Annie Hallová

Dobrá romantická komedie o vztahu, který neskončil "žili spolu šťastně až do smrti" a pravděpodobně ani "žili šťastně až do smrti"? To je taková vzácnost jako Hallové jevy. Sice jsem si přísahal, že si od chlapa, co se oženil se svojí nevlastní dcerou (s drobnými peripetiemi jako nařčení ze sexuálního zneužití nezletilé), nenechám kázat o vztazích, a zhruba do sedmdesáté minuty mě bavily v podstatě jen neutuchající hrátky s filmovou formou a občasný intelektuální humor (protože samozřejmě s sebou taky všude vodím Marshalla McLuhana;)) - ale s příjezdem do L.A. se to tak nějak zlomilo a v osmdesátésedmé minutě, kdy zazní věta o tom, že většina z nás vejce potřebuje, jsem tomu chlapovi, co se oženil se svojí nevlastní dcerou, v tichosti aplaudoval. Co se dá ještě říct jiného, než že Diane Keaton je tu naprosto úžasná... Nedělám si nároky na oceňování tohohle filmu v rámci Allenovy tvorby, protože jsem z ní dohromady nic neviděl, ale vím to, že Annie Hallovou si budu pamatovat dost dlouho na to, abych se ni ještě někdy podíval znova. A je klidně možné, že pak dostane ještě vyšší hodnocení (ačkoliv nevím nevím, koneckonců už teď jsem šťastně ženat:)) - prozatím to nechám na velmi spokojených 80%. Ale pokud je pro vás vrcholem zábavy nějaká "nenáročná" francouzská ztřeštěnost, nebo tuctové záležitosti jako Chceš Mě, Chci Tě, nebo nedej bože nějaká ta Troška české tvorby, uděláte líp, když se tomuhle filmu (dobře, nejen tomuhle filmu) vyhnete obloukem;)) (11.09.2014)

Po druhém zhlédnutí jdu s hodnocením o hvězdu dolů, přece jen mě to podruhé už tolik nebavilo. Přesto je to pochopitelně skvělý film, plný jedinečného humoru a oduševnělých replik. A ano, je to mimochodem ten film, kde zazní vtípek o onanii coby sexu s někým, koho máte rádi. Woodyho Alvy Singer je tak roztomile praštěnej, že si ho nelze nezamilovat. K Diane Keaton se raději vyjadřovat nebudu, ta herečka mi je skutečně extrémně, opakuji extrémně protivná. Přes všechno komično mi však ten film přijde nesmírně trpký a pesimistický, viz nejrůznější repliky, které pronáší Alvy, typu: "Cítím to tak, že životy se dělí na hrozné a nešťastné. To jsou dvě kategorie. Do hrozného spadají beznadějné případy, slepci a mrzáci. Nechápu jak s tím dokáží žít. To mě naprosto udivuje. A nešťastní jsou všichni ostatní." Při sledování se mi na mysl stále dralo srovnání s dvěma podobnými snímky: "Já, truchlivý Bůh" z r. 1969 a "500 dní se Summer" z r. 2009. V prvním zmíněném filmu hlavní postava a současně vypravěč Adolf vystupuje podobně jako Alvy SInger ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. A pozor, to bylo 8 let před natočením Annie Hallové. K "500 dní se Summer" bych podotknul asi tolik, že kdyby byl ten film aspoň z poloviny tak oduševnělý a neokázale formálně originální jako "Annie Hallová", vzal bych ho na milost. Takto mohu jen v duchu povzdechnout, že když dva dělají totéž (film o rozchodu)... ne, skutečně to není vždy totéž. Annie Halová je film, který nestárne, a který lze doporučit všem fandům ukecaných filmů Woodyho Allena - tento patří bezesporu k jeho nejlepším vůbec. (16.10.2011)

Dokonalá štúdia roztopašných ľudských charakterov skrz výpovedné okuliare allenovského intelektu prebíjajúceho tých najlepších psychológov široko ďaleko. To, čo predvádza Woody, hraničí s bizarnosťou a rada by som mu aspoň na malú sekundu nazrela do mozgu za účelom neohrozeného zistenia jeho myšlienkových operácií. Živé zasväcovanie divákov do sveta neškodného príbehu Annie Hallovej a filozofa Alvyho Singera, pocit, že sme ,,tam s nimi" a všetko to ,,s nimi prežívame". Vďaka, Woody, za neobvyklú možnosť vstúpenia k vám, postavám a nadobudnutie tohto intenzívneho feelingu. (17.04.2010)

Opravdu krásný flm, a to beze vší nadsázky - snad jeden z nejkrásnějších, jaké jsem kdy viděl. Všechno se v něm děje tak přirozeně a uvěřitelně, vtip vyvažuje cit, režijně je to v řadě scén ohromně nápadité... A Woody Allen spolu s Diane Keaton, tak sehraná dvojice! Jak méněcenně a dýchavičně vypadají všechny ty filmy, 500 dní se Summer a další, které se Annie Hallovou snaží napodobovat. Jsem okouzlený na tisíc procent. (29.05.2013)

Při sledování filmu Annie Hallová jsem konečně i já pochopila, že Woody Allen je génius humoru - a to humoru v jeho nejvyšší osvobozující funkci, ve které dokáže změnit tragickou situaci v komickou a kdy vás nutí se smát, abyste nemuseli plakat. Smutek nad obtížností překonávání samoty a složitostí vzájemného dorozumění je hýřivě převálcován sérií nápaditých "gagů" = netradičních filmových postupů. Woody Allen nás marnotratně zaplavuje množstvím svých nápadů, v rámci nichž neustále porušuje zavedená pravidla filmového vyprávění. Hlavní hrdina filmu komunikuje nejen s chodci na ulici a osobnostmi, které doslova vtahuje na plátno, ale i se samotnými diváky. Allen nás nechává nehlédnout i do myšlenek svých hrdinů. Také dovolí Dianě Keatonové (alias Annie Hallové) vystoupit ze svého těla a Alvy Singerovi (ztvárněnému jím samotným) vrátit se do školní třídy a vést se spolužáky freudovský dialog. (Neruší ani to, že mnohé z těchto "gagů" byly ještě mnohokrát ve filmech využity a citovány, a to i samým Woody Allenem.) Absorudita těchto situací je vyvážena všedností až banálností samotného příběhu. "Proč nám to nevyšlo?", ptá se Woody Allen a s ním i divák. "Proč naše láska neobstála ve zkoušce časem? A měla vůbec někdy šanci?" (25.05.2004)