Kúki ningjó
Nafukovacia panna
Air Doll
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mark LeeHudba:
Kacuhiko MaedaHrají:
Du-na Bae, Arata Iura, Icudži Itao, Džó Odagiri, Mari Hošino, Susumu Teradžima, Kimiko Jo, Tasuku Emoto, Džunko Fudži, Takaši Jamanaka, Tomomi Marujama (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Nafukovacia panna v životnej veľkosti žije v ošumelom tokijskom byte. Nedokáže sa hýbať a ani hovoriť, ale je jediným spoločníkom pre svojho majiteľa. Muž v strednom veku s ňou hovorí, kúpe ju a každý deň po práci sa s ňou miluje. Keď sa však jedného dňa jeho predstavy stanú realitou, zabehnutá rutina sa preruší: Nafukovacia panna z ničoho nič ožije a získa dušu. Podobne ako novorodenec, vôbec nerozumie tomu, čo sa okolo nej deje; avšak vie, že za oknami bytu sa skrýva svet, ktorý čaká na preskúmanie. Keď sa vydá von, je fascinovaná všetkým, čo vidí, ale napriek tomu, že stretne množstvo odlišných ľudí, nikto jej nedokáže presne odpovedať na to, čo znamená "byť nažive". Vo chvíli, kedy sa nafukovacia panna zatúla do videopožičovne, sa však jej život navždy zmení. Stretne predavača Junichiho, do ktorého sa na prvý pohľad zamiluje. Nafukovacia panna je romantická fantazíjna jazda, ktorá skúma zložitosť lásky a straty, radosti a bolesti, predstáv a skutočnosti. (Film Europe)
(více)Recenze (64)
Pěkný filmek, ale nějak na mě nezapůsobil. Občas mě to celé i tak trochu nudilo. Příběh je povedený, herecky je to taky pěkně zvládnutý. Hudba je pěkně působivá. Jen ve mě film nic nezanechal a pochybuji, že za pár týdnů budu vědět o čem to bylo. 50% :) ()
Film o prázdné nafukovací panně a prázdnotě v našich životech a srdcích. Po předchozích filmech od Koreedy jsem se těšil a věděl, jak dobře dokáže reflektovat mezilidské vztahy v Aruitemo aruitemo osamělost v Dare mo širanai a sebezpytování životů ve Wandafuru raifu. Bohužel mi ale tento film zatím přišel jako jeho nejpovrchnější, přestože se s úspěchem vyvaroval předvídatelnosti a klišé moderních lovestory, bohužel ale za cenu nejasných motivů a konání hlavních postav. Mrzelo mě, jak málo se dalo vedlejším příběhům, které mě zaujali možná ze všeho nejvíce (hikikomori, přestárlá úřednice...). Stačilo je trochu lépe propojit s hlavním dějem a opodstatnit jejich význam; hned by se na to koukalo lépe. Byl jsem také zvědavý na hudbu od World's End Girlfriend... tentokrát se nepustil do výraznějšího experimentování a tak se filmem nesou melancholické melodie s jedním výraznějším motivem. Musím také pochválit Bae Du-na, která nafukovací pannu ztvárnila velice uvěřitelně. ()
Bizarní, citlivé, krásné. ()
Ten námet mi skoro privolal infarkt, niečo bizarnejšieho len ťažko nájsť. Po pravde som čakal nejakú klasickú Japonskú úchylačinu. Ani len vo sne ma nenapadlo, že mi nakoniec táto snímka naservíruje úprimnú existenciálnu drámu ktorá hľadá odpovede pre zmysel života a dokáže mi privolať slzičku na krajíčku oka. Príjemné prekvapenie ktoré odporúčam fanúšikom existenciálnych drám. ()
Problémem bylo možná moje vysoké očekávání, na tento film jsem se těšil alespoň půl roku, takže jsem chtěl něco nadpozemského. Nakonec jsem zasedl v kině a dostal výborný film, jen mu něco chybělo. WaraiOtoko to pěkně popsal, to jemné oťuknutí vedlejších příběhů nebylo dostačující, byly totiž moc zajímavé na to, aby byly přehlížené. Vše vyrovnávala jako vždy dokonalá Doo-na a s originalitou a provedením nápadu jsem byl nadmíru spokojen. World's End Girlfriend tam zakomponoval i pár skladeb ze starších alb, jinak vše složil přímo pro film, ale myslím, že se mohl víc vydovádět, ale zase jeho hudba podtrhávala tu jemnost a nevinnost. ()
