Odcházení
Leaving
Režie:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Ve vile s Riegerem žije jeho dlouholetá přítelkyně Irena, její přítelkyně Monika, jeho matka, jeho mladší dcera Zuzana a sluha. Riegerův tajemník Hanuš se svým tajemníkem Viktorem třídí věci. Dvakrát tu Riegera navštíví novinář Jack s fotografem Bobem, kteří s ním pořizují velké interview, dvakrát ho navštíví jeho starší dcera Vlasta s manželem Albínem. Mihne se tu i několik okrajovějších postav. Jak běží film, všichni se trochu mění, z patolízala se vyklube zrádce, z byrokrata jediný věrný, starší dcera, která původně nabízí Riegerovi ubytování, nakonec také zradí a ubytování odmítne. Zcela neutrální osobou je zahradník, jediná trvalá spojka s vnějším světem, která přináší nové zprávy. Rieger se pokouší udržet si důstojnost, ale nakonec se z toho všeho lehce pomátne, aby později, až absolvuje policejní výslech spojený s určitým vydíráním, přijal pokorně funkci poradce poradce svého hlavního protivníka, což si sám před sebou velmi racionálně zdůvodní a což znamená jeho konečný pád. Vítězem je náměstek Klein, cynický představitel mladší generace politiků, který se verbálně hlásí k týmž demokratickým ideálům jako Rieger, ale v praxi se jich zřejmě vůbec nedrží. Vládní vilu, jak se ukáže, výhodně koupí od státu a plánuje v ní velké "společensko-kulturní „centrum“. Riegera navštíví rovněž jeho ctitelka studentka Bea, kterou on nakonec líbá, ale je přitom přistižen svou dlouholetou přítelkyní. Tato studentka je ovšem velmi flexibilní, neboť v závěru přichází za Kleinem s toutéž prosbou, s níž přišla dříve za Riegerem, totiž s prosbou o podpis jeho knihy. Film vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (486)
Václava Havla vůbec nemusím, jako člověk a politik mi vadil celý život. Na Odcházení jsem se šel dívat s tím, že dám odpad. Je to smutné, ale je to bohužel tak. I přesto, že Odcházení není můj šálek kávy a jde naprosto mimo. Prvotní pocit nebyl tak beznadějně špatný a já se začal i trochu bavit. Je to politické dílo, které zrežíroval bývalý prezident ČR Václav Havel. Na první celovečerní snímek musím sklonit Havlovi poklonu. Bohužel si na jednu stranu pokládám otázky, stojí Odcházení za to? Nepořídil by se za 45 milionů úspěšnější a lepší film? Herecké obsazení perfektní, čím to? Absolutně nechápu, že Havel dostal to, co si sám přál a chtěl. Jak už mnohdy bývá, vše záleží na penězích a na jméně, obyčejný režisér si v ČR takový rozpočet jen tak nedovolí, což Havlovi tiše závidím. I přes své mouchy mě Odcházení na jednu stranu docela zaujalo... 5/10 = 55% ()
Jeden velký absurdistán, ve kterém figurky přicházejí a odcházejí. Často se kopne do věcí našeho státu a často se zmíní Havlova osobnost, ale devizou této adaptace je symbolika. Bohužel obsah natřískaný jinotaji a lehčí satirou (někdy až dětinsky okatou - Fuj) útočí svou absurdností v plné síle již od začátku. Půl hodiny tedy může bavit, ale až do konce jede po stále stejné přímce. Chybí dramatický oblouk, chybí gradace. Jako jediný pak káru až do konce táhne hvězdný herecký ansámbl tvořící zasloužilé umělce (Abrhám, Chramostová) i nové hvězdy (Budař, Steidlová). Jako adaptace divadelní inscenace však Odcházení nefunguje špatně. Aspekty filmového stylu jsou do vyprávění vloženy s jasným tvůrčím záměrem (střih, zvuk, kamera) a jako Havlův splněný sen a první režijní počin zaslouží uznání. 12 nominací samozřejmě podezřele smrdí, ale nyní můžu s klidným svědomím říct, že taková polovina je zasloužená, byť si mohl Havel na svou prvotinu vybrat filmovější látku. Sichr je sichr. [Přesná stopáž: 90 min] ()
Prej, že se mu to nepovedlo. Že jen zaznamenal divadelní hru. Že mu dali šanci točit, jen aby mu splnili sen, když možná brzo umře. Kecy! Kdo byl někdy v divadle, snad ví, že už jen výběrové sledování celého pódia a vnucené kýčovité pohledy kamery na všechny promyšlené odporonosti příběhu jsou úplně jiný šálek kafe (či piva se skořicí). I když se oprostím od své lásky k Havlovi a začnu být objektivní, vidím jenom veliký příběh, geniální hru detailů, šílených barev, sílu symboliky, absurdity typu bourání scény za rockové Ódy na radost. Nezapomenutelné odkazy na velikány Shakespeara a Čechova nebo na současné osobnosti. A hlavně výborně strohý Josef Abrhám, který se den ode dne víc podobá samotnému Havlovi, skvělá Dáša Havlová v roli někde mezi Raněvskou z Višňového sadu, milující Coridélií z Krále Leara a médii mučené princezny Diany, geniální mrcha Vilhelmová, jež nápadně připomíná Learovu Goneril nebo Jan Budař v roli slizkého albína Albína. Ať kritici formu nazývají jak chtějí, divadlo v divadle je fajn, ale divadlo ve filmu je fakt cool experiment. Prej, že je to strašnej kýč. Ale o něm přece celý příběh je, ne? ()
