Obsahy(1)
Film Heleny Třeštíkové je unikátním časosběrným dokumentem, mapujícím čtrnáct let v životě mladé narkomanky a jejího marného zápasu se závislostí. Proč začala brát drogy? Jak sama říká - chtěla se lišit. Píše se rok 1996 a tehdy devatenáctiletá Katka žije v terapeutické komunitě Sananim v Němčicích s nadějí na obyčejný život - touží mít přítele, jednou i rodinu. Happy end se však nekoná. Režisérka zaznamenává ve svém filmu rok za rokem Katčin sestup níž a níž na spirále krádeží, prostituce, fyzického i psychického chátrání, na spirále, přerušované jen občasným vzepětím naděje a odhodlání s drogou skoncovat. Její touha je upřímná, droga ale nakonec vždycky zvítězí. Podaří se Katce konečně najít sílu ve chvíli, kdy otěhotní a budoucí mateřství jí nabídne životní motivaci? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (541)
Filosofie má dva hlavní typy důkazů - důkaz "že", který dokazuje jen nějaký fakt, a důkaz "proč", který přidává bezprostřední příčinu a je tedy nadřazený prvnímu typu. Třeštíková bohužel zůstává u prvního, ukazuje narkomany mezi námi, ale nezajímají ji žádná proč. Její kamera "za zadkem" je dle mého zneužívání a využívání lidské trosky a za inscenování některých scén by se Třeštíková měla stydět (kašna, potok), a kromě toho nechává veliký prostor sebelítostným zpovědím a sebemrskačství, místo toho, aby začala hladit Katku proti srsti a ponořila se víc do hloubky. A čas na to měla. Objektivně dvě hvězdičky, ale vzhledem k tomu, že Katčino chování na ambulanci mi připomnělo něco z minulosti, a já měl slzy v očích, hvězdička navíc. ()
Zajímavý dokument o drogové závislosti. Měl by se povinně pouštět ve školách. ()
Dokument, na který se už od poloviny nechcete dívat dál, může být skvělý dokument. ()
Vezmu kameru a takovych stories natocim za rok po Ostrave 50... ()
No do kina bych na to fakt nešel.Otázkou je zda bylo tolik co výnamného co ještě přidat o proti V Pasti-Katka 2001.... ()
dal bych 4* ale za odvahu paní Třeštíkový dávam 5* ()
Velice kontroverzní, proto nebudu svůj názor příliš šířit. Kdo je však největší oběť a chudák je to malé dítě. To nelze omluvit ničím. ()
Neskutečný a emotivní příběh narkomanky Katky, který by měl být ostrašujícím příkladem pro ty, kteří by zatoužili vyzkoušet něco " nového ". Jasný, člověk by měl v životě vyzkoušet všechno,ale... Tvrdé drogy jsou svinstvo ( prosím Vás marihuana se do toho nepočítá!! ) a to je tenhle dokument důkazem! Nejhorší je, že tyhle " chudáčky " mnoho lidí lituje, ale přitom si za to můžou úplně sami! Palec nahoru Heleně Třeštíkové za výbornou režii...100% ()
Občas se mi dělalo hodně špatně! Né, že bych ve filmech neviděl nic horšího, ale fakt, že se jedná o skutečný příběh a autentické záběry, vás docela chytne za srdce (...a žaludek). Tento snímek by měli pouštět dětem a mladistvým ve školách na místo trapných besed o drogách. ()
Příběh Katky ve mě zanechal silné pocity jako žádný jiný dokument. Ještě nikdy jsem v kině nezažil u závěrečných titulků takové hrobové ticho a zamyšlený pohled návštěvníků při odchodu. Když sledujete filmy nebo čtete knížky o drogách, které nejsou založeny na skutečných událostech, může to ve vás vyvolat spoustu emocí, ale pořád vám bude chybět jedna důležitá věc - opravdovost. To, co sledujete tady, je skutečně realita, něco, na co si můžete sáhnout, a to víc je Katčin příběh zdrcující. Film zobrazuje v úseku třinácti let Katčinu drogovou závislost, její