Odsun

Tento film má velký handicap v tom, že už jen těžko může přinést něco nového. U filmů s tematikou holocaustu je to přece jen pořád dokola, divák už vše viděl, a už ho ty hrůzy, ač to zní nepěkně, neberou tak moc, jako když to bylo poprvé, podruhé... Když se tedy objeví snímek, který přes všechnu "otrlost" dokáže diváka upoutat velmi citlivým režijním přístupem, díky vkusným a přesvědčivým hereckým výkonům donutit spoluprožívat příběh a nakonec takřka dohnat k slzám dojetí, musím konstatovat, že to je dobrý film. Domnívám se, že na celkovém výsledku má svůj velký díl skutečnost, že tento film natočila žena. (07.02.2011)

Čekal jsem trošku více nechutných scén ze strany nacistů. Deportace židů je strašně silná látka, ale Roselyn Bosch nedokázala tenhle problém natočit tak jak jsem čekal. Největší omyl byla jakákoliv scéna s Hitlerem, který vypadal trošku směšně a možná to byl i cíl režíséra. Herecké výkony byli dobré a hlavně se mi líbil mladý blonďák a úplně nejvíce ten malý hnědovlasý klučina. Potenciál byl zde obrovský a je škoda, že nebyl využit na 100%. Přesto dávám slabší čtyři hvězdičky. (07.12.2010)

Při přemítání nad snímkem a jeho nejvýraznějšími nedostatky mě napadají snad jedině nadbytečné a až karikaturní scény z Hitlerova okolí, které by bylo vhodnější buďto úplně vynechat, nebo je nahradit novinovými výstřižky či útržky Führerových projevů. Tento záporný bodík ovšem hravě přebíjejí mnohá pozitiva: nemálo povedených a sugestivních scén (shromaždiště na kolodromu; osudové odloučení žen, mužů a dětí; dojemná závěrečná shledání za doprovodu Debussyho nesmrtelné „Claire de Lune“), výborní dětští představitelé, strhující výkon Melanie Laurent a sympatická rolička pro Jeana Rena. Francouzi v otázce holocaustu sice nebyli zcela bez viny (nic ovšem není černobílé, postoj francouzského obyvatelstva se nijak výrazně neodlišoval od ostatních evropských národů a za činy představitelů jejich politické elity nelze obžalovat Francii jako celek) a určitá míra studu za jejich spoluvinu je zřejmě na místě, avšak v souvislosti s touto ožehavou tematikou se minimálně za jednu věc rozhodně stydět nemusejí, a to za tento povedený snímek. (02.03.2013)

Zrovna nedávno jsem viděla Elle s'appelait Sarah, který je zaměřený na stejnou "událost" a pokud mám porovnávat, tak La Rafle je jednoznačně lepší. Už proto, že se soustředí na celkový odsun, ne jen na jednu rodinu, navíc ukazuje i co se stalo předtím a krátce potom, ale přesto není zbytečně natahovaný. Smutné a dojemné je to hlavně z pohledu mateřského, jak už tu někdo zmínil. Děti hrály vážně skvěle, Jean Reno a Melánie Laurent taky mile překvapili, jediným opravdovým přehmatem je Hitler. A jeho knírek. Pro ty,co se zajímají o holocaust povinná záležitost. (10.07.2012)

Tento film som videl viackrát a na tému holokaustu je rozhodne jeden z najlepších, aké som videl. Tento film nejde cestou silných explicitných scén, ani boja medzi ľuďmi a prislusnikmi policie. Tu vidíme tú čistú  beznádej v očiach detí a hlavne rodičov a tak je to neskutočne emotívne a ťažko stráviteľne. Tie pohľady, smútok, strach sa tu dajú krájať a práve v tom je úžasný, ako verne je to celé podané. Videl som veľa podobných filmov, ale tento s ťahúňom filmu  Jeanom Renom je v mojich očiach veľmi vysoko. Silne 4*. (02.10.2023)