Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Trojice nepříliš vzrušivých příběhů, natočená debutujícími režiséry, se odehrává v kladenských dolech. Postavy procházejí všemi příběhy, aby ukázaly provázanost veškerého dění, v každé povídce vystupuje do popředí jiná postava i se svými soukromými starostmi, zatímco ostatní ustupují do pozadí. Oněmi titulovými šmanty se rozumějí kalová odpadiště důní vody. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (12)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Voda hloubí kámen tím, že dopadá často. A tak nevím, zda díky tomu, že se na normalizační látku specializuji nějaký ten pátek - už soudruzi nezaseli nějakého to rudé semínko, ale oproti jiným brutkám tohle bylo celkem koukatelné. Ono to totiž bylo hlavně o lidech. Film je rozdělen do tří povídek, které ale do sebe přirozeně prolínají, protože vše se odehrává na šachtě a kolem ní a lidičky z jedné povídky pak vidíme i dále v dalších povídkách. V té první se Vetchý zaučuje u spouštění vozíků do šachty a rozkoukává se po dost specifickém okolí, v té druhé řeší dělnice Bydžovská s havířem Donutilem dítě a v té třetí náměstek provozu Cupák řeší havárku na šachtě s požárem a nezvěstnou dvojicí techniků. Celý film si zřejmě kladl za cíl ukázat lidi kolem dolu s jejich aktuálními strastmi i radostmi a podlední povídkou lehce zabředl i do minula, kdy mladý Cupák s povděkem vyslechl ve škole agitátora aby mladí šli rubat, protože republika potřebuje uhlí. Trochu mne tam u té poslední povídky naštvala ta ,,sedlácká scénka'' u hnoje, bez toho bych možná (možná) ani nemukl. Jistě, je to to klasické socialistické, ale řada herců bych řekl film solidně pozvedla. A tak tady dávám za tři vytržené stoličky vpravo dole. * * * ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Tři strašlivě nevěrohodné pokusy dostihnout duše Kladna. Vtělená bezradnost a výrazová stereotypnost mladých normalizačních kádrů, kteří se nevepsali do dějin českého filmu ani monogramy. Ani stopy po atmosféře, po hloubce lidského citu; přízemní erupce osamělého vzteku bytostí na okraji ve druhé povídce (toporně opisující z Kachyňovy Naděje) jsou karikaturou člověčích emocí, stejně jako náznaky dramatu ve třetí povídce, jíž se ani na okamžik nepodařilo navodit klaustrofóbii životní bilance (v níž však nechyběla slza dojetí za časy kolektivizace) ani strachu v podzemí, karikují hornickou práci, kontakt se zemí. Nečekal jsem mnoho, snad alespoň zajímavě snímané prostory, ale ani těch se mi nedostalo (a o nějakých mimořádných hereckých ani nemluvím: to byla naprostá suť); a těch pár zrnek (od "slepých kuřat") záhy ztrpklo nejapnou (a tedy ovšem k celku vhodně přiléhající) hudbou. Zbytečný pokus, ztroskotání. ()

Reklama

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Nejen že má pro mě velikou cenu vidět bývalé doly na Kladně v plném provozu, ale příběhy byly i zajímavé. Havíři a jejich rodiny, každodenní zábava, práce i strasti v civilních příbězích obyčejných lidí. První povídka z Mayrau byla nejvtipnější, druhá ze Schöllerky i dojemná a poslední dokonce i dramatická. Povídky navíc byly dobře obsazené, zajímavé role si střihli Donutil, Cupák, skvělý byl Vetchý. No a Helenka Růžičková potěšila i v pidiroli. ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Mám rád, když mě film něčím obohatí, jako třeba v tomto případě. Např. díky první povídce jsem si rozšířil svůj rejstřík nadávek o čurina (© Pavel Nový), díky druhé jsem konečně zjistil, u koho se Michael Jackson nechal těsně před smrtí inspirovat ve svém vymazleném image (ano, samozřejmě u Bydžovské). Třetí povídka mě o nic podobného neobohatila, takže ji samozřejmě považuji za jasně nejslabší. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Takový film napůl, naturalismus místy velmi vyhraněný, ale herečtí profesionálové ho (až na Zuzana Bydžovskou v druhé povídce) moc zjemňují (až znedůvěryhodňují) a film poetizují. Ovšem František Řehák za všechny ukazuje, že u Menzla je to excelentní (viz Skřivánci na niti), tady jen takové pokusničení. ()

Zajímavosti (2)

  • První povídka se odehrává v dole Mayrau ve Vinařicích, druhá v dole Schöller v Libušíně. Zatímco důl Mayrau dodnes slouží jako hornickáý skanzen, důl Schöller byl až na starší těžní věž a několik budov asanován. (rakovnik)
  • Kdysi se na Kladensku chodilo na tzv. „šmanty“. Jednalo se o uhelný prach a kal vzniklý z praní uhlí. Topili s ním v kamnech nejchudší z nejchudších. Pravděpodobně slovo vzniklo počeštěním německého „schmant“, což je „smetana“, ale v přeneseném slova smyslu to znamená „vše co je usazené“. (sator)

Reklama

Reklama