proměnu z relativně pěkný mladý holky v trosku, vztah s jejími dvěma přítely, těhotenství a následné tahanice o její narozené dítě. Názor na jednání hlavních aktérů ať si udělá každý sám. Co se týče Třeštíkové, je skutečně obdivuhodné, kam všude byla při natáčení ochotná zajít a co všechno byla ochotná víceméně nezúčastněně natočit. Mě osobně ve filmu chybělo snad jen víc informací o zdravotním stavu Terezky, nicméně vzhledem k tomu, že se režisérka soustředila převážně na hlavní hrdinku, je tato absence pochopitelná. Závěrečná věta, která ve filmu zazní, pak působí víc než výmluvně a je podle mě nejlepším shrnutím nejen Katčina vztahu k jejímu dítěti, ale i celého jejího života. ()
Vezmu-li v úvahu pouhý námět, je "Kačena" průměrným, ničím novým a neříkajícím "smažkoidním" konstováním jednoho (nebo více, jak chcete) troskojdního osudu. Zpracováním je pak lehkým nadprůměrem s naprosto zoufale podprůměrnou zvukovou kompozicí. Chvílemi dává až moc detailně nahlédnout do drogového zákulisí. Ve výsledku se však jedná o zbytečně natažený (stačila by stopážní polovina), chvílemi politováním hodný, ale ve většině momentech, iritující komentář "něčeho" (rozuměj někoho), koho nelze litovat, ba naopak. Uvědomíte si, na co všechno jdou peníze daňových poplatníků a jaká snůžka zoufalců a sobců kolem Vás žije.50%! Poslední půlhvězda za fakt, že Vám dojde, jak moc dobře se ve skutečnosti vlastně máte. ()
"Hriech týchto ľudí spočíval v tom, že krásne chvíle chceli prežívať naveky. A toto bol príbeh o nich - o ľuďoch, neúmerne potrestaných za to čo urobili. (...) In memoriam, boli to moji kamaráti, lepších nenájdem. Zostávajú v mojej mysli a nepriateľovi nikdy neodpustím. Nepriateľom bola hra, ktorú zle pochopili. Kiež by sa spolu zase zahrali, ale nejako inak a kiež by boli šťastní..." Philip K. Dick: Temný obraz. ()
Další ztracená existence v koloběhu lží, hlavně sobě samému. Silné a nepříjemné, Helena je frajer. ()
Přítel: "Já věřim, že to je v pohodě, že když budeme hodně chtít, tak že se z toho dostanem." - Katka: "Já bych chtěla hodně chtít." Takže asi tak. Sebevražda v přímym přenosu. Blížící se a jen nedbale a každodenně oddalovaná smrt. Ponížení, ztráta sebeúcty, vlastní hodnoty, rezignace na všechno a na všechny. Protože zůstat v tom, v čem jsem, je o tolik jednodušší. Lži, který možná kvůli sobě, možná kvůli okolí omílám pořád dokola a dokola, kterejm ale nevěřim ani já sám ani v době, kdy je vyslovuju - frustrace a zmar z toho, že si tohle nalhávání uvědomuju, že si uvědomuju i to, že to je jasný všem kolem, a že ani to mě nedonutí s tim něco dělat. Zoufalství, beznaděj, točení se v kruhu, kterej se mění ve spirálu, ze který je čim dál nemožnější vystoupit. Ten důvod, proč nic z toho nejde a nikdy nepůjde, je absolutní a neporazitelnej, a je jedinej: vlastní nevůle a neochota to změnit. Hluboko vevnitř se z toho vlastně navzdory všem těm nahlas odřikávanejm lžím dostat nechci. Nenávist k tomu lepšímu světu kolem sebe, ke všem, co se mi kdy snažili pomoct (v tomhle případě Třeštíková, na dvě stě způsobů stát, "osud" v podobě těhotenství...). / V tomhle jsou ty drogy ďábelsky geniálnim nástrojem - že dokážou člověka změnit tak, že i když ho začnou ničit a zabíjet, a i když to ten člověk ví a vidí, tak že mu stejně a s výsměchem nedovolej chtít se z toho vymanit. A tohle všechno v tom dokumentu je. Nejde naštěstí jen o průměrnou nebo zastupitelnou výpověď - film je to strhující