ocenenia : MFF Cannes 2009 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' ()
Úvod byl skvělý a vůbec za celou první polovinu bych bez váhání dal plný počet. Tam to totiž fungovalo přesně tak, jak mělo - je to krásně poetické, posouvá se to pomalu, ale přiměřeně, bizarní námět je správně využitý a vedený, dokonce i místo pro humor se zde najde a většinou mě příjemně pobavil ("Tohle vám pomůže na ty švy.")... Snad bych ani skoro neměl co vyčítat a už to i vypadalo na nejlepší Kore'edův film. Jenže v druhé polovině už asi nevěděl, jak ten film vést, takže se tu určitou dobu nic neděje, nikam se to nehne a tím pádem to ani moc nefunguje, no a pak přijde posledních 20 minut, které to, co se zde celou dobu budovalo, úplně zabily. Mohl z toho být krásný poetický film o tom, že život nabízí mnoho hezkých i smutných chvil (jen musíte přistoupit na bizarní nápad a trošku větší počet sexuálních scén, které sem ale patří), ale tady zničehonic nastal úplný mindfuck zvrat a od něj to spadlo kamsi skoro až do nihilismu. Klidně ať ten film tak končí, ale ať k tomu dojde přirozeně, ne tak hloupě, kruci... Proto jsem z toho ve finále dost zklamaný, protože ta první půlka vypadla skutečně perfektně. Nakonec tomu tu slabou čtvrtou hvězdičku právě kvůli ní dám (+ úžasná kamera, skvěle vybraná hudba, perfektní herecké výkony a hezká hlavní herečka), ale zklamání se prostě vůbec nevyhnu. On se vlastně ten film dá brát i jako podobenství o ženě, která ve vztahu není pro manžela ničím jiným, než "nafukovací pannou", které se vykecá a pak ji ojede. Něco se v ní ale zlomí a ona se rozhodně mu být nevěrná a najít konečně lásku, kterou v tomhle světě nikdy nezažila. Podle mě to i podobenství je, pár symbolů je v tom skvělých a promyšlených a celkově to dá smysl i při téhle interpretaci. Jo a vadil mi zbytečně velký počet postav, z nichž některé by se bez problémů daly vyškrtnout. Slabé 4* ()
Nafukovací panna je film, který jsem zrovna potřebovala a budu muset víc prozkoumat asijskou tvorbu.. Doo-na Bae nádherně ztvárnila nafukovací pannu, která vždy po použití, kdy je ponechána sama, ožije a vydává se poznávat svět. Poznává i samu sebe a svou podstatu. Jako každé poznání je radostné i bolestné, tak i tenhle příběh se dostává do fáze prozření. V téhle fázi jsem měla malinko pocit, že příběh neví kudy kam, ale i tak mě zasáhl. Nevím, proč někteří zmiňují v komentářích japonskou zvrácenost, mě film přišel spíš citlivý až poetický. Krásný... ()
Ano, mám z toho skoro úplně stejné pocity jako uživatel Jansen, i když zase bych neřekl, že to je velké zklamání, film je i tak velmi slušný a zaslouží si dobré hodnocení, už jen kvůli krásné scéně s dědečkem sedícího na lavičče :-). Za mě 68% ()
Na pohled a poslech nádherný film, jenom je dost problém poznat, co jím chtěl básník říci. Vypráví o osamělosti, odcizení, o nutnosti mít (otevřené) srdce, ale kdyby o tom hlavní postava svým vnitřním hlasem občas nemluvila, z filmu to nijak nevyplývá. Jednotlivé scény jsou občas zábavné, občas smutné, ale ve větším celku jaksi bez pointy. Nafukovací panna ožije, začne pracovat ve videopůjčovně, zamiluje se a celé to dosti bizarně skončí. Snímek stejně prázdný jako jeho hlavní hrdinka. ()
