Reklama

Reklama

Obsahy(1)

„Každý film má vztah k určitému období mého života," říkal Fellini. A film Amarcord (1973) to má přímo v názvu: „a m'arcord" v romagnském nářečí, neboli „io mi ricordo" italsky, znamená totiž „vzpomínám si". .. Malé přímořské městečko 30. let minulého století je obrazem Felliniho rodného Rimini. Ve volném toku vzpomínek a asociací se režisér v jednotlivých epizodách vrací do dob svého dětství a dospívání. Po velkorysém obrazu slavného a velkého města ve filmu Roma, který natočil o rok dříve, se v Amarcordu vrací do důvěrnějšího prostředí malého městečka zalidněného ve své jedinečnosti a bizarnosti nezapomenutelnými postavami. Hrdina filmu Titta nám představuje na pozadí čtyř ročních období svůj malý svět – svéráznou rodinu v čele s otcem a jeho odbojným přístupem k fašistickému režimu, bláznivého strýce Tea, spolužáky z gymnázia, kadeřnici Gradiscu (Štěstíčko) i převyvinutou trafikantku. Amarcord však není jen příjemně nostalgický – v Tittově / Felliniho vyprávění jsou i bolestné vzpomínky na ztrátu blízkých, neuskutečněné sny a něco, co už je nenávratně pryč. Amarcord je film o setkávání a loučení, o poznávání a ztrátě iluzí, v jedinečné poetice kombinující reálné obrazy městečka a jeho obyvatel s fantastickými obrazy. Snímek byl oceněn Oscarem pro nejlepší zahraniční film a mnoha dalšími cenami. (Česká televize)

(více)

Recenze (229)

