Matka

[KVIFF 2009] Film o postiženém klukovi, který je obviněný z vraždy. Divák neví, jestli to spáchal, nebo ne, on sám si nemůže vzpomenout. Jeho matka se snaží dopátrat pravdy... Zápletka poměrně zajímavá, ne úplně nečekaná, ale přesto se objeví několik podařených zvratů. Možná by to mohlo být kratší, ale jinak jeden z těch lepších filmů, co jsem ve Varech viděl. A nedokážu pochopit, jak je možné, že to napsal a režíroval Bong Jun-ho, tvůrce strašného Mutanta, což je podle mě režijně naprosto nezvládnuté dílo, narozdíl od Matky. (03.07.2009)

Hahaha, hihihi, hohoho, huhuhu, hehehe. Líbí se mi, jak je tento režisér krutý. Přicházím v poslední době krutosti na chuť. Mám chuť se k filmu nějak blíže vyjádřit, ale na druhou stranu se to ve mně bije s názorem, že k takto suverénnímu počinu nelze říci nic jiného než "Líbilo se mi./Miluji./Nenávidím./Nepochopil jsem./Ne můj šálek kávy." Jakékoliv podrobnější verbalizování (doufám, že tohle slovo existuje) ale už v mých očích ztrácí smysl, protože poznámky typu "tvůrci se berou tak vážně, až jsou směšní-závěr natahovaný-žánrová nevyhraněnost-emocionální bublina" poukazují na věci, které režisér dělá záměrně. Takové rozebírání tedy nepřináší alternativu, jak by film mohl být lepší, nýbrž jak by mohl být jiný. A výraz jiný chápej jako méně osobitý a méně Bongův. ♥ (21.10.2012)

Joon-ho Bong je pre mňa jeden z najvýraznejších režisérov súčasnosti. Či už sa jedná o výber tém, alebo o to ako ich spracúva, je v mnohom neprekonateľný. Oproti nemu je inak výrazný a žánrovo pestrejší Ji-un Kim o triedu horší. Jeho posledný réžijný počin Matka síce nedosahuje tak silnej katarzie ako sa to podarilo v jeho Spomienkach na vraha, ale spôsob ako sa hrá s divákom je jednoducho skvelý. Necháva nás v neistote - hlavný hrdinovia sú psychicky a mentálne neistý vo všetkom čo robia a pritom sa snažia dopracovať k pravde. Potom už len ten povestný dážď, ktorý vystihuje atmosféru malého a chudobného mestečka, podfarbený skvelým výkonom Hye-ja Kim, vás dostane do kolien aj v tých menej vypätých scénach. Koniec a finálne rozuzlenie potom dodáva filmu úplne iný rozmer. Rozmer, ktorý spôsobí, že o filme rozmýšľame a uvedomujeme si aký má silný emocionálny presah. Existencializmus v tej najvýraznejšej podobe. Pre mňa výborná vec, ktorej z hodnotenia ubrala čisto moja filmová deformácia, pretože som koniec čakal už od polovice filmu. Ale je výborne spracovaný a vo svojej podstate je to aj tak bezpredmetné. Je to naozaj výborná vec. (17.07.2012)

Hluboce emotivní korejská tragédie matky a jejího mentálně opožděného syna, jenž dle mého skromného názoru chytne za srdíčko i největší cyniky - pokud ne, tak netuším, co by vás mohlo vyléčit. Zkrátka, velice doporučeníhodný film. Našel jsem tedy snímek, jenž budu doporučovat až přijde řeč na korejskou tvorbu. 90% (30.12.2012)

Vraha jsem správně vytušil již v prvních minutách filmu (a věděl, že bude-li můj odhad správný, tak se naseru), a z toho důvodu srážím jednu hvězdu. Dokonce i ty jehly, jsem čekal, že v té boudě ona ztratí a on najde. Dílo je to však filmařsky brilantní a jsem rád, že mě Joon-ho Bong příliš nezklamal (a to ani ve své zálibě v mentálních poruchách). Moji důvěru má i nadále. Ale příště méně předvídatelnosti. (20.07.2011)