Hotel

Nemůžu jinak.Kravina na kvadrát a bordel a ne hotel ! Kdybych dal jednu hvězdu tak nebudu vědět za co a budu mít špatné svědomí...je to tak šeredně nudné a opruzné a nekoukatelné ke všemu.Takovej mrzkej potenciál snad nemá žádný film co znám....Na druhé straně může Mike Figgis být spokojen že je přecijenom v něčem první.Když si chňapnu kameru mezi zuby a pojedu na kole...natočím trapnej film na kterym je vidět cesta přede mnou...ale furt to bude aspoň o něčem...o tý cestě.Ale tohle je prostě o ničem...SUVERÉNĚ NEJHORŠÍ SMRADLAVÁ BLBOST CO JSEM VIDĚL.. (25.06.2008)

U některých fimů se pointa nebo rozuzlení nachází až na úplném konci. Tady jsem se nedočkala ničeho, ač jsem se sebevíc snažila. A protože člověk je tvor omylný, pevně věřím, že blb jsem já a že tam ta pointa kdesi bloudí. Jednu hvězdu dávám za neobvyklé zpracování a tu druhou - sorry, ale nemůžu si pomoct - za nahatýho Ifanse :) (19.09.2008)

Rozdelenie obrazovky na štvorčeky, farebné kamerové filtre, rybie oko, zábery ručnej kamery, prebleskovanie scén, absencia jednotiacej zmysluplnej myšlienky sami osebe zaujímavý experiment neurobia. Nepomohla ani účasť pomerne renomovaných hercov, ba ani Salma Hayeková. Prílišná snaha vytvoriť experiment: snáď film o filme (o točení historického filmu v Benátkach štýlom Dogma) bez osobnostného vkladu tvorcov zákonite vytvorí dielo studené ako psí ňufák a emočne mŕtve. (28.06.2005)

Tak byl to experiment. To je jasné již od prvních vteřin. Znepokojivý.... K divákovi se od první chvíle staví odtažitě tak jako že všechno je jenom v nějakém schované ději který pochopit nemáme. A když se zápletky vyloupnou na povrch tak nám jejich zjištění moc velkou srdeční příhodu nezpůsobí. Filmový experiment má jednu výhodu a to že může otevřít nový pohled na sledování filmu a nevýhodu že může být nepochopen. První se nepovedlo druhé skvěle (16.12.2008)

Psychedelický trip o skupinke hercov, ktorí sa v Benátkach pokúšajú nakrútiť historický film. Mike Figgis tentoraz prestrelil. Jeho dokumentaristicky pojatá snímka je iba zlepencom nesúrodých divadelných hereckých výstupov, snových vízií a ľahko dráždivých sexuálnych obsesií. Väčšina filmu je točená digitálnou kamerou alebo cez rôzne filtre a obraz je miestami rozdelený na štyri časti, pričom v každej sledujeme niečo iné. Rovnaký koncept ako predchádzajúcom Figgisovom Timecode). Čo to má ale znamenať? Vzdanie holdu procesu filmovania? Alebo hereckému umeniu? Pri uvedení na festivale tretina divákov odišla pred skončením filmu, druhá tretina na konci nadšene tlieskala a tretia tretina (vrátane mňa), ktorá zostala do konca iba vďaka veľkej dávke tolerancie, odchádzala s pokriveným úsmevom. (08.07.2002)