Pravda zabíjí

Rutinní příběh, jakých správný fanoušek thrillerů viděl už desítky. To takhle vezmete šablonu na písmena a namísto stavebních či strojírenských výkresů popíšete tradiční americký příběh o zlé justici, nevinném odsouzeném a novináři, který v poslední chvíli přijde na to, jak to tenkrát bylo. Odlišnosti od obdobných snímků se dají nalézt snad jen v tom, zdali záchrana přijde v poslední den, v poslední hodinu či snad minutu. Nechybí honička s poldy, kteří ale nakonec zmizí, asi aby se to stihlo, ani hodná babička, ve které se hne svědomí. To, co chybí, je všechno ostatní: vlastní invence, překvapení, vlastně cokoli, co by tenhle snímek vyšvihlo alespoň do sedla průměru. (09.05.2017)

Ostřílený žurnalista Steve Everett s buldočí zarputilostí hledá důkazy o nevině muže, který byl před lety obviněn z vraždy těhotné ženy a zanedlouho má být popraven. Veterán Eastwood se tentokrát moc nevytáhl a předložil tuctovou formou natočený příběh u kterého je předem jasné, jak celý dopadne. 40% (06.02.2009)

Clint Eastwood se mi pár povedenými filmy jevil jako velice schopný režisér. Ale ne vždycky je tomu pravda a má v repertoáru plno kousků, které nejenom, že nudí, ale příběhově jsou absolutně nijaké a nezajímavé. Pravda zabíjí je jedním z nich. Těch 123 minut mi přišlo jako utrpení, o to hůř mě bylo, že jsem nemohl usnout a ten film pořád stejně otravně a nezajímavě plynul. (20.11.2011)

S mírnou nadsázkou lze říci, že Drsný Harry zestárl a dal se na novinařinu. Pravda zabíjí je totiž typická ,,clinteastwoodovka" vracející se vývojově o nějakých dvacet až třicet roků zpátky do dob, v nichž Clint byl ještě ten typický ,,clinteastwoodovský" hrdina zůstanuvší tu coby poslední relikvie starých dobrých časů, kdy politická korektnost nebyla akceptovatelná, kouřit i požívat lihoviny bylo in a muži žili ve světě, v němž ženy představovaly pouhý sexuální objekt... Mezi tou vlnou nevěr, hromadami cigaretových špačků, záplavou prázdných lahví, uprostřed cigaretového dýmu jde tentokrát o případ k smrti odsouzeného člověka, jemuž se už pomalu natahuje smrtící injekce a jen jeden muž věří v jeho nevinu a je tedy jeho jedinou nadějí...nadějí ovšem tak nevyzpytatelnou, jak nevyzpytatelný je onen hrdina sám. Clint Eastwood se sedmdesátkou na krku evidentně začíná bilancovat a v jeho reflexi konzistence běhu jeho života i běhu celé americké společnosti nacházíme zajímavé postřehy - zbyl tu jako hrdina, který kašle na pravidla a konvence (to se nezměnilo) a stojí sám proti celému světu (to se nezměnilo též), ten svět ale již dávno hraje podle zcela nových norem a pravidel, přišel čas politicky korektní mluvy i uvažování, cigareta v sobě začala nést nový rozměr, totiž rozměr pasivního kouření, alkohol začal dělat z lidí ne drsné hrdiny, ale politováníhodné trosky, nevěra se stala problémem a žena na ni nově odpověděla po svém, tedy rozvodem...a uprostřed toho všeho stojí absolutně charismatický solitér Clint alias Steve Everett s cigaretou v ústech, s obrovskou chutí na panáka a s vůní milenky na těle a hlavně s čichem na velké novinářské případy. Civilizace se pohnula, jen Drsný Harry-Clint-Steve zůstal stát. Tahle zatrolená symbióza bude skřípat, ale zrodí něco podstatného...totiž vědomí, že je důležité stát si za svým... ,,Budeme hrát hru Rychlá ZOO..." :-) (09.12.2011)

Jak spletitá jest cesta ku pravdě. Clint poukazuje na korupci americké justice mísenou s rasovou segregací a navíc obohacuje tuto problematiku rodinnými i pracovními trablemi. I v tomto případě potěšil typický charakter Eastwoodových postav. Sobectví, namyšlenost, tvrdohlavost a bezohlednost jsou přesně ty vlastnosti, které jsou s Clintovým charakteristickým herectvím nerozlučně spjaty. Zdatnými sekundanty jsou nepochybně sarkastický Woods či emočně vypjatá Diane Venora. Závěrečných 20 minut je náležitě vygradováno a divák nemá nejmenší potuchy, zda ho čeká happyend, či nikoliv. Kombinace justičních omylů s životními hodnotami má patřičný efektivní dopad na diváka. Řemeslně zvládnutá práce, to je bez debat. (04.08.2013)