Pouť

Protože, batůžek, sbírání turistických razítek, seznamování se s novejma lidma s celýho světa a především protože při cestě za poznáním, nejvíc člověk nepoznává svět, ale sám sebe a to ví každej, kdo kdy v životě vzal batoh na záda a vydal se na cestu. A přesně o tomhle tenhle krásný film je. A jestli je Martin Sheen starej nebo nevýraznej, na to já z vysoka seru, podstatný je, že z tohohle filmu jsem měl úplně stejný pocit, jako když jdu v horku nějakou luční cestou a najednou mě ofoukne vítr, jako když přijdu do vesničky a přes poptání se na cestu skončím půl hodinovým pokecem se svérazným ale fajnovým chlapíkem. A jedno, jesli je to Svatojakubská pouť nebo třeba naše Riegerova stezka, pořád je to stejný, pořád je to krásný a intezivní, stejně jako tenhle film s vynikající hudbou a nádhernejma záběrama. (13.03.2012)

233. Pouť, cesta na níž se lidé vydávají s různými pohnutkami, s rozdílnými úmysly a očekáváním, pěšky, jen s tím nejnutnějším sebou, někdy po důkladných přípravách, jindy naprosto spontánně, z náhlého podnětu, třeba tak, jako se ve filmovém příběhu rozhodl jeden již postarší muž, řadu let vdovec, žijící sám, jen pro práci, právě až otřes ze smrti syna na jedné z jeho mnoha dalekých poutí se pro něj stává tím závažným důvodem, vyjít také na cestu, pokračovat jakoby za něj do míst, kam on již nestihl dosáhnout, završit sám jeho pouť v naději, že právě tak najde v sobě sílu ke smíření, že zahladí v sobě žal a bolest z jeho nečekané ztráty. Společně s ním se tedy vypravujeme i my na mnohadenní pochod, vzdorovat obtížím, únavě, do nejistoty, jen jít a otevřeně vnímat, nechat na sebe volně působit moc doširoka se rozprostírající krajiny a poddat se sílícímu zážitku, nechat se prodchnout proměnou, kterou v nás taková pouť trvale zanechává. Nádherné a přitom prosté dílo, s myšlenkou hlubokou tak, jak jen jí my sami dokážeme do svého nitra vpustit, sugestivní tak, že bych se na takovou pouť vydal s chutí také. Zajímavý komentář: Fridecka (11.12.2014)

Syn hrdiny se pokoušel stopovat do Santiaga poutního místa když zemřel. Otec cestu podnikne na jeho památku a najde sebe a potká zajímavé lidi - nové přátele. Myslím že i ateisté budou při sledování zažívat spřízněnost s tímto filmem. Možná i zatouží pouť do Santiaga podniknout. Tento film miluji. Příběh je smysluplný a zahřeje srdce. Shlédl jsem na TV Noe. (02.01.2021)

Hrozný film, nepříjemný, nevtipný, trapný... Nesympatické postavy, které hrají nesympatičtí herci, příšerně zvolená hudba (A.Morissette zpívá ve Španělsku o Indii atd.) a nepadli jste na kolena(!), čímž jste svoji aroganci ještě znásobili a nedají se Vám tudíž vůbec ty dvě protrpěný hodiny odpustit... Ani příroda to nezachrání, pouze od odpadu. Divim se, že to ten protivnej dědek Sheen ušel, jelikož normální lidi by ho v půlce filmu a cesty utopili v baňu. Čekal jsem nějakou spirituální záležitost, možnost si zameditovat, ale dočkal jsem se akorát povrchní sračky. (20.04.2013)

No jo no. Já se tam jednoho dne vydám taky. Nevím ještě, jaký k tomu budu mít důvod. Nejspíš pořád stejný. X je proměnná a je to pořád jedno a to samé x. Tak mi připadlo, že ty lidi z toho filmu znám. Zážitky stmelují, a tady ta krušná cesta prošpikovaná čím dál více příjemnými zastaveními mi něco připomněla. Když se člověk vydává na pouť, počítá nějak s tím, že to bude cesta plná odříkání, že by během ní nic příjemného prožívat neměl a měl by se upnout k svému cíli. Jenže ona je ta cesta úplně jiná. Podobně jako ve filmu Babettina hostina jsou účastníci závěrečné famózní večeře na počátku přesvědčení, že si ten zážitek nesmějí vychutnat, musí zůstat přísní a upínat se k vyššímu cíli, a pak je to všechno jinak. Společné vychutnání přítomného okamžiku zlidšťuje a posouvá rovnou do cíle. Jenže ono taky musí být co vychutnávat. Ne každá cesta je cíl. (22.06.2013)