předevšim díky vedení Třeštíkový, která znovu dokazuje, že co se dokumentů týče, tak že je absolutní špičkou: Nenavádí, ale nechá plynout; navzdory občas i vyřčenejm otázkám nebo snad (výjimečnejm) vstupům nejde o nic rušivýho a autentičnost to nijak nenabourává ani nepoznamenává. Bez toho, aby si musela pomáhat vysvětlivkama, komentářem nebo třeba různejma dramatickejma účelovejma scénama apod., film funguje a sám o sobě má nepopiratelnou a srozumitelnou výpovědní hodnotu. WTF moments: Třeba ten, když mi došlo, že už okolo roku 2000 Katka "vydělávala" denně víc, než já beru v práci dneska, o skoro 20 let pozdějc. A taky teda ta až andělská a bezvýhradně obdivuhodná (byť si uvědomuju, že kvůli kameře se určitě všichni snažili působit Dušínovsky) ochota a praktická pomoc zástupu doktorů, úředníků, sociálních pracovníků a vůbec celýho sociálního systému, kterej má i s těmahle případama (možná až nemístně) úctyhodnou trpělivost. ()
Jak Třeštíková prostě odhodila jakousi formu dokumentu, soucitu nebo nadhledu, tak i sama protagonistka ničí sebe i životy dalších. Je to svým způsobem zpověď člověka, co nechce se sebou nic dělat a neustále lže. Třeštíková se nevměšuje, ale v divákovi vnucuje jen ty zážitky, které jsou prostě ošklivé a tím úplně dehonestuje poslední zbytky lidství ve své protagonistce. Vidíme tudíž feťačku, co si dopřává, ale už nevidíme kde a jak drogy bere. Jak shání peníze nebo místo, kde by složila hlavu. Jakoby měl dokument vyvolat iluzi svobody, které oba feťáci tak sveřepě věří. René byl příběh člověka, co se vymykal, ale měl určité ambice a věděl, jak život funguje aspoň. Katka neví zhola nic. Žije ve snu a mění se z člověka v trosku, co po sobě zanechává jen spoušť. Z filmařského hlediska nejde o zázrak, o drogách a lidech závislých jsou už i lepší filmy než Katka. Nakonec zde zastane nevyřčená oběť - dcera Terezka. Jestli existuje Bůh, ať jí prosím dopřeje lepší život, než její matce. ()
Takovejch je. Nevím proč se točej dokumenty o slaboších. ()
Kdo má pár kamarádů feťáků a s drogami se setkává pravidelně, tak tolik pobouřen a zneklidněn nebude. Jako já. Zaujala mě ale nestranost a nezaujatost Třešníkové, která defakto jen pozoruje, nehodnotí, nepředkládá nám žádná možná východiska, jen sleduje marný boj Katky s osudem... ()
Ještě teď je mi z toho filmu na nic. Celý dokument má hnusně ponurou atmosféru beznaděje. Kvalita obrazu a zpracování je děsné, to však nevadí, protože svou funkci varovat před drogami splnil bezvadně. Jediné, co mi vadilo je, že aktéři se před kamerou snaží hrát, takže 100% autentické to není. ()
Drsnější než fikce. ()
Film o žene, ktorá si je sama sebe najväčšou prekážkou (parafrázujem jednu zo sociálnych pracovníčiek z filmu). Ľudí, ktorí padnú do takýchto sračiek nikdy nepochopím. Našťastie ani nemusím. Neviem čo bolo skutočným zámerom režisérky, no ak chcela apelovať na moje altruistické cítenie, tak sme sa niekde obišli. K hlavnej protagonistke Kataríne Bradáčovej som totiž nepociťoval ľútosť, ale opovrhnutie. S narastajúcou minutážou filmu som ju začal doslova neznášať. Nie preto, že je slaboch bez pevnej vôle (veď to sme viacerí), ale kvôli tomu, že sa ma stále viac zmocňoval pocit, že jej to takto jednoducho vyhovuje. Film nebudem hodnotiť hviezdičkami, no ak pomôže aspoň jednému závislému človeku nájsť v živote skutočné šťastie, tak úsilie tvorcov malo zmysel. Ja sa však na to pozerám predsa len s určitou skepsou. ()