Galimatyáš

Takto vypadá v mých myšlenkách typický francouzský film - trochu netradiční, avšak lze najít mnoho podobných snímků, především francouzských a často se stejnými jmény v tvůrčím týmu (ano, první co Vás napadne, tohle je film J-P Jeuneta, který světu dal Delikatesy a Amélii, především u druhého filmu mnoho lidí "objevilo" Francii), mile komický, ovšem nečekejte zábavu k popukání, plný zvláštních postav, většinou na okraji společnosti, kteří jsou něčím speciální, často mají umělecké sklny, stejně jako celý snímek se snaží tvářit jako "nadupaná umělecká perla". Ano, umělecký, to je to slovo, která charakterizuje Galimatyáš perfektně. Někdy až moc umělecký na úkor diváka, jindy tak akorát. (31.05.2011)

Jeunetovská manýra, ve které jsou recyklovány odpadky ze snad všech jeho předchozích filmů a která svou neustálou snahou o ozvláštňování na rovině stylu začne být nesmírně ubíjející. Zjevně se mělo jednat o postmoderní poctu filmům noir, sociálním groteskám a animáčům od Texe Averyho, to celé v hávu heist a revenge movie. Nějak se ale přitom pozapomnělo na to, že první jmenovaný typ filmů se vyznačoval chytrostí z hlediska vyprávění, protože potěcha spočívala v určité překombinovanosti a specifickém dávkování informací; sociální grotesky měly postavy, s kterými divák cítí a zajímají ho jejich osudu, nikoliv jednorozměrné figurky... no a na Texe Averyho se fyzická deformita nezahání do krajností, poněvadž se vychází ze skutečných základů (muž-dělová koule, hadí žena ad.). Na podrazáckou podívanou jsou postavy příliš velcí idioti, aby mohli přechytračit i diváka (a závěrečná narativní finta s nespolehlivou montážní sekvencí, která je zpětně rekontextualizována do nového rámce, je jednak předvídatelná, jednak lacině efektní), na revenge movie zase chybí důvod k pomstě či jakákoliv motivovanost vůbec (a to nejenom postav, ale i světa jako takového). A nejhorší ze všeho je "nástavba" v podobě sociální kritiky, která vlastně ve výsledku na nikoho nemíří a nic neříká (tedy kromě "zbrojní korporace fuj"). Mírně nadprůměrné hodnocení je tak z mé strany znakem toho, že se jedná o Jeunetův nejlepší snímek z jeho tří posledních, i když je to hrozná manýra, a za to, že v závěru je vytvořeno alibi k formálním nedostatkům díla (vzhledem k tomu, kdo se vyjeví jako narátor). (11.04.2010)

Galimatyáš je naprosto dokonalý název pro tento mix scén zavánějících genialitou, okamžiků neobratně se potácejících na hraně trapnosti a v podstatě čehokoli dalšího. Bez nutnosti každodenního humánního mučení na Guantánamu se přiznávám k tomu, že ty tři hvězdy jsou výrazem mé hodnotící bezradnosti. (12.07.2011)

Některé postavy a nápady nádherné, a líbí se mi, že to ideově navazuje na svět Amelie, a tak nějak ho dál rozvíjí. Ale téma kritiky zbraní ve válečných konfliktech je na jeunetovsky poetickou imaginaci naroubováno až příliš doslovně. Postavy obou obchodníků se zbraněmi, jakoby postrádali fantaskní vlastnosti, které by z nich udělali přirozenou součást světa tohoto filmu. (17.09.2016)

Jean-Pierre Jeunet natočil Galimatyáš. Jeho recyklovaní Dannyho parťáci si kouzelně podali Obchodníky se smrtí. Nápady, detaily, Galimatyáš. Jeunetovo typické panoptikum postav. Jako by všichni byli tak trochu z cirkusu. Mim, hadí žena, živý dělový náboj, žena se zázračnými matematickými schopnostmi... Jeunet rafinovaně rozehrává jakousi hodně osobitou variaci v žánru ,,heist movie", tady ovšem skupina Bazilovýh ,,parťáků" podle perfekcionistického plánu nevyloupí banku, ale použije ho coby nástroj své (hodně iracionální) pomsty. Zvláštní je Jeunetův přístup ke věcem, vždy je vytrhuje z kontextu a ze svého přirozeného prostředí. Nejenom zde je pro jeho tvorbu typický motiv recyklace. Novodobá groteska (a zjevná pocta groteskám klasickým), kterou tu režisér tak osobitě rozehrává, je silně výtvarně stylizovaná a nese se přesně v duchu Jeunetových předešlých snímků, pro které byla vždy typická hravost, posedlost (často obskurními) detaily, vizuální exkluzivita, výjimečně zdařilá kamera a nádherná hudba... Jean-Pierre Jeunet je jednoznačně silný humanista, snílek a tak trochu dětina, což možná části diváků může vadit, jeho zaujetí obyčejně neobyčejnými lidmi, spontánním přátelstvím, kouzlem lásky prozrazuje romantickou duši a dobré srdce. Jeho svět je více pohádkový než skutečný, ale přesně tam chceme přece skrze přítmí kinosálů utíkat... Podobné filmy: Delikatesy (04.02.2010)