Pan Wonka a jeho čokoládovna

Děda, jako doprovod Karlíka, (hrajcí Jack Albertson) se mi u tohoto snímku nelíbil (oproti Karlíkovi, kde se mi nelíbili zbylí Karlíkovy prarodiče). Nejlepší na filmu jsou rozdíly s díleb Burtina (Vědec:„Počítači, řekni, kde je ten los?"; Počítač: „Proč bych to dělal? To by byl podvod“; Vědec: „Dám ti polovinu výhry (čokoláda na rok)“; Počítač „ K čemu mi by byla?“.). Písničky nebyli z nejhorších (hlavně, než se Karlík dostal do továrny). Na tento film jsem se chtěl podívat, protože nebylo řečeno v jednom článku, zda kritika kapitalismu v knize, je dílem Burtona, nebo autora knižní předlohy. Výsledek? Kritika je dílo autora knihy, ale Buton jí rozvinul tak, že jeho film vypadá jako pohádka pro děti. Kdybych nevěděl o jednom článku (snažil jsem se něj nemyslet, ale myslel jsem na něj po celou dobu), myslím si, že bych na tu kritiku přišel taky. Exkurze do čokoládovny, je neměřitelná, s moderní adaptací, hlavně se to projeví na místnosti, kde je čokoládový vodopád, a na výtahu ze skla. (16.03.2012)

Jelikož nová verze je má oblíbená, tak jsem byl zvědav na verzi starší. V lecčem je jiná, i když základní kostra je totožná. Největší rozdíl jsem pozoroval v chování pana Wonky, v této verzi je celkem normální, oproti tomu novému, kde mi připadal jako blázen. Písničky byly chytlavé a celkově to mělo fajn atmosféru. Každopádně nová verze je lepší. (16.12.2012)

Typický príklad, co dovede reklama... Milý rodinný film pro všechny štamgasty cukrárny. Bohužel je to pořád o tom samém a jen se jde a jde dál a dál čokoládovnou... Skladba dětí je typická rodinným filmům (hlavní hrdina alá Mirek Dušín a ostatní jsou prolhaní, chamtiví a lakomí spratci). Gene Wilder hodně dobrý, ale opravdu se těším na Johnyho Deppa, který snad bude pod taktovkou mého oblíbeného Tima Burtona lepší. (30.05.2005)

(1001) -"What is this, Wonka? Some kind of funhouse?" -"Why? Are you having fun?" Film sice vizuálně zcela odpovídá době, ve které vznikl, a písničky také patří k tradičnímu nudnému americkému muzikálovému průměru, ale nejspíš kontrast toho "normálního" s "divným" dělá z tohohle filmu jedinečný zážitek. Výborný začátek, který na pozadí hledání zlatých kupónů zesměšňuje lidstvo s nesmírným elánem, dělá si legraci z účinkujících i z diváků, no radost pohledět. Nejvíc se mi líbila scéna s psychiatrem a potom třeba s počítačem. Roald Dahl si prý stěžoval, že se film moc soustředí na Wonku a málo soustředí na Karlíka, a já bych naopak řekla, že se film moc soustředí na Karlíka a málo soustředí na Wonku, protože Gene Wilder je bůh a koho zajímá ten zbytek. A tohle je nejspíš dobrý moment pro prudkou odbočku ke srovnávačce dvou filmů, protože musím říct, že Burtonovu Čokoládovnu jsem viděla dřív a mám ten film ráda, ačkoliv se mi zdá, že obecně na něj lidé spíš plivou. Určitě je na něm ale například vidět pokročilost ve scenáristickém řemesle. Burton se svým scenáristou Augustem si sice přifabulují dějový rámec a některé detaily, nicméně všechno ve jménu funkčnosti a sevřenosti pod hávem maniakální sarkastické fantazie, jejich film je sice inspirovaný a podpíraný knihou, ale je také jiný a svůj a více zaměřen na děti v tom smyslu, že tam nic nezůstává nezodpovězeno a všechno souvisí se vším. Stuart a Seltzer by očividně chtěli udělat podobný radikální krok, ale příliš se bojí otevřeně proklamovat vzdálení od předlohy a tak zůstávají někde na půli cesty. Jejich a Wilderův Wonka je skvělá moderní postava a přijde mi prostě škoda, že je uvězněná ve filmu, kde je celá jedna píseň věnována unylé písni Karlíkovy maminky o tom, ať její chlapec dál sní... A nebo kde Jack Albertson očividně není schopen projevit ani špetku sebeuvědomění, sebereflexe či sebeironie. (A já si dávám za domácí úkol rozjímat, jaký je rozdíl mezi těmito slovy.) Oproti tomu Wilderova vrstevnatost a kamenná nekamenná tvář a nezapadající důstojná aura a kotrmelec na červeném koberci a zcela bezkontextuální mental breakdown při jízdě tunelem... Ach ano. Každý milovník bizarního si přijde na své a jistě odejde nadšen, ale já bych přesto lobovala pro nějaký hybrid, kde Wilder-Wonka bude dál trousit Shakespearova a motivační citáty a slam poetry a nic nebude vysvětleno, ale starosvětský svět filmového muzikálu bude nahrazen eklektičtější ironií hudby Dannyho Elfmana z Burton verze. -"But Charlie, don't forget what happened to the man who suddenly got everything he always wanted." -"What happened?" -"He lived happily ever after." (aktualizováno 21. 3. 2019) (01.07.2009)

Detský film, ktorý si užijú možno viac dospelí. Niekoľko vydarených vizuálnych fórikov, absolútna dada atmosféra a nedopovedanosť osudov zvyšných decák (tu bol Burton doslovnejší). Stuart si dáva načas, do továrne sa dostaneme pomaly až v polovici, ale to šialenstvo okolo zháňania lístkov nie je o nič horšie, ako následný okázalý vedomý gýč. Pôsobí to podobne ako Marry Poppins viac britsky, ako americky, čím si ma tvorcovia taktiež získali. Pesničiek nie je nijako prehnane veľa a neotravujú. (24.10.2015)