Podivní

When people run in circles It's a very, very mad world. Ne The Crazies opravdu nejsou filmem o zombies a ani o naší lásce k tlejícímu se masu nebo střelbě ze střech obchodních center do mrtvých, leč pohybujících se hor masa s pocitem, že tamten chlápek vypadá jako ten, který se pokusil pohřbít námi milovaného Batmana pod nánosem neonu, nebo ta mátoživě se plahočící žena nám zas zatápěla na hodinách matematiky. Ale i přes tento fakt se překvapení skutečně koná. Ve výsledku je přeci jen jedno, jestli kolega jdoucí Vám po krkavici je mrtvým a nebo pouze nakaženým nově vyšlechtěnou biologickou zbrání. Snímek rozdělující lidstvo na šílence v plynových maskách a ŠÍLENÉ coby vedlejší produkt biologického průmyslu je z ranku kvalitnějších remaků u kterého jsem chvíli uvažoval i o plném hodnocení. Typicky americký a hezky postaru natočený horor s atmosférickými scénami o kterých by si jiní tvůrci mohli nechat jen zdát. Je až s podivem kolik napětí se dá vyždímat z pouhého průjezdu mycí linkou nebo škrábáním vidlemi o zem. Příjemná chuťovka fungující coby horor i drama o cestě za novým životem. Dnes už bez přízraku strachu z atomového věku. 8/10 (18.04.2010)

Nenápadité mainstreamové překopání Romerova geniálního díla nikdy nemůže být znepokojující, neboť namísto drásavé vyšinutosti originálu dosazuje pouze tuctová schémata. Lze se bát či cítit napětí, když je od začátku jsané, že kdykoli jsou postavy v nesnázích, přispěchá v poslední chvíli hrdina na pomoc či když každá napínavá sekvence skončí lekačkou? Řemeslně sice bezchybný film, ale to z něho mimořádné dílo v žánru nedělá, a to ani v oblasti remaků. 5/10 (08.12.2010)

Já Eisnerovi těch pět hvězd na čelo klidně připlácnu. Tohle je totiž snímek s nezaměnitelnou atmosférou (a výýýbornou kamerou!), který mě bavil od začátku do konce. Nečekaně "akční" scénář se s ničím nese*e, a hned v úvodních minutách do diváka hustí jednu akci - nebo minimálně napínavou scénu - za druhou. Před vstupem do sálu se pořádně nadechněte, protože tvůrci Crazies vám šanci k druhému nasátí vzduchu do plic rozhodně nedají. Když se nad tím tak ohlížím zpátky, tak snad jediná "klidná" scéna, kdy jsem se zavrtěl v sedadle, byla ta, když Radha Mitchell připoutaná k lůžku spatří svou kolegyni z práce a následuje asi půlminutový rozhovor. Stopáž tu překvapuje svou bezskrupulózností, výborně natočenými akčními scénami, a líbivými lekačkami. A jak bylo již několikrát zmíněno, tohle je jeden z mála hororů s opravdu inteligentními postavami, o které se divák bojí. Kdybych chtěl pokračovat ve vypisování všech plusů, pomůže mi k tomu jedině dvojtečka: výborný Olyphant, nezapomenutelný Anderson, sexy mysterióznost, scéna s vojákem ve stodole, hudba... a TEN KONEC! Až na minimum pitomoučkých scének jsem velmi spokojen - je to neskutečný nářez a již toužebně očekávám Blu-Ray! (25.04.2010)

Rozhodne jeden z lepších hororových remakov, ktorý disponuje sympaťákom Olyphantom, vzhľadom na rozpočet prekvapivo epickým rozmachom a nejednou skutočne dobre natočenou (akčnou) scénou. Dramaturgia je ale značne zmätená - postupne sa to rozpadne na akúsi bezcieľnu road-movie so sledom výjavov "a do tohto lajna sme stupili na ďalšom kilometri". Navyše fungujúce ľakačky sú len asi tri a krvi je trestuhodne málo - keď už z toho tie fucky urobili R-ko, rozhodne by som zintenzívnil gore. Tesne po REC 2 dosť vlažný zážitok, ktorý síce slušne pobaví, ale už v priebehu niekoľkých hodín absolútne vyprchá. 7/10 (12.03.2010)

Psychotická sklizeň na maloměstě aneb nearktická denní verze 30 Days of Night... Původní sedmdesátkový originál The Crazies od George A. Romera pamatuji jen v útržcích, takže mě při sledování tohohle remakeu nesvazovala jakákoliv snaha porovnávat neporovnatelné. Nutno přiznat, že Breck Eisner vzal na vidle pořádnou porci toho, čemu já říkám submoderní zabíječe atmosféry - klipová kamera i střih (byť s několika opravdu povedenými záběry) a těžce naspeedované šílenství. I přesto však aktuální The Crazies disponují (kupodivu) jakous takous funkční atmosférou, nikoliv však hororovou a jistou dějovou sinusoidou (řekněme napětí dávkované s mezipauzou). K tomu vcelku sympatický Timothy Olyphant, chilloutově (akusticky) kontrastní hudební doprovod Marka Ishama a správně ujetý závět dohromady dává jedenu z těch přesvědčivějších soudobých předělávek, která neprudí, neoprudí. P.S.: Proč ale sakra ti hrdinní zachránci nechávají své nebohé manželky vždycky čekat na zdánlivě opuštěných prostranstvích, když je to asi stejně moudrý, jako hodit balíček rumovejch pralinek v sezení anonymních alkoholiků??!! [final rate: 65%] (15.03.2011)