Život po životě

Snímek Život po životě jsem shlédl na doporučení uživatele CommanderCZ, kterého zaujal Matt Damon, představitel jedné ze tří hlavních rolí celého filmu. Vůbec jsem netušil předem, o čem tento snímek bude a tak jsem byl zvědav, co přinese do našeho obýváku. Pravda je, že jsem občas s výběrem filmu CommanderCZ pohořel a také Matěj Démon nehrál vždy v excelentních snímcích, ale i tak jsem dvouhodinový život sledoval se zájmem. Bohužel jak plynula minuta za minutou, stále více jsem se nudil, děj plynul pomalu jak smrad z odpadní roury a celé to prostředí na mne působilo velmi depresívně. Když se na TV obrazovce objevily závěrečné titulky, měl jsem pocit, že nám režisér Clint Eastwood ještě zapomněl něco sdělit a také jsem si uvědomil, že jsem se za celých 124 minut ani jednou nezasmál. Nebylo prostě čemu, všechny tři příběhy lidí ve filmu byly protkané tragédiemi a smutkem. Vůbec se však nejednalo o nějaký komorní příběh, film se odehrával v San Francisku, Londýně a Paříži, přičemž na těchto místech žili tři rozdílní lidé, které však spojoval tragický prožitek spojený se smrtí. Prvním z nich byl George Lonegan (Matt Damon), americký dělník, který v mladém věku přežil při onemocnění mozku svou smrt a díky tomu měl schopnost mluvit s mrtvými, stačilo chytit druhého člověka za ruku a hned měl vzpomínky na jeho život. Naprosto jsem chápal, že takové tragické příběhy pro George musely být velmi vyčerpávající a tak tuto činnost nechtěl provozovat, i když by za to měl pěkné peníze. Toho chtěl využít jeho bratr Billy (Jay Mohr), který na tom chtěl vydělat jmění. s tím George nesouhlasil, dál vykonával svou práci v továrně, chodil na večerní kurzy vaření v italské kuchyni, který vedl šéfkuchař Carlo (Steve Schirripa). Zde se seznámil se zajímavou dívkou Melanie (Bryce Dallas Howard), která se do San Franciska přistěhovala z Pittsburghu a hledala novou známost. Sice spolu oba navázali vztah, když se ale Melanie dozvěděla náhodou o Georgových schopnost, neodolala a požádalo ho o spojení s mrtvými. George ji sice varoval, že s o ní takhle dozví všechno, ale on trvala ze zvědavosti na svém a když se tak Lonegan dozvěděl o jejím znásilňován otcem, odešla a už se nikdy neviděli. George dokončil kurz vaření a pak přišel o práci, kdy ve fabrice došlo k velkému propuštění zaměstnanců. Toho chtěl využít bratr a donutit George k podnikání v jeho oboru jako médium, ten však nepovažoval svou odchylku za dar, ale za prokletí a tak odletěl do Londýna, kde si užíval volna, navštívil dům Charlese Dickense, jehož obdivoval a pak zamířil na knižní veletrh. Druhou hlavní postavou byla novinářka Marie (Cécile De France), jenž málem přišla o život, když ji na dovolené v Thajsku se svým šéfem Didierem (Thierry Neuvic) smetla vlna tsunami. Stalo se to na začátku filmu a pro mne byly ty nejzajímavější záběry, když plavala ve vodě mezi auty, elektrickými kabely a domy ulicí města a pak po úderu ztratila vědomí a klesala ke dnu. Naštěstí ji vytáhli dva náhodní rybáři, kteří ji zachránili ze stavu klinické smrti a od okamžiku, kdy se probrala z bezvědomí, ji trápila otázka posmrtného života. Nedokázala se soustředit na svou práci politické kritičky v televizi, ani napsat knihu o bývalém francouzském prezidentovi Mitterandovi, nýbrž zamýšlela sepsat knihu o tom, co prožila, ale její vydavatel a přítel v jedné osobě Didier odmítl její dílo a nakonec ji opustil kvůli nové televizní moderátorce. Brzy se jí však ozval vydavatel z Londýna, který měl o její dílo zájem a tak když kniha vyšla, odletěla z Paříže do hlavního města Anglie a uvedla osobně své dílo na knižním veletrhu. Třetím hlavním hrdinou byl malý kluk Marcus (Frankie McLaren), který v Londýně nešťastnou náhodou přišel o své dvojče Jasona (George McLaren), jehož přejelo auto a on zemřel na ulici.. Zdrcený smrtí dvojčete, bez otce, který opustil jeho matku alkoholičku Jackie (Lyndsey Marshal), odešel na nátlak sociálky do náhradní rodiny, zatímco matka se šla léčit do psychiatrické léčebny. Marcus tak tesknil po svém bratrovi, že začal vyhledávat různá média, aby se přes ně spojil s Jasonem. Narážel však na jednoho podvodníka za druhým dokud na internetu nenašel stránky George Lonegana, nicméně se s ním prozatím nesetkal, protože ten žil v USA. Jednoho dne šel na metro, když mu upadal kšiltovka, kterou měl po svém bratrovi a tak mu vlak ujel. Vzápětí souprava vybuchla a mnoho lidí zemřelo. Marcus byl přesvědčen, že ho zachránil bratr, a jeho touha spojit se s ním zesílila. Jednoho dne se svými náhradními rodiči odjel na knižní veletrh, kde se všichni tři setkali. Byl jsem zvědav, jak se celý příběh bude vyvíjet dál a jak to celé dopadne, protože jsem rozhodně nebyl přesvědčen o nějakém happyendu. Zbytek už prozrazovat nebudu, ale vězte, že než jsme se na veletrh knih propracovali, uběhlo mnoho nudných minut. Chápu, že se nejednalo o nějakou akční podívanou a už vůbec ne komedii vzhledem k tématu, ale určitě to šlo natočit lépe, že pane Eastwoode ? Také hodnocení filmu pro mne bylo těžké, protože měl určitě hluboký lidský prožitek a vážné téma na dlouhé podívání, ale velká zábava to tedy nebyla. Suma sumárum, Život po životě ode mne získal dvě životní hvězdy **. (06.11.2019) (méně) (více)