Vítejte doma!

Přestavby baráku jsou někdy hodně super. Bohužel, z čeho se mi chce pokaždý zvracet sou ty příběhy americkejch vojáků, který přišli o nohu ve válce v Iráku, aby ostatní američani mohli žít svobodně. Tak jim všichni se slzou v oku a hubou plnou žvástů musej pomoct. Škoda, že na to tolik tlačej. Dvě hvězdy. (26.03.2012)

Altruismus a patos, svým pojetím asi klasická americká show. Rozhodnutí, zda-li se jedná o pořad, jenž si zaslouží pozornost široké divácké obce nechám na jiných, já bez dalšího komentáře volím zlatou střední cestu, o kteréžto asi nelze neříct, že by nebyla alibistická. Racionální soud, zda sledovat či nesledovat totiž provést neumím. (24.06.2013)

Na tento pořad se vetšinou dívám příležitostně o víkendech u obědu. Velice se mě líbí přestavby a realizace domečků, ale někdy je to opravdu přehnané, jakoby tam bydlel samotný Obama. Musím, ale pochválit, že když utrácí milióny, vždy něco vyrobí ze starého doměčku ( Ať je to věc, fotografie, nebo samotný kus domu. Ti co už něco viděli snad ví o čem mluvím. ). Jedna mála z amerických reality show, které snesu. (08.12.2011)

Několik designerů pouze řekne, co kde a jak, pak naženou dalších 50 pracantů, kteří opravdu něco dělají a jde se konečně něco dělat. Pár záběrů na návrháře, kde zvednou kladivo a přiloží ruku k dílu, aby se neřeklo, že nic nedělají. Pak se to pěkně staví a nakonec tu máme "barák snů". Z větší části ty úpravy byly vskutku povedené, nicméně je to všechno tak vyumělkované jako kdyby danou rodinu navštívila armáda spásy. Ve finále dorazí rodina a spustí se smršť emocí : Oh my god, oh jesus, oh maria... (12.09.2010)

Některé příběhy jsou opravdu drsné a pomoc chápu. Navíc se mi líbí styl návrhářů. Narozdíl od tuzemského JAK SE STAVÍ SEN aspoň berou v potaz přání a tužby obyvatel jednotlivých pokojů a místo jakéhosi pseudouměleckého nábytku a řešení pokoje, vytvoří sice kýčovité a prvoplánovité, ale přesto účelné pokoje. Co se mi nelíbí je styl moderování Ty Pennigtona, to megalomanství, které z každé epizody doslova křičí, ty někdy až do očí bijící a zbytečná monstróznost projektů a to srdceryvné objímání a rádoby empatie při předávání (06.12.2010)