Die Rebellion

Po dlhšom čase som sa vrátil k jednému z filmov od rakúskeho režiséra a scenáristu Michaela Hanekeho, ktorý som zatiaľ ešte nevidel, priamo odkazujúci na mimoriadny, televízny film, ktorý by sa určite nestratil ani na plátnach kín, tým som si maximálne istý, pretože tam by sa snáď ešte lepšie vynímal, ako na domácich obrazovkách. Mimochodom mi ho poradil spoľahlivý kolega Willy Kufalt, ktorému sa chcem prostredníctvom tejto recenzie vrelo poďakovať, keďže sledovanie protagonistu Andreasa Puma mi prinieslo nielen neuveriteľný filmový pôžitok, ale zároveň aj akúsi katarziu, s ktorou sa v súčasnosti akosi často potýkam, pričom dej tejto postavy → vojnového invalida, sa ale odohráva v minulosti v období Rakúsko-Uhorska, čo reprezentujú hneď úvodné, archívne zábery, ktoré ma svojimi vyblednutými, zrnitými a poškrabanými kompozíciami obrazu, vari automaticky pripravili na to, s čím sa budem musieť následne stretávať i v tomto precíznom spracovaní, ktoré mi doslova vyrážalo dych... A síce sa tá kamera predsa trochu ustáli, aspoň počas jeho spolužitia so sympatickou, no naprosto nevyspytateľnou vdovou → Katarínou Blumichovou, kde sa môže už reálne zdať, že konečne našiel recept na šťastie...? To šťastíčko ho totižto postretlo ešte o čosi skôr, keď "brigádoval" , tak naďabil na Williho... / Skrátka je to úplne jednoduchý príbeh o tom, ako sa snaží istý "mrzák" opätovne zaradiť do života a do spoločnosti, ktorá sa ale na neho pozerá dosť kritickou optikou, no v jednoduchosti sa skrýva krása asi v takom význame, že to by proste nemohol sedieť na režisérskej stoličke → renomovaný Michael Haneke, aby svojej filmovej vízii, nevdýchol ďalšiu dávku poriadneho PESIMIZMU, ktorým je povestný,  čo mi našťastie opäť neuniklo, keď v jeho tvorbe sa vlastne nejedná ani o nič extra prelomové, že sa súčasne jedná vari o jeden z najlepších filmov, aké doposiaľ nakrútil, čomu zrejme tiež napomáha i herecké obsadenie, na čele s → charizmatickým Brankom Samarovskim, ktorý podáva priam odzbrojujúci, herecký výkon, kde si dovolím dodať, že ani Thierry Van Werveke, absolútne v ničom nezaostáva, a tak sú tým pádom obidvaja rovnocennými spoluhráčmi ! Pre zaujímavosť a na samý záver dopĺňam, že filmom ma sprevádzal "rozprávač" , čo som nevnímal ako rušivý element, malo to svoje pevné opodstatnenie, pridávalo to na celkovej dôležitosti a autenticite, že snímok ako celok, je extrémne pohlcujúcim, no určite nie je určený pre každého diváka, čo dokladá i samotné hodnotenie na tejto databáze, kde snímok ohodnotilo ani nie 20 užívateľov, čo je ozaj žalostne málo, a tak sa to možno raz zmení, aj za prispenia všetkých komentárov, ktoré momentálne k tomuto filmu svietia, pritom sa hádam "chytí do pasce" aj niekto nasledujúci, kto si naše výsledné dojmy prečíta, keď sa nechá na Vzburu nalákať...? Vskutku, to by som si prial. (27.04.2022)