Opět jsem sám sebe ujistil, že japonský rozvláčný styl vyprávění s absencí jakékoliv dynamiky mi opravdu nesedí...Na povrchu splněný mokrý sen pro příznivce mangy, oblečků a teen kukadel...Uvnitř odtažitý existenciální příběh o samotě, hledání lidskosti a vlastní identity...Někdy jen samotný nápad a něco melancholie nestačí...Když už obživlou "Figurínu", tak raději starší ročník z roku 1987 s romancí a popovou naivitou :) ()
"Náhražka uspokojující sexuální touhy." Nejen lidé, ale i nafukovací panny potřebují vzduch, aby jejich existence mohla člověka udělat šťastným, nebo méně osamělým. Jenže ho pak po nějakém čase svou povolností či náruživostí o jeho štěstí připraví a nakonec z něj zůstane jen náhražka, uspokojující sexuální touhy, kvůli kterým přichází o svůj vlastní život. ()
Je to teda fakt japonskej bizár. ()
V některých momentech to vypadá skoro jako japonská obdoba MAGNOLIE. Hodně prázdných lidí na jednom místě, těžká existenciální depka, čistá duše a absolutní krása protagonistky, kontrastující s pošpiňujícím předurčením nafukovací panny. To vše je ale zabaleno v "asijském" vyprávěcím modu, který nemá potřebu někam spěchat a tak nás namísto otázek typu "jak to asi dopadne" vede poněkud odlišnou cestou. Jedná se o velice smutnou (mimo jiné i proto, že aktuální) výpověď o stavu naší doby. Patetické, což? Ale je to tak - NAFUKOVACÍ PANNA je nanejvýš teskné anti-vyprávění. Subjektivně to nebyly dvě hodiny ani omylem, je to velmi pomalý snímek - na druhou stranu, když se na to dívám zpětně, tak ačkoliv jsem chvílemi ztrácel nit, chtěl bych ocenit unikátní schopnost tohoto filmu, spočívající v navození atmosféry, která vnímání plynutí času zhusta uvádí do velmi zvláštní dimenze. V této dimenzi tok času stojí a snímek pouze sděluje myšlenky či imprese, aniž by potřeboval dějově nějak tlačit na pilu (a nepotřebuje to ani divák). A závěrečné významové propojení scény s dívkou, která se celou dobu ve své samotě mučí kvanty jídla, a úplně posledního záběru? Jeden z nejsilnějších zážitků, který mi film za poslední dobu poskytl. Skutečně - krása! ()
■ Napadlo Tě někdy, že Tvoje nafukovací panna, se kterou sdílíš své intimní okamžiky a která je Ti vždy k dispozici, když přijdeš znavený domů, má svůj vlastní život, zatímco jsi v práci? ■ Jestliže jsem u filmu Rinda Rinda Rinda! psal, že je nádherný a zvláštní, pak zde toto platí taktéž, ba co víc, dvojnásob. Téma tohoto filmu je neotřelé a ikdyž jsem viděl tři, čtyři japonské filmy na stejné či velmi podobné téma, tak Kûki ningyô podává svou výpověď originálním způsobem tak, jak jsem právě od režiséra Hirokazu čekal. ■ Ke konci filmu jsem si smutně přál, aby film neměl pouze dvě hodiny, ale spíše tři... ■ Některé scény jsou tak vizuálně-emotivně silné, že začneš přemýšlet nad tím: "Co kdyby...?" ■ Někteří popisují tento film jako vesele smutný či smutně veselý, já bych spíše napsal: "Tak krásně smutný a dojemný, že v něm objevíte malé kousky radosti." ■ Například scéna, kdy Kûki ningyô spí v parku. Nebo [SPOILER] scéna, kdy spadne při své práci ve videopůjčovně a poraní se a my jsme svědky toho, jak z ní uniká vzduch. A při scéně, kdy leží v posteli se svým kolegou a ptá se: "Kde máš ventil?" se člověku zatají dech, jak je to krásné a zároveň smutné...[/SPOILER] ■ Kromě vizuální stránky, která mě uchvátila, doprovází děj minimalistický hudební doprovod, který se tam absolutně hodí a jiný by byl jen těžko stravitelný... ■ Kromě hlavní postavy, "nafukovací panny", která pannou rozhodně není, sledujeme smutné osudy lidí ze sousedství. ■ Mnozí z těchto lidí jsou stejně jako Kûki ningyô uvnitř prázdní... ■ Někteří se snaží si to nepřipouštět, někteří se snaží se naplnit, jiní jsou již propadlí své prázdnotě... ■ Původně jsem dal ****, ale nyní musím své hodnocení upravit na *****. ■ [Viděno poprvé: 97/100] ()