(Z přečtených komentářů doporučuji liborek_, StarsFan a Vodnářka, líbí se mi NinadeL, ale i Aelita.) Po Svěrákových Vratných lahvích další labutí píseň, na níž je ovšem pikantní, že je pětasedumdesátníkovou prvotinou. Do tohoto filmu jsem šel s velkým strachem, že to bude trapas, který nechci vidět. Ale ukázalo se, že jsem beznadějný havlofil, protože to bylo prostě boží. Pašácky postavené na vizuální a divadelní přepózovanosti a rekvizitárnosti. Všechno přesné, včetně postřehů, které bych od politického kmeta pohybujícího se poněkud mimo všední život opravdu nečekal (viz třeba mladší dceru). (Dále se SPOILERY.) Kancléřův seriálový proslov pro deník Fuj začíná směsí sebeironie a opravdovosti, takže z těch slov při znalosti poměrů mrazí, záhy však nepozorovaně přechází v záměrně nabubřelé autoritářské fráze „já být velká demograt“, aby se posléze přes absurdní politické sliby dostal ke karikatuře české prasečí politiky a adoraci toho, proti čemu se Havel ve svém úřadě i po odchodu z něj stavěl, místy excituje až v diktátorské záchvaty (Havel zde také zjevně reflektuje svou nikoli neproblematickou bezvýhradnou podporu různým válkám za "export demokracie") a končí v senilní absurdnosti se utopivším „nejvyváženějším projevu, jaký jsem kdy od vás slyšel“. Poselství na rozloučenou: zvažuj a rozvažuj. A případ Klein! (Upomínková pravítka k tomu.) Tytéž fráze, identicky formulované základní postuláty. Klein znamená malý. Který živel zde představuje starší dcera? Zajisté jiný než andělská riegrofilka Bea, politoložka, multikulturní sociopsycholožka a intermedialistka. Poměrně dobře čitelné. Pro intepretaci starší dcery (jde o něco jiného než o rodinné poměry bezdětného Havla) doporučuji k povšimnutí, že autorova manželka zde hraje pouhou „dlouholetou přítelkyni“. Noční scéna je osobním pohledem člověka, který ví, že už opravdu odchází. Vychytávky jako je rozkošně nesmyslná boční stylizace do ruského klasického dramatu nebo kámen zakopávání musím přenechat bystřejším a vzdělanějším komentátorům. Z odbourávajících drobností zmíním alespoň nápis Freedom na kšiltovce redaktora fuj Macháčka (vzápětí žádajícího o skořici do piva). Abrhám bezvadný a dokonale pasující. Kaiser opět dokázal, že vsadit na něj se zajímavou rolí stojí za to. Velký dík za Chramostovou (zvláště etuda s pánvičkou nemá chybu). Veškrnová-Havlová – věřte nevěřte, ať ji beru jako herečku nebo jako ženu, v žádném jiném filmu jsem z ní neměl tak skvělý pocit jako tady. Holubová i Lábus skvěle sekundující, Zindulka v klasicky skopečkovské roli dokonalý. Dušek tentokrát pouze ucházející, ale už to, že V. Kleina hraje právě on, stačí. Ostatní už jmenovat nebudu, všichni dobří. Jako škvírku naděje v závěrečné katastrofě (Bea!) vidím kočího Lanďáka. Autorovo šaškovské vynoření by bylo dokonalou tečkou, kdyby po ní nenásledovalo jediné opravdu trapné místo (křečovitý sborový smích všech zúčastněných), což je v samotném závěru dost průser. V dosavadním průběhu sem tam se vyskytující vztahovačně přepjatá místa neřeším, protože – málo platné - přesně pojmenovávají beznadějnou nadvládu ksindlu, v níž žije celá obec (který samozřejmě mají na triku všichni, nicméně jistá osoba zde plným právem slouží jako jeho ideální personifikace). Takže Náčelníku, čtyři silné za parádní fandovský film, pátá je na cestu a za cestu. Ano, i já hodnotím zaujatě. Pravda a láska musí zvítězit. () (méně) (více)
Film, který se strašně těžko hodnotí. Nepochybuji o tom, že pan Václav Havel řekl přesně to co chtěl říct a jak to chtěl říct, ale mě tento divadelní způsob sdělení zkrátka nesedl a vůbec mě neoslovil. Herci sice hrají výborně a po kamerové stránce mě to také zaujalo, ale bylo to celé až moc roztahané, chladné a na můj vkus spíše zahleděné samo do sebe a divák si k tomuto filmu horko těžko najde cestu. Což je možná na jednu stranu dobře, protože to aspoň není typický film pro každýho blba, ale já zkrátka očekával něco trochu jiného. 50% ()
Galerie (21)
Zajímavosti (16)
- Před začátkem natáčení se Václav Havel nechal slyšet, že pokud se film nepovede, bude prvním, kdo to pozná, a zavře ho do trezoru. Po premiéře k tomu dodává: „To byla samozřejmě nadsázka nebo jakýsi položert. Ten film nezakážu, snad bych na to ani neměl právo, ale zvědavý na ohlasy pochopitelně budu. Budou-li příznivé, zaraduji se, že má veřejná kariéra nekončí a nevrcholí výbuchem. Nebude-li to úspěšné a roztrhá-li to kritika, řeknu si, že lidi potkávají horší věci, než že se jim nepovedlo natočit dobrý film.” (Coldrex)
- Režisér Václav Havel se na konci filmu vynoří z jezírka a pronese svou památnou větu: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ (noelcoward73)
- Životopis napsaný na vnitřní straně obalu Riegrovy knihy patří jeho představiteli Josefu Abrhámovi. (multiflexi)
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
Reklama