Zakázané ovoce

Laskavost bez lásky činí člověka pokryteckým, spravedlnost bez lásky činí člověka tvrdým, vlastnictví bez lásky činí člověka lakomým, povinnost bez lásky činí člověka mrzutým, pravda bez lásky činí člověka kritickým, víra bez lásky činí člověka fanatickým. Základem veškerého lidského štěstí je prostě láska ve všech podobách a kdo jí nejsme schopni, stáváme se spotřební nádobou s děravým dnem a je celkem jedno, jakým extrémem jsme masírováni, nakonec si stejně musíme vybrat sami, kterému z vlivů, jež na nás útočí po celý život, podlehneme. Ani příběh Marie a Raakel nepřináší rozhřešení, jen dá za pravdu úvodním slovům - zatímco jedna prahne po zakázaném ovoci a hledá jen zážitek pro zážitek, druhá jej začne prožívat - a to je sakra rozdíl - to je ona prázdnota, co nezaplní, jen proteče a pak je jen dobře, že je kam se vrátit... Nicméně okusit dřív, než řeknu fuj a následně chuť zhodnotit, se zdá být rozumnou a zároveň i třetí možnou cestou, a to se patrně, ač dost nešikovně a nepřesvědčivě, snažil tento snímek sdělit... Jen by mě ještě zajímalo, jestli pro role duchovních byl výběr takové skvadry nechuťáků záměrem. Dávám za dvě - nejen proto, že jsem u projekce dostala obrovskou chuť na Frisco a doma jako naschvál žádné nebylo. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (16.04.2015)

Ťažko hodnotiť film, na ktorý sa dá pozerať z dvoch rovín. Dá sa naň pozerať čisto technicky (réžia, kamera, herci, hudba, scenár...), a tiež sa naň dá pozerať ako na myšlienky, ktoré mu vôbec dali námet na vznik. Pri prvom pohľade sa pred našimi očami objavia dve krásne mladé herečky, ktorým sa dá uveriť ich hranie. Hudba, ktorá nieje síce nejak badateľná, ale krásne dopĺňa silné okamžiky filmu. No ak vidíme príbeh na krátko uviazaných psíkov odtrhnutých z reťaze, ak vidíme ako nezmyselne až totalitne zasahuje sekta (cirkev) do života jej oviec, pardon ovečiek, je mi z toho až zle. Film ma dostal aj v tom zmysle, že sa veľmi podobá na príbeh mojej veľmi dobrej kamarátky. Veľmi kvalitný snímok severskej koprodukcie, z ktorej sa naneštastie ku mne nedostáva veľa filmov. O to som viac prekvapený nad kvalitou, akou film disponuje. (21.11.2010)

Dlouho jsem uvažoval, kam zařadit tento film. Obsahuje jisté poselství - ukazuje dva typy lidí podle toho, jak se staví k víře První poslušná ovečka držící se toho co jí je vštěpováno dokud neochutná svět... Druhá hledající, ochutná svět a pochopí... Nicméně film nemohu dál doporučit, protože místy zabíhá do detailů až příliš. A protože je psáno: Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. (Matouš 18:6) jsem nucen zařadit film do "rádobykřesťanských". O několik scén méně a film mohl být čistý a krásný. Tak mě napadá - jaký byl vlastně autorův záměr...? (31.05.2012)

Finských filmů jsem mnoho neviděl a na tenhle jsem narazil úplně náhodou. Téma dopadu náboženství na život obyčejných lidí (mladistvých zvláště) je pro dramatický snímek velmi vděčné. Snímek utíká svižný tempem. Taky je fajn zase vidět po čase Helsinky, byť jen na obrazovce. Obě hlavní představitelky si zaslouží pochvalu za svůj výkon, tvůrci za výborný výběr hudby. Španělská písnička mě doslova vzala za srdce. Jen ta finština je jako jazyk z jiné planety. (13.12.2013)

Zaujímavé prostredie konzervatívneho luteránskeho laestadianizmu, o ktorom sa veru moc nehovorí. Takže námet je vynikajúci, len škoda, že zo samotnej komunity a toho čo sa tam každodenne odohráva bolo zobrazené tak veľmi máličko - vlastne len pár minút na začiatku a pár minút na konci. Čo sa týka dvojice dievčat, ktoré sa vybrali objavovať "mesto hriechu", tak mi pripadali naozaj dezorientované a to ich správanie bolo občas maximálne schizofrenické. No ale týmto spôsobom bol pekne vyjadrený ten kontrast túžby a viery, medzi ktorým obe nešikovne balansovali z extrému do extrému. No keď už sa námet tejto náboženskej komunity dostal do príbehu, žiadalo si to podľa mňa aj niečo obšírnejšie a hlbšie. (10.12.2013)