sud 

všechny recenze uživatele

Federico Fellini zavzpomínal na své dětství skutečně tak, jak se sluší velkému mistrovi filmového plátna. Stvořil snímek naprosto čistý, jemný, veselý i smutný a krásně příjemný. Už si jen představte všechny ty svérázné postavičky - prchlivý otec, kluci toužící po milostných dobrodružstvích, bláznivý strýček na stromě, krásná a věčně nadržená Lištička, převyvinutá trafikantka, bláznivý motocyklista Prďoch, půvabná Štístka a další a další. A právě na nich tento film stojí, na nevšedních a přece tolik všedních věcech. Pro neartového diváka asi nejstravitelnější Fellini. 85%. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Jsem velkým milovníkem filmů, které mají začátek, konec a něco zajímavého mezi tím. Amacord takový samozřejmě není, neboť nezačíná, nekončí a mezi tím se vůbec nic neděje. Chápu, že to natočil slavný Fellini, že je to velké umění, poetický, láskyplný a kdovíjaký skvost, ale pro mne to byla dvouhodinová nuda s uspávajícími účinky, kterou jen občas přerušilo drobné pousmání. Nakonec si dovolujím vyjádřit radost z toho, že nejsem filmových kritikem a tudíž se nemusím pokrytecky tvářit, že jsem viděl nadpozemskou jedinečnost. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Federico Fellini jakoby ve filmu Amarcord adaptoval některý z pábitelských románů Bohumila Hrabala a coby pomocného režiséra si fiktivně přizval Jiřího Menzela, tak propojená byla nálada a duch doby konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, západní civilizace se opájela svobodou (kterou bohužel u nás přibrzdilo znovuspuštění železné opony) a kvetlo umění, ideou byla tvorba a režisér byl vypravěčem a ne pouhým řemeslníkem, jak tomu bohužel mnohdy bývalo později... Fellini se ve svém snímku vrací do dětství, převažující je tedy usměvavě nostalgický retro pohled, ono spojení tragična a komiky, hořkého a sladkého, smutného i humorného, smrti i radostí života... Nástup fašistické totality je tu podáván s komickými konotacemi trapností lidových shromáždění a vyprázdněností vlasteneckých proslovů, Duce je zvěčněn hlavně coby pouhá mluvící hlava, nadživotní adorační portrét, ale také jako dobová celebrita, mediální superstar, jejíž blízkost zaručuje zdání nesmrtelnosti, což si uvědomují hysterické fanynky z davu (pravda trochu jiného věku než dnes). Průvodcem a vypravěčem je staromilský právník, obdivovatel římské kultury a tradic, který si, stejně jako režisér, všímá především nadčasového rituálů, kulturních odkazů a typologie italského charakteru realizující se ve stereotypech chování... Zaměření pozornosti na starobylý rituál loučení se se zimou a pálení čarodějnic (prastarý keltský svátek příchodu jara a probuzení přírody Beltine, slavený v noci z 30. dubna na 1. května, později Valpružina noc či noc Filipojakubská...u nás se lokálně na hranicích spalovala i pohanská bohyně smrti Morana...), obdobně se Bohumil Hrabal symbolicky pokusil vytvořit reflexní oblouk mezi dávným slovanským rituálem postřižin a emancipační módou zkracování ženských vlasů symbolickou pro dobu přelomu století. Felini poukazuje na symbolické uzavření klasické éry římské (přeneseně i západní) kultury v nastupující mladé generaci, která není ochotna přejímat penzum klasických mouder a sentencí - nejde tu jen o obyčejnou generační vzpouru, ale o symbolické uzavření vývojové etapy lidstva, ad actum dokonané hrůzami druhé světové války... Amarcord nádherně popisuje také italský národní charakter - onu temperamentnost, afektovanost, příslovečnou vitalitu, sexualitu a kult těla, přibližuje ono typické italské manželství, život přelévající se z bytů na ulice, život radosti, vína a zpěvu... Amarcord je zkrátka nádherný film a dokonalá oslava života...a jako vysoce funkční filmový tvar také oslava evropského ducha kinematografie... ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Felliniho nostalgické spätné ohliadnutie sa na svoje detstvo a mladosť, plné humorných situácií a sympatických postavičiek. Z pohľadu dnešného diváka pôsobili možno dosť karikatúrne, ale verte mi... v tých časoch poberali plnú vážnosť. Najviac sa mi páčila prvá polovica, ktorá sa zameriava hlavne na také obyčajné chlapčenské výmysly, darebáctva a školu. Druhá polovica je už o trochu vážnejšia, je v nej menej humoru a komických osviežení. Aj keď na druhú stranu scénky so strýkom z ústavu stáli vážne za to. 75/100 ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Napodruhé a s nepoměrně větší znalostí Felliniho uznávám, že jde o film s jistým kouzlem, ale nějak mu nedokážu podlehnout. Řím se pohyboval na hranici nostalgie a dekadence, což ho dělalo zajímavým. Tohle už je jen nostalgie, což (navíc v kontrastu s dnešní italskou tvorbou, zvlášť od Tornatoreho) spíš irituje než cokoliv jiného. Fellini byl ale první, tak budiž. ()

Galerie (121)

Zajímavosti (9)

  • Název filmu je fonetickým přepisem fráze „a m’arcord“ ("vzpomínám si") v romagnském nářečí, používaném v městečku Rimini, které je dějištěm filmu a také rodným městem Federica Felliniho. (gjjm)
  • Stejně jako všechny Felliniho pozdější filmy, i Amarcord byl natočen na obrovské scéně 5 v Cinecittà Studios nedaleko Říma. Město Borgo, postavené ve studiu uměleckým ředitelem Danilo Donatim, je založeno na režisérově rodném městě Rimini na severoitalském pobřeží Jaderského moře. Věrnými kopiemi, které lze ve filmu spatřit, jsou například kašna se šiškou na vrchu, náměstí nebo kino Fulgor. Do tohoto kina sám Fellini jako malý chlapec zašel poprvé se svým dědečkem. Kino je v provozu dodnes. (Alfréda)
  • Režisér Federico Fellini popřel, že by byl film autobiografický, ale připustil, že v něm jsou podobnosti s jeho dětstvím. (džanik)

Související novinky

TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz

TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz

29.12.2018

Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)

Reklama

Reklama