Ivan Hrozný

V Rusku vládlo viac šialencov,nebol to len Stalin.Car Ivan IV,alebo Ivan Hrozný,ako ho väčšina ľudí pozná bol naozaj šialený tyran,obklopený tzv.opričnikmi,z ktorých evidentne minimálne bol šialený aspoň jeden,ako aj jeho cár.Za jeho vlády bolo mnoho šľachtických rodín kruto vyvraždených a kruto umučených.Že cár Ivan Hrozný bol naozaj psychopat a šialenec,nie je mýtus,ale žiaľ skutočnosť.Cár je posadnutí o následujúcom konci sveta a súdnom dni,popravy sú na dennom poriadku,v každom a vo všetkom vidí nepriateľov.Zároveň je to aj boj medzi cárom a hlavou ruskej ortodoxnej pravoslávnej cirkvi,metropolitom Filipom,ktorého cár sám vymenoval.Ak by bol tento film "americký alebo západnej výroby",tak by aj hodnotenia boli vyššie.Ale keďže film je "len ruský",tak hodnotenia idú dole,čo je typické.Ináč,cár vypadá naozaj strašne,ako keby utiekol z blázinca,chýbajú mu zuby,spletá dve na tri,v noci pobehuje po chodbách a zjavujú sa mu samí nepriatelia,aj tí,ktorý sú už nežijú,lebo ich dal popraviť.Výborný ruský historický film,ktorý by si zaslúžil oveľa vyššie hodnotenie. (21.12.2010)

Napokon prekvapivo slušné. Po technickej stránke bola sklamaním bitka o most pri Polocku, inak však kostýmy, hudba, výprava boli svojské, niečím medzi slušnou československou televíznou inscenáciou a nenabubralým hollywoodskym veľkofilmom. Uznávam, že to neznie príliš lichotivo, ale inak to popísať momentálne neviem... V každom prípade: takmer počiatočná scéna vystupovania cára z modlitebnej miestnosti cez palác na "verejnosť", pri ktorej sa za zdatnej asistencie hudby mení odením a správaním z kajúcnika na vládcu, stála za to, hoci sa po nej nedokážem zbaviť pocitu, že snaha o "formu" tu zohrala možno až prehnanú rolu (formu ja ale niekedy rád!). Miestami človek síce pochybuje o tom, či sa príliš netlačí na pílu (niektoré scény mučenia či tej či onej hystérie), súhrnný dojem mám ale pozitívny. Celkový obraz Ivana IV. je tu pravdaže nepochybne schematický (vládca veľmi sebaistý a neistý, zbožný a nekresťanský zároveň), ale hľadať historické poučenie vo filmoch by bolo problematické (ak to je vôbec relevantné v "odborných" textoch, obzvlášť v prípade takýchto niečím výrazných a tzv. kontroverzných postáv) a nejakých schém sa z nás ostatne nevyvaruje napokon nikto. - Predsa len jedna poznámka: cár mal v dobe, o ktorej sa odohráva film, na krku iba necelú štyridsiatku, ale herec je navidomoči podstatne starší. Napriek tomu je, myslím, vybraný dobre (bez toho, aby som zdieľal Verbalovo odôvodnenie hodnotenia castingu ako výborného). - Sujetovo ide do značnej miery o akúsi becketiádu v ruskom prostredí (konflikt "zlého" vládcu a "dobrého" cirkevného predstaviteľa) a z pozícií počínajúceho 21. storočia traktovanú fresku autokratického niečím "inšpirovaného" násilia. Hlbšie psychologické analýzy som tu síce bohužiaľ nenašiel (možno to ale bolo napokon rozumné), no obe základné témy boli podané bez prehnanej naliehavosti a väčšinou tiež komerčného balastu. A tiež bez "akcií" a akosi rozjímavo, čo v konečnom dôsledku asi napomáha tunajšiemu nie príliš nadšenému celkovému hodnoteniu filmu. Všeobecne to odporúčať asi nemožno, ortodoxným milovníkom historických filmov, ku ktorým sa radím, však áno. (03.03.2013)

Ruská variace na téma „despota a arcibiskup“. Tady na Západě ten příběh známe ze dvou výborných snímků – Becketa (1964) a Člověka pro každé počasí (1966). Ve východní verzi však panovníkovu anglickou uhlazenost nahrazuje rozmáchlé apokalyptické běsnění. Ostatně carem tu není žádný z požitkářských Jindřichů, ale fanatický Ivan, ne nadarmo nazývaný Hrozný. Snímek konfrontuje dva typy zbožnosti: v té carově se mísí vize blížícího se posledního soudu s pověrou a adorací vlastní moci, zbožností metropolity Filipa naopak prosvítá evangelium a stále zřetelněji i příběh samotného Krista. Po pomalu již kultovním „Ostrovu“ natočil Pavel Lungin další zajímavý kus, byť výhrad by tu bylo vícero než u předchozího počinu. Obsazení „otce Anatolije“ z výše zmíněného filmu do role Ivana vede k dočasnému prolnutí obou jurodivých postav, z nichž jedna je světcem a druhá šílencem (Možná je to však záměr. Snad se tu režisér zamýšlí nad tím, co může udělat s duchovním potenciálem špatné vedení a moc). Pro našince pak není lehce stravitelný ani ruský mesianismus, který snímkem tu a tam prosvitne – zejména ve scéně, kdy ikona Matky Boží v rukou dítěte pomůže Rusům zvítězit v bitvě proti polské (katolické) přesile. Politizované pravoslaví v lásce nechovám, ale skousl-li jsem je u Dostojevského, skousnu je i zde - druhá půle snímku naštěstí ukazuje, že to s tím poklonkováním samoděržaví a césaropapismu nebude tak zlé. Na závěr tohoto už beztak příliš dlouhého komentáře nelze nezmínit i podobnost s Andrejem Rublevem: středověká scenérie se téměř shoduje. Tarkovského film není tak explicitně křesťanský, zároveň však ve své náznakovosti není ani tak podbízivý. Lungin se po umělecké stránce nemůže kolegovi rovnat a jeho obrazy někdy hraničí s kýčem. I tak jsem za jeho filmy vděčný, protože se – poutavě a nepitomě - dotýkají témat, o nichž se v současné kinematografii obvykle mlčívá. (10.03.2011)

Sonda do duše rozpolceného panovníka, který nepřetržitě bojoval se strachem, osamělostí a vlastní paranoiou, se mi líbila. Obklopen bandou asociálních zrůd uvítal přítomnost moudrého metropolity Filipa. Jenže všeho do času a brzy i na kněze dopadla carova podezřívavost a hněv, které v něm zažehli a živili jeho (žárliví) poradci. Poslední díl byl krásný a dojemný, konec pak hrůzostrašný, přestože se nekonala žádná poprava. (31.03.2013)

Pokud bychom hledali v tomto snímku děj, budeme zklamáni. Zřejmě jde jen o naznačení atmosféry doby. Na všechno je a bylo v Rusku dost času, a tak tomu je i v tomto filmu. Car je šílený a zabíjí kolem sebe všechny, ne které padne jen stín podezření. A to trvá dvě hodiny. Nicméně příznivci tempa filmů A.Tarkovského si přidou na své. Dvě hvězdičky za stavby a kostýmy. (20.01.2010)