Smutný příběh jednoho muže, bývalého vojáka, na kterého po jednom vážném zranění v životě nečeká už nic moc dobrého. Něco dobrého sice ano, ale moc toho není. A jedna pitomá náhoda/událost mu ten život zhorší ještě víc. Ačkoli to je televizní film a ze začátku to na mě tak i dost působilo (netuším proč - ale kvůli 4:3 to nebylo), nakonec z toho vypadlo hodně povedené drama se slušně představenými postavami (+ nějakou jejich psychologií), sympatickým hlavním hrdinou, podmanivou atmosférou, skvělou kamerou a s nejednou silnou scénou (včetně celkového silného dojmu), z nichž u mě vedou dvě - SPOILERY ta, kdy z auta vidí svoji (nebiologickou) dceru a ta úplně závěrečná, kdy Andreas Pum zemře a vlastně až po té smrti se dočká klidu (a teoreticky by se dalo říct, že se dostal do Nebe - kde teda není jeho dcera, protože je ještě naživu) KONEC SPOILERŮ. Takže jo, i přes občasnou rozvleklost, pár zbytečných voiceoverů popisující činnost právě se odehrávající v obraze jak od Bressona a nedostatečné ukázání pouta mezi Andreasem a jeho dcerou, které asi mělo být silné, ale úplně to z toho nevyplývá, se mi tenhle Hanekeho film hodně líbil. A ačkoli někteří Hanekeho nazývají jako krutého a bezcitného, tady bych si dovolil tvrdit opak. Jen mě překvapuje, že i přes to jak je zde na ČSFD relativně oblíbený, tenhle film skoro nikdo neviděl. Přitom se dá jednoduše sehnat a dokonce k němu existují české titulky (!). Jen je mi trošku líto jejich autora, snad si nemyslí, že to byla sisyfovská práce... Silné 4* (16.05.2021)

Geneze revoltujícího subjektu. __ Onu emoci, kterou ve mně Die Rebellion (1993) primárně vyvolala, bych pojmenoval rozhořčením. Nedivte se, po dobu hodiny a půl sledujeme mimořádně slušného člověka (jenž na počátku příběhu interpretuje každou vzpouru jako zločin proti Bohu), invalidního veterána z 1. sv. války Andrease Puma (Branko Samarovski), kterak se mu děje jedno bezpráví za druhým! Je v tom poznat Haneke? Řekl bych, že ano, jedním z jeho stěžejních témat je přeci sadismus (společenského) světa. Bylo by to na 5*, nebýt to tak literární (podobně ostatně vnímám i Bílou stuhu, která je však komplexnějším filmem; dát Die Rebellion 5* a Bílé stuze pouze 4* by nebylo adekvátní). Díky za tip Willymu Kufaltovi. 80 % (02.12.2023)

Die Rebellion na mě působí jako pečlivě stylizovaný (jednak důrazem na estetiku, ale i použitím už zmíněného vypravěče) smutný film. Haneke nám tu depresi přesně dávkuje, takže nás sice trápí, ale na rozdíl od svých jiných děl nešokuje. Od začátku je jasné, že cesta Andrease Puma nepovede ke štěstí. A to se nemůžu zbavit pocitu, že režisér svého neprůbojného a pokorného hrdinu k jeho rebelii tak trochu donutil, aby ho na konci měl tam, kde ho chtěl mít - na té "poslední štaci". (12.11.2023)

"Do pekla..." Hodně depresivní film o životě válečného invalidy. Přitom to s ním do jisté doby vypadalo tak nadějně. Získal licenci na flašinet, našel si ženu a pak... Co se stalo pak...? V první řadě musím říct, že nejsem zastánce filmů, v nichž musí věci kolem diváků dovysvětlovávat vyprávěč. A že tedy v tomto filmů to bylo hlavně o vyprávěči. To on posouval děj vpřed a bez jeho komentářů bychom moc nevěděli, co se obrazovce odehrává, případně co si myslí/prožívá hlavní hrdina. A to mi nepřijde jako úplně správně. Silnou stránkou filmu je určitě kamera s řadou dlouhým záběrů a pak jednoznačně hudba, zádumčivá hudba klasického střihu. Ale celkový dojem spíše průměrný. PS: Ta scéna, kdy Josef Kemr vysvětluje hlavní postavě, jak funguje flašinet mě určitě potěšila. Docela obdiv k jeho výborné němčině  (14.11.2023)