Jattáman

V kině by tahle šílenost útočila na maximální hodnocení, co si budeme povídat. A řekněme si, proč ji oceňovat výhradně pod vlivem?? Blbost! Na dětinské a perverzní anime se dívají davy a chrochtají u toho, aniž by se zkuřovali trávou a nalívali chlastem! Yattermann je hraná reinkarnace prasáckého a vtipného anime (mangy) a to nejen pro děti. V kratší verzi by to byla bomba formátu Speed Racera, to mi nikdo nevymluví. 8-9/10 (01.12.2009)

Japonští Spy Kids se souboji ještě přestřelenějšími než v D.O.A. kombinované s Power Rangers, okořeněné roboty z Transfotmers a Rocksteadym s Beabobem. To vše v přepáleně barevných interierech, bez zbytečných digitálních nesmyslů a s pokémoními nástupy soubojů. Miike se utrhl ze řetězu jak už dlouho nikdo ne, natočil tři téměř totožné půlhodiny a dal je za sebe. (09.07.2009)

No tývole :D to jsem si zas jednou něco pustil :D ....Popisovat to moc nemá cenu, protože- kdo tuhle pošahanou kokotinu neviděl ten prostě nepochopí........Uchichtával jsem se u toho jak postižený a už někde ve čtvrtině jsem rezignoval na snahu pochopit na co to uvšechrohatejchprasat koukám.........Až teď jsem tu všimnul, kdo je zodpovědný za režii a je mi to trochu jasnější.....ale i tak=úlet.....PS:Po rozležení v hlavě a obeznámení se s anime předlohami musím zvýšit hodnocení na plnou palbu :) (29.07.2011)

Tohle se musí vidět, z žádného komentáře ani recenze nemáte šanci zjistit, o co vlastně kráčí. Jeden z nejšílenějších a nejpotrhlejších filmů, jaké jsem viděl (a to jsem, prosím pěkně, viděl i Plán 9 Eda Wooda), jehož nejkultovnější scéna (bez spoilerů zde) snad nikdy neomrzí, polovinu diváků dovede k odsouzení lidské rasy, a tu druhou, benevolentnější, nehorázně pobaví. Tvůrci totiž moc dobře ví, že točí sračku, a dovedou si to náležitě užít. (30.03.2013)

Po „Jókai daisensó“ (Velká válka bubáků) další Miikeho bláznivý film pro děti. Nonstop zábava a pastva pro oči, která sice není sofistikovaně opulentní jako „Speed Racer“ (se kterým bývá „Jattáman“ povrchně porovnáván), ale zato plná bezprostředních atrakcí a divokého, často podvratného humoru (spousta falických doplňků na bojových robotech, lascivně přisprostlé gagy a především empatické polidštění robotického kannonenfutteru, nad jehož trpkým údělem se doposud nikdo v japonské popkultuře nepozastavoval). Krom toho je film doslova hrané anime, potažmo manga pro děti – vizuální stylizace, přetržitost sekvencí, primární efektnost a kolotoč stále stejných motivů, které ovšem svým opakováním utvářejí svébytný svět. Především ale Miike vytvořil rozpustilou oslavu dětství, které je pouze stavem mysli nevázaným na věk. (03.05.2009)