Pokoj

Při sledování tohoto neskutečnýho fláku jste v pozici laboratorní myši, či křečka, hozených do akvária ke kobře královské. To, co vidíte, se vám hnusí, ale jste tak hypnotizování pohledem kobry, že jen fascinovaně zíráte do jejích oči, tak dlouho, až vás had spolkne. Od tohohle exkrementu nespustíte oči, tím, jak je až galakticky hloupý, má své nepopiratelné charisma, ač to zní absurdně. Je to jako když hodíte do velkého mixéru Velmi křehké vztahy, Deníky červených střevíčků, Ulici, Ordinaci v Růžové zahradě, Esmeraldu, decentně pojatý libovolný díl Emanuelly a kompletní bibliografii Rosamunde Pilcher, smíchali to s Bleskem a Aha!, Tinou, Doteky štěstí, Moje chvilka pohody a Moje sladké tajemství, okořenili to Zdeňkem Troškou, Ovčáčkem, tureckými Hvězdnými válkami a nočními TV přenosy esoteriků na TV Barrandov, pořádně zamíchali a tuhle sračku vypili na ex, nebo se v ní rovnou utopili. Tohle si dám minimálně ještě jednou s dobře naladěnou partou. ___PS: Díky dramaturgům ´Festivalu otrlého diváka´ za vynikající titulky!! (16.04.2018)

Hele, já fakt nemám rád, když tu lidi dávaj recesisticky vysoké hodnocení špatným filmům. Fakt ne. Neulítávám na guilty pleasure zážitcích, nemám rád špatné filmy hloupých a neschopných tvůrců. Považuju to obyčejně za urážku jiných tvůrců, kteří se aspoň snaží. Ale The Room je úplně jinej případ! Tenhle výslednej filmovej tvar kdyby totiž někdo natočil záměrně, tak by to byla geniální komedie - a skutečnost, že to vzniklo spíše souhrou náhod a díky jakémusi bizarnímu mimozemšťanovi, nemůže smazat jednoznačně pozitivní emoci, kterou z toho "filmu" mám. Bez prdele, mně už dlouho žádnej snímek takhle nezaujal. Sice tím, jak moc je špatný, a jak nepravděpodobným způsobem je občas špatný, ale i tak. (24.02.2018)

Otřesný, excelentní, otřesně excelentní! Kdo neviděl, neuvěří a kdo uviděl, taky neuvěří. The Room je jako zanícená bradavice na kundě čerstvě vyholený osmnáctky, jako srdeční infarkt při souloži s nadrženou supermodelkou, jako havárie letadla na dětským hřišti v romským ghettu, jako sebevražda výfukovým plynem v nejnovějším modelu Lamborghini, jako psí hovno rozmatlaný na nalezený peněžence, jako hysterická tchyně krátce před zkolabováním, jako děsivá partnerská hádka znějící z vedlejšího bytu, jako hnusný poporodní strie tvořící kolem pupku krásnou mapu Bulharska, jako plošná genocida na území arabských států, jako smrt matky někoho úplně cizího, jako oslepnutí během sledování filmu The Room. Prostě tak hrozný, až je to za daných okolností vlastně skvělý. Rozhodně doporučuju všem, nic podobnýho už nikdy nikde neuvidíte. I did not hit her! It's not true! It's bullshit! I did not hit her! I dit noooot! Oh, hi Mark. (01.02.2018)

V téhle zdegenerované době lze věhlasu v audiovizuální tvorbě dosáhnou nejen tím, že jste skvělý herec či vynikající režisér, ale také pokud jste třeba kompletně vypatlaný, vyšinutý, maniakálně narcistický pičus bez jakéhokoliv talentu. A když k tomu navíc máte prachy, abyste pět let nechali viset obří reklamu na vlastní hovno uprostřed Losích Andělic, kýžená publicita se nakonec dostaví, přičemž v dnešním jeblém a kulturně upadajícím světě sere pes, je-li negativní nebo pozitivní, publicita je prostě publicita a na jejích marginálních efektech lze solidně profitovat na obou koncích spektra. Na tom řitním někdy prostě stačí to, že vám v tak tak zvládnutém souboru neurovegetativních funkcí nezbylo místo pro rozum, soudnost, sebeúctu a vkus. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Třeba na Tytrubku se enormně pakuje odporný, trapný, neumětelský potrat, co miluje Májkraft a hraje Pokémongou, ačkoliv měl být dávno v lihu v muzeu genetických anomálií, jakož i armáda dalších kreatur. A všichni jsou očividně stejně blahoslaveně hrdí na to, jací jsou to dementi, jako tuhle Tomek. Lidé jsou prostě od přirození fascinováni bizarními vymaštěnci, po nichž by, nebýt soudobého virového šíření asociálními sítěmi, neštěk ani pes, a jejich neum pravděpodobně nikdy neopustil území klecového lůžka. Hovno kult, tohle je prostě jen obludná velesračka odpudivého pšontkovského degena, plná slizkých amatérských pornoherců a downích "dialogů", jakých jsou plné žumpy. Ovšem skvělý matroš k parodii, jsem zvědav. (22.12.2017)

Viděl jsem vela braků - viděl jsem turecké akční fláky, honduraský ilegální film, filmy Eda Wooda, švédský pornografický thriller, budovatelské a normalizační konverzačky s Gottwaldem - ale tenhle snímek je šílená travestie filmové nestoudnosti. Tommy Wiseau má makabrózní přízvuk, je permanentně sjetý, při souloži mu zní šílené písničky, atmosféru tvoří záběrem na lžičku v rámečku a celé to vypadá jak horší péčko. Již dnes to má ve státech kultovní status, do Evropy se to zatím nedostalo, ale říkám vám, že za 30-40 let to bude pro naše syny a vnuky Ed Wood počátku milénia, tedy zneuznaný neumětel a šmírák, paralela s Glen or Glenda je naprosto zjevná a já jen doufám v další Wiseaův záchvat tvůrčí geniality ... Ale bojím se, že kdyby to chtěl překonat, vesmír imploduje. (ještě větší legrace než samotný film jsou historky z natáčení, kterých je plný net) (24.08.2010)