Režie:
Věra JordánováScénář:
Jaroslav SoukupKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrají:
Jana Preissová, Blanka Waleská, Eduard Kohout, Petr Oliva, Josef Mráz, Jiří Pleskot, Vítězslav Jandák, Milan Miroslav Livora, Jaroslav Pešice, Bohumila Dousková Pešicová, Libuše Zátková (více)Obsahy(1)
Jana Preissová jako neohrožená královská dcera v pohádce volně zpracované podle B. Němcové... Tato televizní adaptace klasické pohádky se určitě od té známější filmové hodně liší. Černobílá pohádka má sice hlavní hrdinku – princeznu Ladu, té ale chybí zlatá hvězda na čele. Ale i ona se musí vypořádat s nechtěným ženichem, postarším a zlým králem Bořitelem III. (E. Kohout). Se souhlasem rodičů utíká do sousedního království, kde najde službu v kuchyni a setká se zde i s princem Vítězslavem (P. Oliva). A dál už to všichni milovníci pohádek znají… (Česká televize)
(více)Recenze (24)
O deset mladší verze pohádky o princezně Ladě, kterou si chce vzít starší a zlý král a proto se vydává do světa hledat pomoc, aby si našla ženicha, je poněkud podivnou variantou velmi známé verze. Změnila se jména, chování zlého krále i další okolnosti. Především přeměna šatů díky studánce je hodně otravná, vše je příšerně zjednodušené, postavy nemají žádný charakter. Zaujmout možná může mladičký Vítězslav Jandák v roli kuchtíka a hezká Jana Drchalová-Preissová. Ano, jde o televizní, navíc ještě i černobílé zpracování, ale bohužel tomu klasickému nesahá ani po kotníky. A jestliže na konci pohádky řeknete, že to byla hrozná blbost, asi není něco v pořádku. Hudba: Vadim Petrov ()
Princezna se zlatou hvězdou mě bytostně nebavila. Princezna Lada je podstatně lepší alespoň co se humoru a příběhu jako takového týče. Tato princezna sice nemá hvězdu, za to má větší důvtip, který sice neprokáže, když vaří léčící polívku. Protože hodí prsten do kotle a ne do hrníčku pro prince. Jinak souhlasím, že Jana Preissová je krásná, ale nesouhlasím, že je nejkrásnější. Bohužel ty opravdu příšerné kulisy, stojící na jedněch schodech a jedné místnosti, vyloženě kazí celkový dojem. Ubírají u mě hvězdu a divákovi na zážitku. ()
"Pohádka", která se příliš často v televizním vysílání v normalizačním období neobjevila, vznikla krátce po okupaci tehdejší ČSSR okupačními vojsky. Pozornému divákovi sentence plné jinotajů a narážek na aktuální situaci v zemi neuniknou. Děti se bavily "naivním" pohádkovým příběhem a rodičové dostali jemnou dávku politické satiry. Dlužno dodat, že to chtělo slušnou dávku odvahy tvůrců, aby myšlenka k divákovi dolétla a normalizačním cenzorům zdárně unikla. ()
Člověk musí srovnávat s Princeznou se zlatou hvězdou a i když to také není úplná špička naší pohádkové tvorby, tak tuto pohádku poráží o několik délek. Tato verze je velmi chudá nejen po stránce scénografie, ale i po stránce scénáristické a režijní. Zaujme pouze mladá Jana Preissová a Vítězslav Jandák a to spíš tím mládím než hereckým projevem. ()
Pohádku jsem viděla dneska ráno u snídaně. Mladinká Jana Preissová (tehdy ještě Drchalová) je krásná, přirozená, vtipná, na ní v podstatě celá pohádka stála. Pravda, pavoučí nohy Petra Olivy v šílených botách (hned jsem si vzpomněla na "kozačky" z Pelíšků) byly drsné, ale asi poprvé jsem tady zjistila, že Petr Oliva byl někdy fešák. :-) Jiří Pleskot jako kuchař generál mě taky bavil a vlastně se mi to líbilo. P.S. Jana Preissová vážně byla nádherná. ()
Reklama