poster

Amarcord

  • Itálie

    Amarcord

  • Francie

    Amarcord

  • Slovensko

    Amarcord

  • USA

    Amarcord

Drama / Komedie

Itálie / Francie, 1973, 123 min

  • kaylin
    ****

    Už jsem si myslel, že Fellini opravdu nebude pro mě, ale tohle je film, který mi sednul a skutečně to není jen kvůli velkým ňadrům. Líbilo se mi tohle celkem lidské pojetí toho, jak je možné dospívat, navíc se scénami, které ani v současných filmech moc neuvidíte. Uvolněnost lidského života v kontrastu s dobou, která měla společnost přivést do smrtící křeče.(23.9.2015)

  • milka
    ***

    Tradiční Fellini se svojí kritikou společnosti, fašismu, s občas velice svěžím humorem a svojí nezaměnitelnou poetikou. Ovšem s poetikou, se kterou mám u mistra zatím pořád tak trochu problémy a která mě hlavně u tohoto snímku nijak neoslovila. Jinak ten film naprosto uznávám, jenom pod tu kůži mi to nejde vlízt.(28.3.2010)

  • Renton
    ****

    Scénář: Federico Fellini, Tonino Guerra .. Krásný, jako větřík lehký, hořkosladký film. Film, který se může zdát stejně prázdným jako plným - ostatně jako většina Felliniho filmů. S onou nejednoznačnou náplní jsem zde musel chvíli bojovat. Nebyl jsem totiž tak unesen jako z dříve viděného Sladkého života. Rozhodně je Amarcord snadnější na pochopení a nabízí zajímavý vzpomínkový pohled do mistrova zasněného bezstarostného mládí a na strasti dospívání v předválečné fašistické Itálii.(7.4.2005)

  • MontyBrogan
    ***

    Film o obyčajných osudoch obyčajných ľudí, ktorý by nebol ničím zaujímavý, keby nám ho nepredkladal Fellini. Musím povedať, že ma nudil aj tak a na ďalší jeho počin sa asi opäť chvíľu neodhodlám. Čo Amarcorda ale delí od priemeru, je podľa mňa atmosféra tvorená nevšednou kombináciou rôznych prvkov. Napríklad slepec s harmonikou, tancovanie v hmle, pohľad na páva na zasneženej ulici,... To mal vo svojej tvorbe tento umelec v podstate namiesto myšlienky. Keď ste si toho vedomí pred pozeraním, možno budete aj milo prekvapení. A možno ani nie.(7.10.2013)

  • Radek99
    *****

    Federico Fellini jakoby ve filmu Amarcord adaptoval některý z pábitelských románů Bohumila Hrabala a coby pomocného režiséra si fiktivně přizval Jiřího Menzela, tak propojená byla nálada a duch doby konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, západní civilizace se opájela svobodou (kterou bohužel u nás přibrzdilo znovuspuštění železné opony) a kvetlo umění, ideou byla tvorba a režisér byl vypravěčem a ne pouhým řemeslníkem, jak tomu bohužel mnohdy bývalo později... Fellini se ve svém snímku vrací do dětství, převažující je tedy usměvavě nostalgický retro pohled, ono spojení tragična a komiky, hořkého a sladkého, smutného i humorného, smrti i radostí života... Nástup fašistické totality je tu podáván s komickými konotacemi trapností lidových shromáždění a vyprázdněností vlasteneckých proslovů, Duce je zvěčněn hlavně coby pouhá mluvící hlava, nadživotní adorační portrét, ale také jako dobová celebrita, mediální superstar, jejíž blízkost zaručuje zdání nesmrtelnosti, což si uvědomují hysterické fanynky z davu (pravda trochu jiného věku než dnes). Průvodcem a vypravěčem je staromilský právník, obdivovatel římské kultury a tradic, který si, stejně jako režisér, všímá především nadčasového rituálů, kulturních odkazů a typologie italského charakteru realizující se ve stereotypech chování... Zaměření pozornosti na starobylý rituál loučení se se zimou a pálení čarodějnic (prastarý keltský svátek příchodu jara a probuzení přírody Beltine, slavený v noci z 30. dubna na 1. května, později Valpružina noc či noc Filipojakubská...u nás se lokálně na hranicích spalovala i pohanská bohyně smrti Morana...), obdobně se Bohumil Hrabal symbolicky pokusil vytvořit reflexní oblouk mezi dávným slovanským rituálem postřižin a emancipační módou zkracování ženských vlasů symbolickou pro dobu přelomu století. Felini poukazuje na symbolické uzavření klasické éry římské (přeneseně i západní) kultury v nastupující mladé generaci, která není ochotna přejímat penzum klasických mouder a sentencí - nejde tu jen o obyčejnou generační vzpouru, ale o symbolické uzavření vývojové etapy lidstva, ad actum dokonané hrůzami druhé světové války... Amarcord nádherně popisuje také italský národní charakter - onu temperamentnost, afektovanost, příslovečnou vitalitu, sexualitu a kult těla, přibližuje ono typické italské manželství, život přelévající se z bytů na ulice, život radosti, vína a zpěvu... Amarcord je zkrátka nádherný film a dokonalá oslava života...a jako vysoce funkční filmový tvar také oslava evropského ducha kinematografie...(10.11.2007)

  • - Il borgo (Městečko), tak zněl původní pracovní název tohoto filmu. (ninon)

  • - Název filmu je fonetickým přepisem "Mi Ricordo", tak jak se vyslovuje v nářečí z oblasti Rimini, kde se narodil Federico Fellini, a kde se také odehrává děj filmu. (džanik)

  • - Název filmu znamená v riminském dialektu italštiny "vzpomínám." Ve spisovné italštině by to bylo: "Mi ricordo." (gjjm)