Američan

Elitní nájemný zabiják, mající svá zlatá léta evidentně už nějakou tu chvíli za sebou, těsně uniká likvidaci a jako "L'americano" se uklízí do malebného italského městečka. Tento tichý, pěkný a lehce artový film je neuvěřitelnou Clooneyho one man show, ve které na sebe strhává veškerou pozornost (vlastně v totálním rozporu se svojí postavou obezřetného cizince) a táhne to na zádech jak svým úctyhodným charismatem, tak znamenitým minimalistickým herectvím. Baví vás ho sledovat jak žije sám pro sebe, chová se nenápadně, zručně skládá zbraň... A říkám o dva roky později, že tento film mi opravdu podivuhodně přilnul k srdci. (15.12.2010)

Komu lze film doporučit? Tedy všem těm, kteří mají rádi takovou tu poetickou náladu ze starších francouzských či italských krimi snímků. Nebudete-li ovšem čekat nějaké zázraky, neměl by vás zklamat film. Možná ten konec mohl být zajímavější, ale i tak to nebylo zas až tak špatný. I když upřímně řečeno, největší pozornost na sebe strhává krásné městečko Castel del Monte a jeho nádherná renesanční architektura umístěná pod vrcholky hor. (01.01.2012)

Tak nízké hodnocení u tohoto filmu si dokážu vysvětlit jenom tím, že od toho všichni čekali něco jiného, než film skutečně nabídl. Film totiž nabídne nesmírně pomalu plynoucí příběh, který je ještě jako ústřižek ze života (začne někde, skončí jinde) a prostě si to pomalu, nesmírně pomalu plyne obrazovkou. Každopádně samotné záběry je nesmírná radost pozorovat. Každý by mohl být samotnou fotografií, protože každý nádherně představuje italský venkov, který nádherný je, stačí ho jen chytnout za správný roh u kostela. George Clooney je tady perfektní bombarďák, příliš toho nenakecá, ale já z toho filmu mám ten pocit. Pocity jsou celkově u tohoto filmu nesmírně důležitá záležitost. Pokud ho nesledujete pozorně, tak z něj většinou nic mít nebudete. Tady je skutečně důležitá hlavně samotná kamera, která vytvořila neskutečné záběry. Kolikrát mi až vyskočilo srdce z těla, jak jsem nad samotnou dokonalostí tohoto filmu oněměl. Ve výsledku jsem tak z Američana měl opravdu nádherný pocit. Prošel jsem si italským venkovem, nádhernou hudbou a vstoupil jsem do života jednoho nájemného vraha, který mi ukázal stinnou stránku jeho povolání a tím jsou právě (po)city, které se výrazně prolínají celým filmem od začátku do konce. (20.02.2011)

[Signature Theatre, Kalispell, Montana] Back to 70's. Konštruuje pušku. Debatuje s kňazom. Spoznáva Kláru. Clooney nezaháľal a tento free-lance mód mu pasuje excelentne. Prenádherné notové podkreslenie (Grönemeyer), prepracovaná kompozícia obrazu (Corbijn), zodpovedne budované napätie a zámerne "ohlodaná" výpoveď o tichom Američanovi. Je to taká posmutnelá púť nájomného vraha skrývajúca v sebe zdravú zámernosť (nadväznosť na novú vlnu francúzskych thrillerov, priama pocta Gabinovi či Delonovi, westernová koncepcia, atď.) a končistý (=katarzný) dopad. Anton Corbijn vie, ako sa v útlych uličkách talianskeho mestečka Castel del Monte hýbať a orientovať a takisto vie, že minimalizmus môže byť pre symbolizmus veľmi prospešným nástrojom. Opomínať pomalý pacing či všade prestupujúcu statickosť mi príde nemiestne, "The American" je o melancholických náladách, nevyspytateľných pocitoch a povznášajúcej symbolike, nie o epileptickej akcií alebo iných predajných dopingoch. (21.09.2010)

Takhle pečlivě budované napětí, kdy se z minima ždímá maximum, jsem už dlouho neviděl. Už v prvních minutách se ustanoví precedent, díky kterému pozorný divák zůstává spolu s Clooneym ve střehu po celý zbytek jeho taliánské anabáze, protože úplně věřit nelze nikomu. Vymazlené kamerové kompozice jsou už jenom třešínkou, která tohle minimalistické, málomluvné krimi posunuje ještě blíž k absolutnímu hodnocení. Navíc pro mě stále platí, že pokud bych si mohl vybrat člověka, do kterého bych se chtěl někdy reinkarnovat, zvolil bych si George Clooneyho. ♥_____ Zdejší nízké hodnocení přikládám široce rozšířenému ADD a necitlivosti vůči vizuálnímu umění, jiné vysvětlení nemám. (29.01.2011)