Obsahy(1)
Trojice nepříliš vzrušivých příběhů, natočená debutujícími režiséry, se odehrává v kladenských dolech. Postavy procházejí všemi příběhy, aby ukázaly provázanost veškerého dění, v každé povídce vystupuje do popředí jiná postava i se svými soukromými starostmi, zatímco ostatní ustupují do pozadí. Oněmi titulovými šmanty se rozumějí kalová odpadiště důní vody. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Mám rád, když mě film něčím obohatí, jako třeba v tomto případě. Např. díky první povídce jsem si rozšířil svůj rejstřík nadávek o čurina (© Pavel Nový), díky druhé jsem konečně zjistil, u koho se Michael Jackson nechal těsně před smrtí inspirovat ve svém vymazleném image (ano, samozřejmě u Bydžovské). Třetí povídka mě o nic podobného neobohatila, takže ji samozřejmě považuji za jasně nejslabší. ()
Nejen že má pro mě velikou cenu vidět bývalé doly na Kladně v plném provozu, ale příběhy byly i zajímavé. Havíři a jejich rodiny, každodenní zábava, práce i strasti v civilních příbězích obyčejných lidí. První povídka z Mayrau byla nejvtipnější, druhá ze Schöllerky i dojemná a poslední dokonce i dramatická. Povídky navíc byly dobře obsazené, zajímavé role si střihli Donutil, Cupák, skvělý byl Vetchý. No a Helenka Růžičková potěšila i v pidiroli. ()
První povídka byla pěkná pitomost, mimochodem i název je zavádějící, úraz tam vůbec není podstatný, druhá povídka a je ještě horší a třetí jsem přejel a dle černobílých retrospektiv soudím, že jsem o nic nepřišel. Nevím, co tím chtěli autoři říci a ani mne to nezajímá. Nevadí mi až tak film o práci, ale zde je to podáno pro mne nepřijatelnou formou. 3000/9712/9914 ()
Takový film napůl, naturalismus místy velmi vyhraněný, ale herečtí profesionálové ho (až na Zuzana Bydžovskou v druhé povídce) moc zjemňují (až znedůvěryhodňují) a film poetizují. Ovšem František Řehák za všechny ukazuje, že u Menzla je to excelentní (viz Skřivánci na niti), tady jen takové pokusničení. ()
Tři strašlivě nevěrohodné pokusy dostihnout duše Kladna. Vtělená bezradnost a výrazová stereotypnost mladých normalizačních kádrů, kteří se nevepsali do dějin českého filmu ani monogramy. Ani stopy po atmosféře, po hloubce lidského citu; přízemní erupce osamělého vzteku bytostí na okraji ve druhé povídce (toporně opisující z Kachyňovy Naděje) jsou karikaturou člověčích emocí, stejně jako náznaky dramatu ve třetí povídce, jíž se ani na okamžik nepodařilo navodit klaustrofóbii životní bilance (v níž však nechyběla slza dojetí za časy kolektivizace) ani strachu v podzemí, karikují hornickou práci, kontakt se zemí. Nečekal jsem mnoho, snad alespoň zajímavě snímané prostory, ale ani těch se mi nedostalo (a o nějakých mimořádných hereckých ani nemluvím: to byla naprostá suť); a těch pár zrnek (od "slepých kuřat") záhy ztrpklo nejapnou (a tedy ovšem k celku vhodně přiléhající) hudbou. Zbytečný pokus, ztroskotání. ()
Zajímavosti (3)
- První povídka se odehrává v dole Mayrau ve Vinařicích, druhá v dole Schöller v Libušíně. Zatímco důl Mayrau dodnes slouží jako hornickáý skanzen, důl Schöller byl až na starší těžní věž a několik budov asanován. (rakovnik)
- Před natáčením scény, při které trhá MUDr. Dundr (Jiří Schmitzer) pacientovi stoličku, byla se štábem i oběma herci přítomna také místní kladenská zubařka. Znala se osobně např. s kameramanem filmu Josefem Pávkem a také s Helenou Růžičkovou, představitelkou zubní sestry. Její přítomnost zde fungovala jako „odborný poradce“ – radila štábu a Jiřímu Schmitzerovi postup a pohyby, kterými má napodobovat trhání zubu, aby byl proces co nejrealističtější. Pronesla: „Pane Schmitzer, trhejte ten zub vpravo dole, to na kameře nebude stejně vůbec vidět...“ (Valenta28)
- Kdysi se na Kladensku chodilo na tzv. „šmanty“. Jednalo se o uhelný prach a kal vzniklý z praní uhlí. Topili s ním v kamnech nejchudší z nejchudších. Pravděpodobně slovo vzniklo počeštěním německého „schmant“, což je „smetana“, ale v přeneseném slova smyslu to znamená „vše co je usazené“. (sator)
Reklama