Die Rebellion

"Do pekla..." Hodně depresivní film o životě válečného invalidy. Přitom to s ním do jisté doby vypadalo tak nadějně. Získal licenci na flašinet, našel si ženu a pak... Co se stalo pak...? V první řadě musím říct, že nejsem zastánce filmů, v nichž musí věci kolem diváků dovysvětlovávat vyprávěč. A že tedy v tomto filmů to bylo hlavně o vyprávěči. To on posouval děj vpřed a bez jeho komentářů bychom moc nevěděli, co se obrazovce odehrává, případně co si myslí/prožívá hlavní hrdina. A to mi nepřijde jako úplně správně. Silnou stránkou filmu je určitě kamera s řadou dlouhým záběrů a pak jednoznačně hudba, zádumčivá hudba klasického střihu. Ale celkový dojem spíše průměrný. PS: Ta scéna, kdy Josef Kemr vysvětluje hlavní postavě, jak funguje flašinet mě určitě potěšila. Docela obdiv k jeho výborné němčině  (14.11.2023)

Zdravotně postižený bývalý voják Andreas Pum (Branko Samarovski) ztratil nohu ve válce pro zem císaře a otce. Po odchodu z armády dostane licenci k provozování živnosti a flašinet. Jednoho dne se dostane do vyhrocené diskuse s vysoce postaveným mužem, a za narušení pořádku končí ve vězení, kde přichází i o to málo co měl. (30.06.2020)

Objektivně bych dal jen tři hvězdy, ale on tam hraje Pepíček Kemr a dokonce sám, nedabovaný, mluví celý svůj part poměrně čistou němčinou! Jinak Hanekeho podezírám, že sice převedl knihu, která je obžalobou války a její nesmyslnosti tak, aby ve filmovém přepisu toto téma zůstalo zachováno (a ctitelé předlohy tam to své našli), ale že si poněkud škodolibě přisadil a přidal ještě jednu rovinu. Už od první scény v nemocnici docela jasně patrnou. Totiž že za svou smůlu si Andreas mohl sám svým přístupem k životu. Co nechápal a neslučovalo se s jeho myšlením, tím se odmítl zabývat a přemýšlet o tom, a jel si jen to svoje a ty "ostatní" pohrdlivě nazýval pohany. K flašinetu přišel v podstatě podvodem. A jen blbec by netušil, že po něm vdova vyjela jen proto, že měl licenci, tudíž jistou obživu. Svou určitou ani ne tvrdohlavostí, ale spíše tupostí, kdy neustále odmítal přemýšlet alespoň o krok napřed nebo za roh, se dostal do situace, v jaké byl. Ale jedna věc mě potěšila - Haneke sice "svou" postavu rozkrájí div ne na kousky, ale je zřejmé, že s ní soucítí. Hodně mě potěšil konec, že i po tak zvláštním člověku zůstane alespoň písnička, která uvízne někomu v paměti. Líbila se mi kamera a výprava, popravdě mi přišlo, že velkolepější (řekněme celovečerní pro kina) provedení by filmu spíše uškodilo. Úžasné jsou i ty kontrasty obrazu a hudby, jak to vidíme hned na začátku, kde se bojuje v zákopech, s děly, a do toho zní ta kolovrátková melodie flašinetu. Jinak mi přijde, že pár scén je dost vatoidních, někde to chtělo trochu přidat na tempu a jinde trochu ubrat na vypravěči, ale na to, že jsem měl Hanekeho zafixovaného jako inťošského kýčaře, jde o povedený film. (03.06.2022)

Přišel o nohu, získal vyznamenání a licenci k živnosti... Hanekeho Rebelie v první řadě nevzdává hold vojákům, kteří v boji za svou vlast v první světové válce přišli o život či o zdraví, zato se zaměřuje na velmi trpký osud jednoho z přeživších hrdinů, který svou vzdorovitou povahou vůči jiným nešetřil ani po válce... a kterého osud navzdory jedné světlé chvilce nešetřil také. Snímek si postačí s velice skromnou výpravou, jež spolu s převažně černobílými a sépiovými odstíny vytváří působivou atmosférou rané meziválečné doby. Někdo by mohl skrze nízký rozpočet a televizní formát očekávat konverzační drama, navzdory komornímu pojetí a mnohdy i delším scénám z jedné místnosti dostáváme především působivé vyprávění obrazem. Netradiční koncepce příběhu a Štíbrova kamera představují v tomto směru velkou devizi, stejně tak hudba, která nechává v prodloužených záběrech silně zvýraznit emoce. Vypravěč svou přítomností dolazuje zpracování starého příběhu připomínající drobný útržek z kulturní paměti; osobitě musím zmínit starou malbu i chytlavou melodii z flašinetu, což tvoří nápaditý rámcující prvek s přímo poetickým nádechem, v tomto jinak spíše potemnělém filmu. Tohle zřejmě netradiční (pro mě teprve první) setkání s tvorbou slavného režiséra Hanekeho mi přineslo skvělý zážitek, rovněž nadšení z nádherné filmařiny i jistý kus znepokojení, které ve mě po závěrečné úvaze nad spravedlností ještě nějaký čas přetrvává. 95% (12.12.2020)

Smutný příběh jednoho muže, bývalého vojáka, na kterého po jednom vážném zranění v životě nečeká už nic moc dobrého. Něco dobrého sice ano, ale moc toho není. A jedna pitomá náhoda/událost mu ten život zhorší ještě víc. Ačkoli to je televizní film a ze začátku to na mě tak i dost působilo (netuším proč - ale kvůli 4:3 to nebylo), nakonec z toho vypadlo hodně povedené drama se slušně představenými postavami (+ nějakou jejich psychologií), sympatickým hlavním hrdinou, podmanivou atmosférou, skvělou kamerou a s nejednou silnou scénou (včetně celkového silného dojmu), z nichž u mě vedou dvě - SPOILERY ta, kdy z auta vidí svoji (nebiologickou) dceru a ta úplně závěrečná, kdy Andreas Pum zemře a vlastně až po té smrti se dočká klidu (a teoreticky by se dalo říct, že se dostal do Nebe - kde teda není jeho dcera, protože je ještě naživu) KONEC SPOILERŮ. Takže jo, i přes občasnou rozvleklost, pár zbytečných voiceoverů popisující činnost právě se odehrávající v obraze jak od Bressona a nedostatečné ukázání pouta mezi Andreasem a jeho dcerou, které asi mělo být silné, ale úplně to z toho nevyplývá, se mi tenhle Hanekeho film hodně líbil. A ačkoli někteří Hanekeho nazývají jako krutého a bezcitného, tady bych si dovolil tvrdit opak. Jen mě překvapuje, že i přes to jak je zde na ČSFD relativně oblíbený, tenhle film skoro nikdo neviděl. Přitom se dá jednoduše sehnat a dokonce k němu existují české titulky (!). Jen je mi trošku líto jejich autora, snad si nemyslí, že to byla sisyfovská práce... Silné 4* (16.05.2021)