Nezapomeň na mě

Zlé veci sa dejú predovšetkým a v prvom rade dobrým ľuďom. Koncept karmy je možno pre našu planétu úplne neznámym a neuplatniteľným fantazírovaním. Šťastie je len krátkodobá chiméra, zato utrpenie je bytostne prítomné a hmatateľné, najmä v podobe citovej traumy zo straty blízkeho. Pattinsonovi sa nedá neustále vytýkať jeho upírska minulosť, jeho výkon je úplne uveriteľný a robí z filmu veľký zážitok. (15.01.2017)

Překvapivě ne tak špatný film, který sice většinu času padá na provařené romantické linii, režisér se s tim ale popral celkem dobře. Celý film si drží celkem pochmurnou atmosféru, jenom to tempo bylo místy dost pomalé. Hlavně se to ale snaží hrát přes psychologii postav, kterou první polovinu pomalu načrtává (takže se toho zde moc nestane), aby se to pak hodně příjemně rozjelo. Celé to pak korunuje celkem šokující závěr, který mě osobně dost potěšil a nikterak samoúčelným útokem na diváka mi nepřišel. Naopak mi do dosavadní atmosféry filmu sednul. Herci hrajou většinou svůj kvalitní standart. Teda kromě Roberta Pattinsona, který hraje opět svůj nekvalitní standart. Ten kluk, ať už s bílým make-upem na ksichtě nebo bez něj, hraje prostě úděsně a dnešní puberťačky by na něj už měly sakra rychle zapomenout. To se potom může sympatická Emilie de Ravin snažit jak chce, ale sama tu chemii mezi nima prostě nevybuduje. I tak je to ale vcelku příjemné romantické drama, u kterého jsem čekal podstatně horší výsledek. (14.06.2010)

Kdyby se jednalo o film z roku 2019, patrně bych předem věděl zápletku a neudělalo by to na mě takový dojem. Jelikož jsem ale pointu neznal, tak na mě zafungovala výborně. Robert Pattinson už během upírského řádění dokazoval, že dokáže zahrát i něco víc a naštěstí se mu to daří dodnes. A Claire ze Ztracených (kde mi přišla vždycky spíš otravná a příliš těhotná) je tady fakt kus. (11.07.2019)

V době návštěvy kina mi bylo něco přes dvacet, životně jsem chápal pouto s o deset let mladší sestrou a pořád jsem ještě nevěděl, co třeba život schovává. A Robert s Emilie spolu měli tak žhavou vzájemnou chemii, že plátno chvílemi málem doutnalo. Teď je mi něco přes třicet, život se mi neustále snaží dokazovat, že nevím, co pro mě schovává, ale melancholie Remember Me, ta zalezla pod kůži pomalu, ale natrvalo. (31.03.2010)

Stupidní film! A ausgerechnet já v tom viděl opak všeho sympatického. Mám-li dychtit po člověku, pak po jeho neutuchajícímu přístupu k životu. A tyhle dva to zlomili - div se u toho nepřizabili. Přisuzujte mou uštěpačnost třeba faktu, že jsem singl, leč Remember Me je látka, která sice nepostrádá apokalyptický finiš, ale když byste do ní praštili, vyletí tuna pěny. Holt každý den není posvícení, ovšem chleba jsem alespoň dostat mohl. Až se příště budu chtít podívat na tragéda, podívám se do zrcadla. P.S. Sigur Rós při milostné scéně nakrkli, neměli to zapotřebí :) (15.07.2010)