Morfij

Michail Bulgakov, v mojom vedomí nezmazateľný ako autor adorovaného literárneho diela Majster a Margarétka, spísal vo svojich začiatkoch poviedkový súbor zo svojej lekárskej mladosti, ktorý sa stal hlavným inšpiračným zdrojom snímky Alexeja Balabanova. Svojráz mladého lekára, odrezaného od civilizácie v tej najkrutejšej Rusi, v spoločnosti morfínového i citového poblúznenia, na rande so šialenstvom, v nekonečnosti snehových diaľav a pravosti moku menom vodka, Balabanov vytvára malebný, no autentický pohľad do svojho nevľúdneho a absurdnou komikou prešpikovaného vesmíru a zostáva stále naplno verný svojmu štýlu, ktorý je napriek rozdielnemu spoločenskému i historickému zakotveniu rovnaký i na mojej tretej návšteve v jeho svete (po Gruz 200 a Pro urodov i lyudej). Nuda to nebola ani v jednej sekunde, aj keď Balabanovov divák musí disponovať primeranou trpezlivosťou. Záverečná scéna, spojená s odkazom na kinematografické prvopočiatky, je presne taká, ako to najlepšie z jeho diel – nádherne absurdná. (13.03.2011)

Ruská venkovská nemocnice. Pacienti v nejvyšší nouzi přijíždějí ruskou zimou, aby se vložili do rukou mladého lékaře. Odkud přišel? Proč právě sem? A proč morfium, jehož účinky už byly všeobecně známé (ve staré písničce z americké občanské války se zpívá: "Twenty five cents for whiskey, 25 cents for beer, twenty five cents for morphine get me out of here".)? Ale nejde jen o nemocnici, jde o celé pojetí ruského venkova, na který už doléhá chaos ruské revoluce. (15.08.2015)

Nejakym zvlastnym sposobom mi to pripomenulo Hanekeho filmy, mozno to bude tou atmosferou a pocitom, ktory vo vas ci uz Hanekeho rezia, alebo rezia Balabanova vzbudia. Film bol vyborny, skvela hudba, atmosfera bola taktiez skvelo hutna a sem tam trochu tej brutality, kopec nahoty a este viac sexualnych scen to vsetko presne do detailov vykreslili. Prechodom z vidieka do mesta vsak upadlo moje nadsenie, co nezmenila ani zaverecna scena, hoci ta bola majstrovska. Ale ked to vsetko spocitam, film to bol naozaj skvely, k dokonalosti vsak nieco chybalo. (25.08.2010)

Už jak přebíral praxi, se mně zdál Michal dost labilní a když jsem pak sledovala, jak je vysloveně nervní v zoufalé snaze o záchranu člověka, ať se jednalo o komplikovaný porod, tracheotomii nebo třeba o tu až příliš naturalistickou ukázku amputace nohy, tak jsem se ani moc nedivila, že postupně propadnul uklidňujícímu morfiu. I když Anuška by mu bývala mohla pomoct daleko přijatelnějším a příjemnějším způsobem. Atmosféra byla maximálně uvěřitelná, studená, drsná a depresivní. Je to jeden z těch filmů "jednou a dost", ale věřím, že takhle nějak jen v menších obměnách to tam skutečně v té době fungovalo, proto jdu s klidným svědomím na čtverec. (22.01.2015)

Ruská syrovost a autentičnost je cítit z filmu na tisíce framů daleko a Alexej Balabanov opět dokázal, že patří do "Nové ruské vlny", který svoji kinematografii nenechá umřít na Sibiři. Film překvapivě dobře zachycuje ducha autobiografického románu Michaila Bulgakova, ruského největšího a kontroverzního autora 20. století. O adaptaci se postaral scénárista Sergej Bodrov Jr., který zemřel tragicky na vrcholu své kariéry a režisér Alexej Balabanov mu tím složil obrovskou poctu, že převedl dokonale jeho scénář do filmové podoby. (10.10.2010)