Kung Fu Panda 2

Oproti jedničce téměř poloviční zážitek / zábava, ale pořád velmi nadstandardně zpracovanej animák s precizním provedním animace, které dbá na detaily - chcípal jsem, když panda padne do vody a po vyniření má kolem sebe zpěněnou vodu (detail, kterýho si nevšimneš) a během diologu bublinky pomalu praskají a ztrácejí se - tomuhle říkám smysl pro detail! (20.03.2013)

Hmm... Od skvělé jedničky se to dost liší. Povedených hlášek už tu tolik není, zato bláznivé akce, kopanců a kung fu hmatů si divák užije až až. Příběh opravdu není nic moc, spíše se jedná jen o tisíckrát ohrané klišé, ale na druhou stranu Po je pořád stejnej sympaťák a dojem docela slušně pozvedá i velmi pěkný český dabing( Procházka). Ztráta času to v žádném případě není. 75% (16.12.2011)

Zrychlený odvar z vynikající jedničky. Příběh skončí v nějaké pětadvacáté minutě, a pak už se jen řetězí akční scény a flashbacky. V akci je dost řemeslné zručnosti i pár nových nápadů, ve vzpomínkách zase vydatná porce výtvarných potěšení - ale výsledek je i tak příliš uspěchaný a po výlezu z kina okamžitě zapomenutelný. Solidní sequel, avšak zároveň i zbytečný derivát z prvního dílu. (23.05.2011)

Dvojnásobně pandastické? V rámci filmové nudy určitě. Druhá Kung Fu Panda je dějově vyloženě řídká (s tímhle materiálem by měl film mít okolo 45 minut), akční scény používá spíš k nastavování stopáže než jako prostředek k vyprávění a i humor je poměrně vyvanutý. Ke všemu mě šíleně iritovala snaha tvůrců o zesměšňování žánrových klišé, když příběh samotný je v podstatě jedno klišé vedle druhého bez jakékoliv přidané hodnoty. Motiv hledání sama sebe mě nudil už po pěti minutách, subplot roubující na sebe minulost titulního hrdiny a hlavního záporáka byl tak trochu na facku (hlavně kvůli prologu, který vyspoileruje v podstatě všechno) a těch zdánlivě krátkých 90 minut působilo dojmem rozšířené verze Společenstva prstenu. Never more... trojka syndrom "shrekitidy" jistě naplní až po okraj. 5/10 (23.05.2011)

Další z dvojek, které nedosáhly na jedničku, protože známé postavičky zkrátka nemohly nic nového nabídnout. Nechyběl jemný inteligentní humor, ani lehce negramotná ztumpachovělá panda. Její hledání odpovědí na duchovní otázku "Who Am I?" s náznakem freudovské psychoanalýzy, bylo podle mého gusta. Odkazy na scény ze slavných filmů se už začínají opakovat, ale nevadí mi. Rodinná zábava funguje a to je hlavní. I to, že panda nakonec přišla na to, jak se mohla vlézt do tak malé bedny a proč nechtěla nosit kalhoty! :-) A já začnu konečně, opravdu důsledně, hledat svůj VNITŘNÍ KLID. (06.07.2011)