"Mít srdce je srdcervoucí". Poetický,posmutnělý,místy lehce vtipný podobenství o životě (nejen)japonců. Některý jednoznačný,jiný moc ne,ale tak to u japonců bývá.. ()
Tak toto život nevymyslí. Skutočne originálny príbeh založený na bežnom živote ľudí. Veľmi príjemná hudba a Du-na Ba. ()
Překvapivě inteligentní film, jenž díky pointě zdvojnásobil svou hodnotu a od pouhého podobenství o vztahu mužů k ženám vyšvihl se až na úroveň symbolu. Jeden ze snímků, který je nejenom vhodné, ale dokonce nutné vidět dvakrát. ()
Místy přeci jen zdlouhavé, párkrát jsem na hodinky kouknul. Přesto, i když druhá polovina se mi líbila méně, do lehkého nadprůměru film zvedá úžasný výkon Doo-na Bae. Jenom by mě zajímalo, kdy konečně natočí nějakej film, kde má aspoň trochu normální účes.) ()
Nozomi (Bae Doona) je nafukovacia panna, ktorá ožije. Z prostredia domu, v ktorom "prežila" celý svoj život, sa vydáva do sveta bežných ľudí, aby sa oboznámila s tým, ako žijú. Veľmi rýchlo však zisťuje, že svet, ktorý doteraz nepoznala, je plný útrap, bolesti a utrpenia. Režisér Hirokazu Kore-eda prostredníctvom postavy živej-neživej Nozomi a jej sledovania toho, čo sa okolo nej deje, divákovi skvelo približuje ľudí ako takých, ich radosti a (prevládajúce) strasti, pričom nám pomáha pochopiť, kto vlastne sme. Na prvý pohľad jednoduchý námet o antropomorfnej nafukovacej panne je v skutočnosti veľmi silnou sondou do hlbín onoho bytia človekom, sondou o pominuteľnosti a večnom ľudskom kolobehu kontrastov narodenia sa a zomierania. Napriek tomu, že dva ľudské životy nie sú rovnaké, čo v konečnom dôsledku prostredníctvom jednotlivých postáv zachytáva aj samotný snímok, sú isté chvíle a momenty, ktoré nás všetkých spájajú, chvíle a momenty, keď sme si všetci rovní. Kore-edov film so svojskou atmosférou si rovnako - možno viac než čokoľvek iné - všíma aj samotu človeka. Samotu, ktorá je paradoxne znásobená životom v miliónových svetových metropolách 21. storočia. Sterilnosť existencie v nich kontrastuje so sterilnosťou Nozominho gumeného tela, v ktorom razom našla srdce. Zisťuje, že srdce majú aj všetci ostatní, niektorí ho však majú z rôznych príčin ranené. Poetický spôsob rozprávania a nazerania na súčasnú (2009) spoločnosť je zvolený skutočne dobre, umožňujúc divákovi zamyslieť sa nad pominuteľnosťou životných okamihov a života ako takého, ktorý raz vyfučí rovnako ako vzduch z nafukovacej panny. Kûki ningyô je filmovým kúskom, na ktorý možno nazerať ako na fantasy, rovnako ako naň možno nazerať ako na drámu. Takisto je to film o živote aj film o smrti. Má v sebe čosi ťaživé, ale zároveň dokáže pobaviť. Divák ho môže vnímať ako jednotvárne posolstvo alebo ako rozprávanie o pestrosti osudu. Na Kore-edov kúsok sa dá pozerať rôzne a všetky pohľady sú ako správne, tak nesprávne. A možno sú niečím medzi. Sú ako život. A to je niečo, čo presne vyložiť nedokázal doposiaľ nikto. Možno snáď len Nozomi. ()