Americká děvčata: Odvážná Chrissa

Asi je trochu nefér, aby tento film hodnotil někdo, pro koho není ani milimetrem určen. „Odvážná Chrissa“ se s rodiči přestěhuje do nového města, kde na ní čekají nejen nové spolužáčky , ale především šikana z jejich strany. Jak se s novým problémem popere a jak se jí bude dále dařit v novém prostředí, uvidíte v rodinném filmu z produkce HBO. (26.07.2010)

Film o dětské šikaně v americké škole. To, že se sklon k šikanování spontánně projevuje už u dětí, nevypovídá o lidské nátuře nic dobrého. Časem se u člověka sice vytvoří určitý kulturní nátěr, ten je však velmi tenký a může se za vhodných okolností snadno sloupnout, viz např. někdejší šikanování „bažantů“ na vojně. Pak se naivní lidé diví, že o práci dozorců v koncentračních táborech byl vždycky dostatek uchazečů. Zlo je v lidské povaze od přírody pevně zakořeněné a je pouze otázkou okolností, jestli se projeví jen v mírné podobě nebo ve vysloveně bestiální formě. Připojuji text o tom, jak jsem byl svědkem dětské šikany a jak jsem výchovně zasáhnul. - - - Malá bojovnice - - - Jednou jsem stál před domem a kouřil jsem. Kolem mě přecházela skupina školních dětí asi tak ze čtvrté nebo páté třídy základní školy. Jeden z chlapců zatahal jedno z děvčátek za vlasy a okamžitě se dal na zbabělý útěk. Holčička se však nerozplakala, jak jsem čekal, nýbrž zařvala „Ty debile!“ a mrštila po prchajícím chlapci prázdnou plechovku od Coca-Coly, kterou držela v ruce. V duchu jsem ocenil jak razanci, s níž byl předmět vržen, tak přesnost zásahu, ale hlavně se mi líbila pohotová reakce malé bojovnice. „Správně, holčičko,“ pochválil jsem děvčátko. „Od debilů si člověk v životě nesmí nechat nic líbit. Příště ale raději použij dlažební kostku; myslím tu malou z chodníku, tu uneseš, podívej, tady se zrovna jedna válí… On si pak bude, debílek, líp pamatovat, že si na tebe nemá dovolovat.“ (13.03.2024)

Já 25 let, brácha 21 let, druhý brácha 19 let, nedělní brzké dopoledne, kdy se vám do ničeho nechce. Pustíte televizi a pokud tam není nic vyloženě odpudivého, necháte ji běžet. Tak takhle jsme všichni tři zkoukli celou Chrissu. Občas jsme se zasmáli, na co že se to vlastně díváme, ale nepřepnuli jsme. Myslím, že děti nezklame, ale asi ani nenadchne, ale těžko soudit. I když konec s nástěnkou byl už extrémně americký, za to, že jsme nepřepnuli, nemůžu dát takovému filmu méně jak tři hvězdičky. (20.12.2011)

Dětský film o šikaně. Určitě užitečný, snaží se děti naučit, že by se o tomto problému mělo mluvit a ne před ním utíkat. Škoda toho konce, který mi do tohohle filmu vůbec nepasoval. Vím, že je to rodinný film a ten musí mít pořádný happyend ale tady mi to fakt nesedělo. Vzhledem k nízkému hodnocení ale ty 4 hvězdičky dám. 70% (10.12.2011)

Tak veľmi som sa tešil, že zase raz uvidím zaujímavú sondu do psychiky dospievania, ale heuréka, zmýlil som sa. Je jasné, že je to americký film, pretože na rozdiel napr. od škandinávskych žánrových kolegov je 1. príliš zjednodušený a dejovo priamočiari až doslovný, 2. pri pohľade na ľudskú psychiku zúfalo povrchný (aj najhoršie dieťa je vlastne dobré, stačí mu to len povedať a hneď sa spriatelí s tou, ktorú doteraz šikanovalo. V 10 rokoch veľmi triezvo prehodnotí svoj duševný život a polepší sa!! - Tak to ja mám už niekoľkoročné meškanie. Možno je to tým, že som neabsolvoval americkú základnú školu. 3. nerealisticky pozitívne (čo je najväčší klad amerických filmov všeobecne), 4. presladené (čo je najväčší zápor, ktorý mi bráni označiť film aspoň za priemerný). (29.03.2010)