Princezna Lada

Pohádku jsem viděla dneska ráno u snídaně. Mladinká Jana Preissová (tehdy ještě Drchalová) je krásná, přirozená, vtipná, na ní v podstatě celá pohádka stála. Pravda, pavoučí nohy Petra Olivy v šílených botách (hned jsem si vzpomněla na "kozačky" z Pelíšků) byly drsné, ale asi poprvé jsem tady zjistila, že Petr Oliva byl někdy fešák. :-) Jiří Pleskot jako kuchař generál mě taky bavil a vlastně se mi to líbilo. P.S. Jana Preissová vážně byla nádherná. (02.03.2024)

Člověk musí srovnávat s Princeznou se zlatou hvězdou a i když to také není úplná špička naší pohádkové tvorby, tak tuto pohádku poráží o několik délek. Tato verze je velmi chudá nejen po stránce scénografie, ale i po stránce scénáristické a režijní. Zaujme pouze mladá Jana Preissová a Vítězslav Jandák a to spíš tím mládím než hereckým projevem. (03.07.2021)

Jsem moc ráda, že se mi podařilo objevit i tuto pohádku. Alespoň si můžu porovnat obě verze, z nichž jedna je barevná a druhá je právě tato. Musím říct, že i tato verze je kouzelná a má něco do sebe. A vidět Janu Drchalovou (Preissovou) jako princeznu Ladu jsem si nemohla přece nechat ujít. Pořád ji mám v hlavě zafixovanou jako maminku malého Vašíka. Asi to tak i zůstane. Pohádka je to poněkud jednodušší než její předchůdkyně i jména a situace jsou jiná, ale vůbec mi to nevadilo. (10.11.2016)

Předchůdkyně Princezny se zlatou hvězdou. Jako vždy úchvatná Jana Preissová, jíž princ bohužel nezvládal adekvátně sekundovat. Taky asi tím, že už nejsem naivní holka, očekávám od lásky víc než poblouznění smyslů na základě fyzické krásy. Věnovat víc prostoru tomu, jak a proč ti dva v sobě našli zalíbení, byla bych spokojenější, ale i tak příjemná pohádka. (05.11.2016)

Úžasně naivní, úsměvná pohádka pro malé děti. Tahle starší verze princezny se zlatou hvězdou, ač bez hvězdy a myšího kožíšku, dokonce bez chůvy, je kromě zmíněných atributů "ochuzena" ještě o propagandu, což není na škodu, i když v té známější verzi to neruší, a o verše, což taky není na škodu (i když já veršované pohádky ráda), protože tím to je přístupnější opravdu nejmenším divákům. Chudák Lada tedy s tím podivně vousatým, zubatým chlapíkem se směšnýma hnátičkama, do kterého se, v hrůze před senilním dědkem, který se hlásil jako ženich číslo jedna, zakoukala. Krásně je tu ukázáno, jak muži vnímají věci jinak - při poznámce princezny: "Dejte mu tyhle šaty, on to beztak nepozná", jsem se upřímně zasmála. Jen tak na okraj, všimněte si, že ve verzích příběhu o oslí kůži ty princezny lautr vůbec neumějí vařit a vždycky se do toho hrnou. Polévku, kterou tady uvařila Lada, by nejspíš nejedli ani vězni z Auschwitzu a pohrdavě by to vylili na ten koláč, co ve francouzské verzi upekla Catherine Deneuve. (17.04.2013)