku se na výložky svého milence nedívá,“ jak odpovídala, když ji obviňovali za styky s nacistickým důstojníkem. SHRNUTÍ: V klášteře se možná naučíš šít, nenaučíš se tam ale prodávat. (05.10.2023)