Jmenuji se Khan

Uff, vypořádat se s tímhle filmem dá docela zabrat... ta téměř tříhodinová délka, epicky neuvěřitelně rozmáchlý děj, brutální ždímačka emocí, moře patosu, kýče (už jenom ten plakát...), a megadojemný závěr (který je samozřejmě dokonale předvídatelný)... Karan Johar se prostě vůbec nebojí dávat tam srdíčko a neváhá použít cokoli, aby dostal diváka tam, kam chce, včetně velmi emotivního soundtracku, kterým si pomáhá takřka v každé scéně. Ačkoli mi způsob, jakým je ten film vyprávěný (a sestříhaný), přijde do jisté míry amatérský, až naivní, přesto se mu nevysmívám a rozumím tomu, proč si zde vysloužil tak vysoké hodnocení (navíc ho podle všeho vidělo docela dost lidí, na to, že to nikdy nešlo u nás v kinech, což mě docela překvapilo). Ostatně přišlo by mi pokrytecké se tomu filmu cynicky pošklebovat vzhledem k tomu, že i mně dojal k slzám, ale té emoční razanci prostě nejde vzdorovat, pokud má člověk v sobě aspoň kousek citu a pokud má podobné filmově nepravděpodobné příběhy v oblibě (osobně jsem si u toho vzpomněl na Benigniho snímek Tygr a sníh, který mě podobným způsobem zasáhnul). Přesto ten film beru spíše jen jako takové rozšíření obzorů, jak vypadá současná bollywoodská tvorba, a osobně mě tento - na můj vkus až příliš - exotický styl neoslovuje, protože je na mě příliš intelektuálně nekomplikovaný a celkově nezajímavý tím, jak je divácky přístupný - osobně dávám přednost, řekněme, rafinovanější filmové produkci. (25.02.2020)

Námět filmu je prastarý: postavit do kontrastu velkého světa božího prosťáčka, ne nutně hlupáka, a pak sledovat jak na sebe vzájemně působí. Takhle to bylo například se Švejkem a první světovou válkou. Tady se autistický Khan potýká s následky 11. září. A i když námět originální není, což vůbec nevadí, jednotlivé scény jsou nápadité – někdy vtipné, jindy dojemné. Stejně jako Švejk, tak i Khan se řídí vlastními pravidly obyčejného, hodného člověka, která v měnícím se světě najednou jakoby pro ostatní přestala platit. Právě proto má takovou sílu, když je někdo pořád dodržuje. ___ Působivá je scéna, kdy se Khan přidá k tryzně za oběti 11. září muslimskou modlitbou. Nebo když svým věznitelům, kteří ho záměrně trýzní střídavě mrazivou a horkou klimatizací, bezelstně nabídne, že jim ji opraví. Legrační i smutné zároveň. ___ Jasně, že ten velký svět, do kterého se Khan vydá jako rytíř bez bázně a hany za svojí verzí svatého grálu, je světem zidealizovaným. Ve skutečnosti by nenarazil na tolik hodných lidí, kteří mu pomůžou a vůbec neřeší jeho zvláštní chování. Završení jeho cesty působí až pohádkově naivně. Ale nevadí, tenhle film chtěl hlavně říct něco o tom, že není důležité všímat si odlišností, ale toho, co nás spojuje. A řekl to skvěle. ____ Byl to potřebný film a teď po letech od natočení je stále potřebnější. Vsadila bych se, že kdyby ho teď uvedli v českých kinech, rozzuřil by fanatiky do běla. Bohužel. (30.08.2016)

Určitě zajímavý příběh, který tak se nebojí "odtajňit" jestli to tak můžu nazvat druhou - pozitivní stranu Islámu, kde si lidé normálně pomáhají a kde se snaží začlenit do společnosti. Bohužel je dnes Islám spíše propagovanej (jak filmově tak v médiích), jako náboženství války a terorizmu. Bohužel tomu napomáhají extremisti, kteří si čtou Korán podle sebe. Bylo zde přesně vidět, jak může být tato posvátná kniha muslimů zneužita pro terorizmus a jaké to má následky pro ostatní bezproblémové občany s muslimskou vírou. Tento příběh mi docela připomínal svojí nevinnou ale důležitou a dobrodružnou rolí Forersta Gumpa, ale také svým "vzhledem" Milionáře z chatrče, který byl shodou okolností také muslim, a který byl natočen také v USA/Indie koprodukci. Opravdu zajímavý film a na konci mě pobavil vzhled pana Obamy, :) (16.07.2012)

Na svete sú len dva druhy ľudí - dobrí a zlí... A presne o tom to je - je zbytočné ľudí rozdeľovať na základe rasy, náboženstva, spoločenského postavenia alebo podľa vzhľadu, pretože ani jedno z týchto delení nedokáže človeka naozaj úspešne definovať. Rizvan Khan je takým indickým Forrestom Gumpom, akurát že v trochu vážnejšom prostredí. Prvá tretina filmu ma moc nechytila, pretože dej bol príliš priamočiary a miestami až presladený. No potom sa to po 9/11 všetko zlomilo a celé sa to rozbehlo. Reálne tu boli vykreslené tie ľudské predsudky, keď razom každý moslim sa stal skrytou hrozbou a obávaným teroristom. Vďaka čomu sa následne dej filmu viacero krát radikálne láme a už nič nieje razom ako predtým a budúcnosť sa zrazu stala úplne neurčitou. Veľmi veľa pekných scén, dialógov a myšlienok sa tu objavilo, čo vytvorilo z tohto filmu hodnotné dielo (bohužiaľ miestami boli niektoré scény trošku prehnané). No celkové posolstvo bolo krásne, kiežby si ľudstvo bralo príklad z Rizvana a odhodilo svoje nechutné predsudky! (12.07.2013)

Vůbec by to nebylo špatné drámo, kdyby to nebylo tak křečovitě hloupě levně pitoreskně Bollywoodsky natahované a v poslední třetině tak happyendovsky přeslazené, že se vytratila veškerá logika. Možná mi to uniklo, ale chybělo mi na konci "Khane, jsem těhotná", aby byl patos dokonalý. Kdyby z toho vypustili část se snahou potkat prezidenta a spíš se zaměřili jen na hledání vraha, bylo by to 100x lepší, než snaha psychicky méně vybaveného jedince spasit svět, nemluvě o absurdnosti zamilováni se do Khana. Obě hlavní postavy to zahráli moc pěkně, ale to indické sladidlo filmu dosti vadí. (16.07.2011)