Kurōzu zero II
Crows Zero 2
Režie:
Takaši MiikeScénář:
Šógo MutóKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Naoki ÓcuboHrají:
Šun Oguri, Takajuki Jamada, Meisa Kuroki, Júsuke Izaki, Hisato Izaki, Jú Kojanagi, Šunsuke Daitó, Haruma Miura, Gó Ajano, Kenta Kiritani, Júsuke Kamidži (více)Obsahy(1)
Příběh začíná zhruba osm měsíců po skončení prvního filmu. Genjimu se blíží promoce na Suzuranu, ale věc, kterou musí vyřešit, je konkurence jiné školy - Housen Gakuen. Neboť příměří, jež do té doby přetrvávalo, bylo zrušeno. V čele s dravým Taigou Narumim Housen Gakuen zahajuje totální útok na Suzuran. Navíc Genjimu se stále ještě nepodařilo sjednotit vlastní školu kvůli tajemnému Linda Manovi. Jak si tedy poradí s tímto útokem? Stejné obsazení jako v jedničce nás vítá do dalších krvavých bitek! (Zíza)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Zatímco v prvním díle Miike s nadsázkou reflektoval principy žánru chuligánských šónen mang, zde odhaluje jejich schematičnost tím, že jí nastavuje nezakalené zrcadlo a předkládá divákům ryze mechanický řetězec atrakcí. Dvojka Crows Zero tak jen ukazuje, že vše již bylo řečeno v prvním díle a druhý je pouze bonus na generování zisků; byť z řemeslného hlediska naprosto dokonalý. ()
První díl byl hodně v pohodě a pro mne rozhodně jeden z nejlepších filmů vymagořeného "vše/ne-umětela" Miikeho. Školní prostředí, japonské uniformy a hlavně mraky akce, soubojů, hromadné bitky o nadvládu školních gangů ... děj skoro žádný, o to lepší postavy atd. Dvojka je v podstatě to stejné ... skoro úplně. A to je asi problém. Protože jednička byla něco nového a člověk na to koukal s otevřenou hubou a výborně se bavil, tady se opakuje úplně to stejné a to ještě přes dvě hodiny. Musím napsat, že jsem se rozhodně nenudil, ale ani mne film už nijak extra nedostával ... pár zajímavých postav, chvílemi se film bral až trapně příliš vážně a pak tu byla hlavně opět akce a mraky soubojů mladých výrostků. Závěrečná megařežba trvá snad 30 minut a nedivil bych se, kdyby to někoho časem třeba i začalo nudit ... Rozhodně dobré, ale doporučuji shlédnout hned po prvním díle, protože oba dávají spolu dohromady jeden velký celek. Jinak výtvarná stránka, speciální efekty, triky, kostýmy, to vše naprosto na jedničku, výborné! Ale stále dokola a dokola ... ()
Odvrácená tvář Japonska aneb Země vycházejícího slunce není jenom o slušnosti a o klanění. Dvojka Vran se mi líbila, i když už mě nebavila tolik jako jednička. Bylo to v podstatě to samé jenom s tím rozdílem, že tady už nešlo o boj v rámci jedné školy, ale válka mezi školami, která vedla k předvídatelnému konci. Oguri byl stejně skvělý jako v jedničce a vždycky znovu mě udivovalo jak je ohebný a pružný. Občas jsem měla dojem, že má místo kostí a kloubů nějakou pružinu. :^) Co mě ale zase znovu dostalo byla muzika. Poslouchala bych ji pořád dokola. ()
Stará známa parta je späť. Na jednu stranu je fajn, že Miike vie vytvoriť prostredie a stále spraviť postavám dostačujúci background a vytvoriť si tak vlastnú japonskú verziu Fight Clubu. Ale mimo hlavnej motivácie, ktorá vlastne ťahá celý film a ktorá je sama o sebe veľmi slabá a prostoduchá, film nemá čo ponúknuť. Vzťahy sú mdlé, presahy takmer nulové a celá ta akcia je tiež po chvíli pomerne ťažkopádna. A aj tá dĺžka tomu veľmi nepridá. Je to škoda. Páči sa mi veľmi súčasná japonská kinematografia, ktorá má tendenciu prekračovať klasické žánre a ukazovať odvrátenú stranu japonskej kultúry. Čoraz viac si ale myslím, že tým, že je Miike tak všestranný a že točí ako na bežiacom páse, tak sa mu vo filmoch strašne stráca osobitosť. Ťažko dopozerateľný priemer. ()
Zpočátku mě to neoslovilo tolik, jako první díl... přecejen méně humoru a akce už nejsou tak neokoukané. Navíc se mi předtím hodně líbila linie s Kenem, kterou zde prostě už nic nezastoupí. Každopádně už jen kvůli závěrečné bitce sledování vůbec nelituju. Tam je to takovej nářez, že se mi to skoro chce hodit do jednoho pytle s jedničkou. ()
Reklama