Hostitel

Kniha Meyerovky nebyla vyloženě špatná, aspoň prvních dvěstě stran, oproti stmívání jsem tam změnu zaznamenala, než se do toho nezapletla nějaká láska a pak spisovatelka opět sklouzla k tomu, co předváděla v sérii stmívání (s ještě větší dávkou sebeobětování a sebemrskačství hlavní hrdinky, než v již zmiňované). To co v knize nebylo špatně popsané byl rozvíjející se vztah Melanie a Poutnice a pak jak se dostala k lidem do jeskyně a jak si získávala jejich důvěru. Bylo to dlouhé, pomale se rozvíjející a právě proto celkem snadno uvěřitelné. Ve filmu to bylo jak kdyby s nima byla týden a už se všema byla nejlepší kámoš. To co v knize bylo dobré, to ve filmu buď vůbec není nebo je to změněné tak, že už to s původní "scénou" nemá téměř nic společného. Ubrala bych záběry na šutry a přidala bych víc scén o právě hlavní hrdince, kterak se se všemi zbližuje. A hlavně, po nějaké chvíli Wanda v knize již vůbec nepůsobila jako duše, ale jako člověk, se všema emocema a citama. Nevím jestli to byl záměr, ale ve filmu pořád působila jako ufon. Jsem zklamaná, protože z knihy sem úplně zklamaná nebyla (kromě toho, že Meyerová nadměrně užívá věty jako: Působí mu to bolest, zabolelo mě to, nechci mu způsobovat další bolest a její asi nejoblíbenější: Zalapala jsem po dechu, zalapal po dechu, zalapali po dechu. Steph, choď na kurzy s názvem: Učíme se psát knihu.). (17.04.2014)

Konečně po dlouhé době nějaký film, který opravdu za něco stál. Myšlenka mimozemšťanů, kteří ovládnou lidské tělo zprvu nenaznačovala, že by mohlo jít o něco velkého, ale postupem času jsem se do toho dostal a bylo to skvělý. Hlavně ta hudba byla božská. Dokonale pasovala do každé situace a to se nestává zase tak často, asi hlavně díky ní jsem se nakonec rozhodl pro maximální hodnocení. Romantická část by se nemusela rozvíjet tak moc, stačilo trochu ubrat, ale filmu to nijak zvlášť neuškodilo. Škoda že se netočí takových filmů víc. (02.10.2013)

Chtěl bych ze zákonů tohoto světa vědět o hodně víc. Podívat se za hranice vytyčené oblasti místo přebytečných hloubavých chvil v jeskyni. Ale i přes většinou rozvážné tempo mi Niccol kápnul do noty. Tentokrát k tomu ani nepotřeboval svoje obvyklé vizuální i vyprávěcí triky, stačil mu skvělý Pintův soundtrack a fakt, že má před sebou neotřelý námět, který pod jeho rukama ožívá do opatrně hypnotické romantiky. Příběhy podle Stephenie Meyer přece vždycky vybočují mimo své žánrové ukotvení, takže už z přečtení premisy je jasné, že více než na sci-fi notu o invazi se bude hrát na mezilidské vztahy. A nemá cenu zastírat, že právě tam si mě Melanie a spol. získali. Nevšední několikaúhelníky, které jsou vedeny přes překvapení a občasná meyerovsky mile přepálená vyznání, mi do vkusu sedí pravidelně a při takhle sympatickém obsazení (s potenciální hvězdou budoucnosti Maxem Ironsem v čele) tomu ani nemohlo být jinak. Když jsem pak s čím dál větším potěšením sledoval sarkastické dialogy Mel s Wandou, došlo mi, že to u mě Hostitel zkrátka vyhrál. S výhradami, menšími přešlapy? Možná. Ale díky tomu, že má srdce na dlani, tak i vyhrát musel. (16.04.2013)

Vďaka prachom sa podarilo naverbovať k napísaniu scenára a k réžii Andrewa Niccola, ktorý občas splodil fajn veci a je zrejme špecialistom na filmy, v ktorých mladí krásni ľudia bojujú s totalitou iných krásnych ľudí. Nech sa scenáristicky a režijne snažil akokoľvek, obávam sa, že tentoraz to bol márny súboj s debilnou predlohou, ktorej sa musel držať. Väčšina času je film o tom, že Melanie / Wanda v jaskyni rieši, s kým sa vyspí (respektíve kto sa s ňou vyspí ako prvý a ako sa potom budú striedať). Vrátane scén, kedy Wanda hovorí Melanie "teraz na chvíľu zalez, chcem sa s ním pobozkať" atď. atď. V druhej polovici filmu o tom všetci traja rôzne diskutujú vo všetkých kombináciách. Základná zápletka s inváziou a kradnutím tiel, ktorá by sa dala rozvinúť do množstva rôznych smerov, vrátane hororu, sociálnej satiry alebo sci-fi niekoľkých podtypov, je takmer úplne ignorovaná a ku koncu filmu, kedy už zrejme Meyerová nevedela, čo s ňou ďalej, sa stane pár zvratov, ktoré sú v rozpore aj s tými málo faktami, ktoré boli nastolené na začiatku. Povedzme, že zrazu jeden osamotený mimozemšťan dokáže niečo, čo predtým nedokázala celá rasa a že ľudské duše prichádzajú a odchádzajú podľa toho, ako sa práve autor predlohy vyspal. A ten koniec? Ak sa to dá nazvať koncom. Skoro ma jeblo. (02.12.2019)