Nastala chyba při přehrávání videa.
  • charlosina
    *****

    U sledování dokumentů si vždykcy říkám, jakou náturu jejich tvůrci musí asi mít: silnou. Hodně silnou. Zaznamenávají až neskutečné příběhy a nemohou do nich nijak zasáhnout, nijak je ovlivnit. Jen se na to dívat a obraz předávat ostatním. Helena Třeštíková patří mezi ně - kouká na třicetiletou Katku, která si do břicha, v němž roste nový tvor, píchá heroin a nekomentuje to. A já ji za ty časosběrné výjevy obdivuju. // Čtrnáct let ze života narkomanky Katky je vtěsnaných do 90 minut působivé podívané. Nedalo by se ani spočítat, kolik hektolitrů Katka vybrečela. Ale přitom nevyvolává soucit... Pláče sama nad sebou. Uvědomuje si, co MUSÍ udělat... ale taky si uvědomuje, že na to zkrátka nemá. Katka je ztracený případ (a je stále V pasti, jako tomu bylo před několika lety). Ale tento dokument ztraceným rozhodně není.(2.3.2010)

  • Sarkastic
    ****

    Katka mi utekla na festivalu, potom i televizi, ale nakonec přece jenom došlo na její projekci. Tak obsah filmu je bez diskuze obrovsky silný, ale to jsem tušil už před jeho zhlédnutím. Zajímala mě hodně forma. V dokumentech má velký význam hudba, která může film vhodně podpořit, nebo také zadělat na citovém vydírání. V Katce zazněly melodie jen při scénách s vodou, kdy zrovna o nic nešlo a pak ještě u putování hlavní hrdinky a jejího přitele na cestě za domovem, a to kvituju. Stejně tak oceňuju, že režisérka se sice během filmu sem tam na něco zeptala (nebyla však v záběru), ale jinak nezasahovala, až 10 minut před koncem při rozmluvě s Kateřinou. Helena Třešítková se zkrátka snažila co nejméně vměšovat a pokusila se o co největši autenticitu, a to se jí myslím celkem dařilo. Závěrečné "Že se jí omlouvám" jenom podtrhlo podstatu hlavní hrdinky, se kterou se snad dalo dlouhou dobu alespoň trochu cítit a fandit jí při jejích snahách, ale když nezabralo ani narození dítěte a nové šance, proč bych měl takového člověka litovat (čistě můj subjektivní názor).(15.12.2011)

  • swamp
    *****

    "Uvědomuješ si, že teď už nejde jen o tebe?" Zásadní otázka tohoto filmu. Uvědomuje si to Kateřina Bradáčová? Možná jo, ale je jí to už úplně jedno. Téma "etika v dokumentaristice" by se zde jistě dalo probírat donekonečna. Dle mého je tento film velmi důležitý a rozhodně souhlasím s jeho promítáním ve školách.. nejlépe tak už v devíti letech, dokud do toho děcka nespadnou.. Katka Vám vyrazí dech, přestože nesplňuje divákovy požadavky na dokument. Bude Vám to celkem jedno.. to, co dostanete je zkrátka výpověď. Bohužel zaměřená jen na fyzickou proměnu ústřední svině. Je mi neskutečně líto Terezky, snad ne naivně věřím, že se nikdy nedozví, kdo byla její matka.(8.10.2010)

  • Marigold
    ****

    Oproti původnímu dokumentu V pasti, v němž byly převládající emocí solidarita a naděje, jsem po celovečerní verzi zanechán s určitou formou rezignace i zhnusení. Lítost nad bojující myslí se kamsi vytratila, zbyl jen devastující pohled na rozkládající se tělo (mnohokrát jsem si vybavil Aronofského Requiem za sen). Úpadek a rezignace hlavní hrdinky potlačuje i odstup Heleny Třeštíkové, když v závěru dokumentu zkouší "příběh napsaný životem" alespoň trochu vyretušovat vlastní iniciativou. Drobný přešlap proti dosavadně výtečně vedenému "časosběru". Je to ale jen důkaz o drtivosti téhle "drogové romance", zřejmě jedné z nejsilnějších a nejsyrovějších podob závislosti a sebezničení. Po skončení projekce jsem měl pocit, jako bych se hodinu a půl válel v hnijících odpadcích. Lítost je asi to poslední memento, co za příběhem Katky zbývá... Možná právě tohle mi paradoxně trochu překáželo – že už to není očekávání katarze, ale jen jedna velká krize.(9.2.2010)

  • larelay
    *****

    to, co plati o Renem, plati aj o Katke. Pre nich uz bohuzial niet cesty spat a mna by nejakym zvlastnym masochistickym sposobom zaujimalo, kde bude Katka o par rokov. Luto mi jej nie je, nie je mi luto ziadneho narkomana, je mi len luto toho, ze pribuda ludi, ktorym sa podava pomocna ruka a oni ju z tych ci onakych dovodov odmietaju. Kiezby bolo pribehov so stastnym koncom viac, rozhodne by ich dnesna doba potrebovala. Na casozbernych dokumentoch je krasne to, ze najvacsim umenim je zohnat len zaujimavy "namet" v podobe neobycajneho zivota pre nas "obycajnych" ludi, ktorych vzdy osud, vymykajuci sa z bezneho stereotypu, dokaze takto uchvatne rozhadzat. A Helena Trestikova ma na taketo osudy nos a dufam, ze par casozberakov od nej este uvidime.(1.7.2011)

  • - Dokument vidělo v českých kinech přes 117 000 diváků. Stal se tak nejnavštěvovanějším dokumentem. Na Slovensku dokument vidělo cca 17 tisíc diváků, čímž se stal divácky nejúspěšnějším dokumentem v dosavadní historii samostatného Slovenska. (JOhanka.1412)

  • - Dokumentární film režisérky Heleny Třeštíkové získal Zvláštní uznání poroty na festivalu Open City v Londýně. (JOhanka.1412)

  • - Film Katka získal Výroční cenu AČFK pro nejlepší dokumentární film roku 2010 za unikátní časosběrné svědectví. (JOhanka.1412)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace