Nemocnice

Tenhle film skvěle reflektuje atmosféru v americké společnosti na začátku 70. let. Šéf manhattanské nemocnice, jenž má problémy neschopnými a prohnilými podřízenými, dotěrnými debilními anarchisty, náboženskými fanatiky s vymytými mozky a vlastní manželkou, už má všeho dost a po nocích s lahví vodky v ruce plánuje svoji sebevraždu. Náš doktor má však nyní o problém víc: za podivných okolností mu umírá personál. Film je nabitý hláškami, z nichž černý humor přímo pryští. Díky tomu už vím, jak spáchat sebevraždu tak, aby to bylo považováno za přirozenou smrt. Škoda jen, že na to nemám odvahu. Někdy už toho při pohledu na dnešní svět mám taky dost. Nutno podotknout, že se toho v Americe od 70. let moc nezměnilo... 85% (15.05.2014)

Komedie, která děsí. 1) Skutečná Metropolitní nemocnice v Upper East Side na Mannhattanu (mezi 1. a 2. avenue u 96. ulice) propůjčila své prostory této sžíravé kritice soudobé americké společnosti. Není proto divu, že film jsem bez problémů mohl sledovat hned v 70. létech v Československé televizi, která podobná díla s potěšením uváděla. 2) Kromě dobově zabarvené sociální kritiky snímek obsahuje zajímavé myšlenky, jež daleko přesahují zobrazované události: It is all rubbish isn't it. I mean... transplants, anti-bodies, we can produce birth ectogenetically, we can clone people like carrots, and half the kids in this ghetto haven't been inoculated for polio. We've established the most enormous medical entity ever conceived... and people are sicker than ever. We cure nothing! We heal nothing! The whole goddamn wretched world, strangulating in front of our eyes. (14.12.2014)

,,Jeho dcera chce podepsat reverz a vzít ho z nemocnice. To je pro pacienta hrozně riskantní. Máme ho pustit?" - ,,Nechte je jít, než ho tady zabijeme." Totální odcizení, kritika lidské společnosti, ironický nadhled to vše je v Nemocnici v takové míře, že i doktor House by zlomil svoji hůl a odešel do televizního důchodu. Silnou stránkou filmu je podivná atmosféra přeplněné nemocnice, kde se občas odehrávají komické situace, občas mrazivé a mrazivě komické. Tato atmosféra obrovského pulzujícího úlu plného pacientů a doktorů je opravdu tou nejlepší složkou filmu a dokáže držet napětí i divákovu pozornost po celou dobu navzdory tomu, že film prakticky nemá příběh. Zároveň je snímek plný výborných dialogů, ale občas mi bylo až otravné, jak se některé postavy svěřovaly a co všechno byly ochotné o sobě prozradit úplně cizím lidem. Jediný mínus pak tvoří špatný střih a nic moc kamera. Za všechno mluví dlouhá podhledová jízda, která sleduje dvě jdoucí postavy, jež mají po celou dobu ,,uříznutou" hlavu na úrovni očí. To je opravdu špatné. I přesto se jedná o opravdu zajímavý a neotřelý snímek. (01.05.2011)

Během prvních 20ti minut jsem si říkal, proč je to vedené jako komedie? A záhy už se Nemocnice proměňovala v neočekávanou směs černého a absurdního humoru, mysteriózní zápletky s nejednou mrtvolou, silné kritiky nemocničního systému a rutinného přístupu zaměstnanců k pacientům, pohledu do dozvuků studentské revolty z konce 60. let i psychologického dramatu postavy doktora se sebevražednými sklony. Vzniká nám i ojedinělá chvilková romance.... a možná dojde i na rituál voodoo s přiváděním mrtvého do stavu zombie. :o) To už jsem si místy připadal jako u pomyslného „serióznějšího“ předchůdce von Trierova Království. Papírově to vše zní hrozně šíleně, ale když jsem tvůrce pochopil (nebo alespoň jsem si o tom myslel, že ano...) a přistoupil jsem i na ten svérázný humor, až na občasné slabší místo mě snímek nesmírně pohltil. Důstojnost vedle ústředního příběhu doktora zajišťuje zejména excelentní George C. Scott v této postavě, uzemňující svým charakterním výkonem (i s komickými rysy) a silným charismatem. Na Scottův výkon je radost pohledět, na exkurs do denního chodu v nemocnici již daleko méně, přesto (vlastně i proto) jsem měl pocit, že se tvůrcům podařilo tohle téma vystihnout nadčasově. [85%] (25.02.2023)

Chce to naozaj dávku nadania a citlivosti stanoviť tú správnu hranicu medzi inteligentne čiernou komédiou a príbehovo vážnou drámou, najmä ak ide o také citlivé prostredie, akým je to nemocničné. Neviem ako to vyjadriť, ale môj pocit z komediálnych prvkov je taký, akoby ešte viac znásobovali vážnosť a ľudskosť jednotlivých situácií, aj keď sa na nich dá schuti zasmiať. To dodáva filmu nevšednú príchuť, ktorú doporučujem ochutnať každému. Sociálne otázky, ktoré sú síce len malou odbočkou od hlavného deja, ale tvorcovia mohli predvídať, že za pár rokov už nebudú aktuálne a že vyznejú pomerne smiešne. 70%. (11.12.2007)