Jmenuji se Khan

Nemôžem sa stotožniť s vysokým hodnotením filmu, ktorý mnohí užívatelia vnímajú ako mix Forresta Gumpa a Rain Mana. Máloktorý trojhodinový film ma dokáže pribiť ku kreslu a sledovať ho na jeden záťah. Forrest Gump nepatrí, na rozdiel od Rain Mana, medzi mnou obdivované filmy. Neoslovujú ma tieto rozprávky na tému jak americkej hloupej Honza ke štěstí přišel. A stačilo mu iba utekať. To vnímam ako spoločný bod s Khanom a z Rain Mana bolo podľa mňa prevzaté myšlienkové klišé, že ľudia s Aspergerovýmn syndrómom alebo priamo autisti sú výnimočné osoby, len myslia odlišným spôsobom ako ostatní. Pravdou skôr je, že sú to ťažko zdravotne postihnuté osoby a iba v ľahšie prípadoch môžu zdieľať spoločnú domácnosť s ostatnými. V tomto sa mi páčil film Temple Grandinová, v ktorom sú realisticky znázornené možnosti i limity takto postihnutých ľudí. Takže suma sumárum - Khanovi som neveril. Neveril som ani ľuďom okolo neho, snáď s výnimkou jeho matky. Preto iba tri hviezdičky aj keď ostatní boli štedrejší. (11.03.2015)

Když to trošku zjednoduším, Rizvan Khan je takový bollywoodský Forest Gump. Opravdu hodně silný dramatický snímek, který se z vás snaží všemi možnými způsoby poslední zbytky emocí a to ať už těch kladných (smích) tak těch záporných (zděšení, drama, strach). Čekal bych, že vzhledem velice natáhnuté stopáži mě bude film nudit, ale ani v jedné své pasáži nepolevuje a stále je na co se soustředit a co sledovat. Dal bych plných pět, ale bohužel závěr snímku se moc nepovedl, z toho jsem zklamaný, proto jedna dolů. (25.02.2016)

Na svete sú len dva druhy ľudí - dobrí a zlí... A presne o tom to je - je zbytočné ľudí rozdeľovať na základe rasy, náboženstva, spoločenského postavenia alebo podľa vzhľadu, pretože ani jedno z týchto delení nedokáže človeka naozaj úspešne definovať. Rizvan Khan je takým indickým Forrestom Gumpom, akurát že v trochu vážnejšom prostredí. Prvá tretina filmu ma moc nechytila, pretože dej bol príliš priamočiary a miestami až presladený. No potom sa to po 9/11 všetko zlomilo a celé sa to rozbehlo. Reálne tu boli vykreslené tie ľudské predsudky, keď razom každý moslim sa stal skrytou hrozbou a obávaným teroristom. Vďaka čomu sa následne dej filmu viacero krát radikálne láme a už nič nieje razom ako predtým a budúcnosť sa zrazu stala úplne neurčitou. Veľmi veľa pekných scén, dialógov a myšlienok sa tu objavilo, čo vytvorilo z tohto filmu hodnotné dielo (bohužiaľ miestami boli niektoré scény trošku prehnané). No celkové posolstvo bolo krásne, kiežby si ľudstvo bralo príklad z Rizvana a odhodilo svoje nechutné predsudky! (12.07.2013)

-3* s typickou atmosférou indické kinematografie natočil režisér Karan Johar mezinárodní film, u kterého se vůbec nedivím, že víc "bodoval" ve světě než v Indii. Autoři měli v tomto snímku bohulibý záměr potlačit celosvětové předsudky vůči islámu stejně hravou formou jako to bylo u Rain Mana. Podle hodnocení soudím, že na většinu to zabralo, ale na mě tentokrát ne. V indických filmech má naivita své místo, ale v tomto navíc ve spojení se svou prvoplánovitostí na mě působila jako pěst na oko. Slabé tři hvězdičky jsou maximum co dokážu dát a nevidím důvod ho doporučovat, už z toho důvodu, že základní argumentace filmu, že na světě žijí BUĎ hodní ANEBO zlí lidé (tzn. nic mezi), je hodně špatná a zavádějící. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (10.01.2021)

Těžko říct, proč se právě indičtí filmaři nejvíc zabývají komplikacemi v životech amerických muslimů po 11. září a ani nemá cenu o tom v tomto komentáři spekulovat. Mnohem důležitější je, že My Name Is Khan je z této vlny indických filmů ten nejvyrovnanější a nejlepší. _____________________ Ostatně je také poměrně prostý a (záměrně) naivní, avšak ve svých simplifikacích nestaví muslimy do pohodlné role ukřivděných obětí (jako New York), ani netrpí nekoncepčností (jako realističtější a sebekritičtější Kurbaan). V zásadě prosazuje tři základní myšlenky: lidé se profilují jen dle svých skutků, problémy se nemají přehlížet, ale řešit a všechno (krom smrti) je vždy možné napravit. _____________________ Že půjde o milý a dobrosrdečný film, od Karana Johara každý čekal; na rozdíl od jeho předchozí počinů je však výrazně civilnější a daleko méně expresivní co se emocí týče. Tato vlastnost je přímo ukotvena v ústřední osobnosti Rizvana, jemuž Aspengerův syndrom výraznější projevy emocí nedovoluje a při klíčovém zvratu filmu tak vlastně stojí za jeho rozchodem s Mandirou. Je rozhodně fajn, že za patáliemi hlavních postav nestojí jen předsudky jejich spoluobčanů a film má daleko do toho být hysterický (akty proti-muslimského násilí, které se v něm objevují, vychází ze skutečných incidentů) . _____________________ Pokud Rizvan při své podařené a úspěšné cestě někde zakopnul či zavrávoral, tak to jistě bylo u způsobu vyprávění, které je znázorněno jako čtení jeho deníku. Ten byl ovšem psán pro Mandiru a proto je nelogické, aby v něm byly uvedeny i události, o nichž musela dávno vědět. Další drobný problém představuje pasáž s hurikánem, jenž je sice vizuálně nejpůsobivější částí filmu, ale ve vyprávění přebývá a jen zbytečně odsouvá rozuzlení. (Dodatek 2. 5. 2010: Čímž jsem ale rozhodně nechtěl naznačit, že je třeba film hodnotit podle prvních deseti minut :/ ) (24.04.2010)