Pouť

Zažiť túto cestu očami Emilia Esteveza rozhodne stojí za to. Compostela je známym pútnickým miestom a mnoho ľudí čo tú cestu prešlo si ju nemôže vynachváliť. Cesta sa tu spája s pútnikom a naopak. Tvoria samostatný príbeh a buduje sa medzi nimi jedinečné spojenie. The way je to spleť nádherných lokácií, ktoré sú obohatené o štvoricu hrdinov, ktorý majú svoje vlastné dôvody na to aby cestu do Composteli absolvovali. Film nie je sondou do ich životov aj keď sú nám okrajovo spomenuté. Dokonca ani hlavný hrdina v podaní excelentného Martina Sheena nehovorí o vzťahu so svojim synom viac ako je potrebné. S toho vyplýva, že celý film, je cestou, ktorej úlohou je ukázať rôznorodosť miest, ľudí a osudov, ktoré sa odrazu pretnú. Tento skoro dokumentárny prvok dodáva celému filmu na autentickosti. Žiadna scéna ani udalosť nepôsobí silene, alebo neprirodzene, dokonca aj navrátenie batohu cigánčatom má v príbehu svoje miesto a zmysel. Nejedná sa o príbeh, ktorý by bol dojemný, alebo ktorý by dokázal zaujať ničím iným ako svojou duchovnou krásou, ale práve tá duchovná krása z neho robí pekný film o ľuďoch a ich snoch. Do toho všetkého hrajú The Shins, Coldplay a Alanis. Jedno z veľkých prekvapení a jeden z mojich tohtoročných Top 10. (24.09.2011)

Pohodová road-(walk)-movie o poznávaní a objavovaní nielen ľudí a miest, ale predovšetkým seba semého. Charakterovo vydarená partička štyroch trekkerov z rôznych kútov sveta, s ktorými sa vo veselých časoch zasmejete a v smutných k ním prilnete. Estevez režíruje uvolnene, ale cielene a presne. A hlavne je cítiť, že sa do toho vkladá osobne. Malý, pozitívny film, atmosférou podobný Payneho Bokovke. (09.12.2013)

Asi by se každý měl aspoň jednou za život vydat na podobnou pouť, aby poznal své nitro. Cítím velký rozdíl mezi cestováním a putováním... Cestováním jakoby člověk od sebe utíkal a putováním se k sobě vracel... Ať je to tak či tak, skrze cestu, cizí kraje, vůně a chuti se v nás probouzí více našich duševních vrstev, jež se na jednom a tom samém místě nikdy neodkryjí. S každou další cestou se člověk dostává blíže k sobě, a tudíž opět domů... Krásný film. (15.04.2012)

Cestopis o cestě ze St. Jean do Santiaga de Compostela. Záběry ze samotné cesty byly parádní, takže i zapřísáhlý gaučák na okamžik podlehne pokušení a zatouží tuhle pouť absolovovat, ale po těch dvou hodinách ho to přejde. To je hlavní problém celého filmu. Ta délka je zkrátka přepálená a exteriéry, ze kterých je divák zprvu nadšený, začnou postupem času nudit. Koukat se na čtveřici lidí šlapajících různorodou krajinou je pak silně ubíjející, kor když ona čtveřice toho příliš nenamluví. A je to škoda, protože herecky by mi to sedlo. Jinak označit film jako akční či komedii může jenom trotl. 50% (20.08.2013)

Scénář je tak slabý a prostoduchý, že by blbější nenapsal ani ve filmu zmiňovaný Paulo Coelho. Ten byl ovšem nejspíš vzorem! A stejně jako on i autoři filmu si vypůjčili atraktivnost a hlubokou náboženskou tradici poutní cesty do Santiaga de Compostela a dokonale ji využili, či spíše zneužili... zesvětštili, zbavili víry, ba co hůř - víru zploštili a zbagatelizovali! - Tak to tedy byla pouť! Dobré jídlo, dobré pití, dobrá parta.... A asi taky móc dobré boty, vždyť v luxusním hotelu si jedna ze čtyř protagonistů filmu nechá nalakovat nehty na nohou, žádné puchýře!? Jedna z moudrostí, kterých ve filmu uslyšíte celé mraky: "POUTNÍCI MÍŘÍ K NOVÉMU MÍRU..." Nebo na jiném místě: "V MÉ ZEMI (Irsko) SE MÁ CÍRKEV Z ČEHO ZODPOVÍDAT, UŽ TAM (rozuměj do kostela) NECHODÍM." - - - Jsem znechucená, ale dobře mi tak: Co jsem čekala od filmu "nové Evropy"? - Už raději mlčím... (09.06.2014)