Ulovit miliardáře

Zcela v duchu sklepáckého Kouře navázal nejprve Petr Vachler v Doblba!, po té Milan Šteindler v O život a nyní opět Tomáš Vorel v Ulovit miliardáře na téma karikatury soudobé společnosti. Tahle parta byla vždycky jiná, nehladila, nepodbízela se, jen si tak jela svůj vlastní humor a já doufám, že nadále i tak budou pokračovat. A samozřejmě omezí své potomky na exhibice v rolích vedlejších. Mimochodem, na DVD je vynikající video z castingu, doporučuju, senzační. (01.10.2010)

V podstatě to není o moc slabší než Cesta z města. Herecké výkony, kamera i "propracovanost" a "myšlenková konzistentnost" scénáře je asi tak na stejné úrovni. Proč tohle dostává odpady a takto sem tam i pět hvězdiček příliš nechápu, ale asi nejpravděpodobnějším vysvětlením bude fakt, že Cesta z města zkrátka rezonuje jakýmsi "poselstvím", zatímco tohle může rezonovat tak leda u skalních masochistů... (24.11.2015)

Povedala by som, že niekde medzi filmovým Garfieldom a filmovým Sexom v meste. Aby sme boli jasní, jedno vacsie utrpenie nez druhe. Akoby z nostalgie za Tele Tele, jeho Na vlastní bulvy, či Občanským joudom a rozhorčenia "nezávislého pozorovateľa" vzniklo jeden a pol hodinku trvajúce reporelo karikujúce politku, spravodlivosť a jej presadzovanie, média, ženy, deti, homosexuálov, rôzne spolky a cirkvi bez ohľadu na ich (ne)závislosť. Jednoducho všetko. A všetko je dôležité slovíčko aj čo do mizanscénického (či ako to nazvať) uchopenia: kostýmovanie a výprava pokrývajú dobu súčasní (jabĺčko, kam sa pozrieš, SUV), ale aj doby minulé: odevy okrem Grossmana pripomínajú krikľavé priznávanie sa k statusu podnikateľa, ktoré fičalo začiatkom a v polke 90rokov; hudobne ide až niekam do konca 80tych rokov (pesničkovo evokuje éru Básnikov a počiatky seriálu Iva Jahelku). Dtto platí o oči vyrážajúcich homosexuáloch. Ale dobre, prvoplánovosť a do očí bijúca jadnoznačnosť každej informácie je mottom filmu, ktorý pre svoje príbehové inšpirácia siaha do dôb, povedala by som, tiež nejakých 15 rokov za nami. Práve tá jednoznačnosť všetkého a tématické všeobjímanie je v tejto ich intenzite priintenzívne na film. Ale aspoň vyvolal nejaké tie emócie..pobúrenia. Síce skôr voči filmu. Paradoxne, pseudomuzikálové, či operetné štylizovanie vo vzťahu k postavám (ich prezentačné entré) vychádzajúce k divákovi, oslovujúce priamo jeho v konečnom dôsledku stavajú nášho filmotvorcu do pozície onoho karikovaného nezávislého novinára. (04.10.2009)

Největším problémem i neštěstím tohoto filmu je použití sklepáckého přehrávání, které má svoje kouzlo na pódiu Dobešky. Na filmovém plátně ale dochází ke střetu, zvláště při tak závažném tématu, jaký film pokrývá. Drama ovlivňování médií a korupce v nejvyššíh patrech české politiky se tak stává nechtěnnou parodií na sebe sama. Dávám tři hvězdičky, protože si dokážu představit, jak by tento příběh a takto zahraný vyzněl na divadelních prknech. (25.10.2009)

Filmová satira, reflekce a výpověď, smutné podobenství či podtitul drzá komedie. Všechny tyto přídomky, které jsou oficiálně s tímto filmem spojovány, mají odkazovat k soudobému stavu české společnosti. Jaký ale Vorlův Miliardář ve skutečnosti je? Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď. Je špatný. Na jakýkoli prvek, jakýkoli aspekt si jen vzpomenete. Dokonce i termín "špatný" by byl pro tenhle neuvěřitelně sračkoidní paskvil obrovskou pochvalou. Ve výsledku je to jen ubohá, o současnosti nevypovídající (žádná reflexe doby, ale jen její stupidní příznak - nova, aha! x prima, blesk) sponzorská lifestylová "reklama" na IT (Apple Computer, Inc.), autoprůmysl (Land Rover, Jaguar, BMW), průmysl potravinářský (Mattoni, Tesco Stores ČR a.s.) či současnou pražskou architekturu (Tančící dům); "reklama" navíc podaná způsobem, že by si toho všimla i devadesátiletá téměř slepá stařenka. [==] Fascinující je na Vorlově obludnosti (nehledě na naprosto otřesné postsynchrony) také způsob zobrazení postavy miliardáře (Grossmanna). V obecné rovině si jej Vorel nejspíše představuje jako člověka s mobilním číslem na ministra (čehokoli), premiéra nebo prezidenta. Po ruce má občas tým jednoho bodyguarda, automobil si řídí sám, po údajné agresi na představitele rasové menšiny a následné mediální prezentaci ztratí minimálně polovinu své moci a vlivu, ve vybavení domácnosti mu samozřejmě nesmí chybět plazmová TV a blondýna. [==] Tomáš Matonoha na oficiálních stránkách snímek komentuje slovy: „Smutné podobenství o tom, kam jsme to po dvaceti letech svobody dotáhli.“ Smutné je na Ulovit miliardáře snad pouze fakt, ze v Česku podobné filmy stále a stále vznikají. P.S. Vorle, nech se vyšetřit, přestaň točit a po zbytek života běž radši skotačit do lesa, díky. (06.10.2009)