Kamera:
Jan OstenObsahy(1)
Klasická komedie N. V. Gogola v provedení herců pražského Divadla Na Jezerce... Komedie o dlouho připravovaných námluvách i strachu dostat se jednou provždy do chomoutu patří k nejhranějším dílům ruské klasiky. Poskytuje řadu skvělých komediálních situací a hereckých příležitostí. Dvojici přátel – váhavého Podkolatova a aktivního Kočkareva hráli v Divadle Na Jezerce Radek Holub a Marek Taclík, nevěstu na vdávání, které už mnoho času nezbývá, Barbora Hrzánová a dohazovačku Teklu Ivanovnu Miluše Šplechtová. Originální komediální postavy ale vytvořili v rolích nápadníků také např. Jan Hrušínský nebo Miroslav Vladyka. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Užívejme si ruské mistry svého řemesla alespoň ze záznamů, protože ruské hry v Česku byly již staženy z repertoárů a jen tak se na prkna, jež znamenají svět nevrátí. A přitom je to škoda. Zrovna Gogol je příkladem ruské klasiky, která v podání kvalitních herců ani v současnosti nezestárla. Přitom komedie tohoto divadla také zrovna moc nemusím,. Ovšem Barbora Hrzánová a především Radek Holub, Marek Taclík či Miroslav Vladyka jsou prostě mistři svého řemesla, kteří hrají ačkoli nic neříkají. Obyčejné a běžné situace tak dokáží zahrát mistrovsky a já jsem se vskutku pobavil. A řekněte sami...o kolik by ubylo rozvodů, kdybychom se opět vrátili k podobnému způsobu vybírání nevěst a ženichů. Dnes si lidé vybírají sami a jak to vypadá. ()
Vím, že doba je těžká a stejně jako klesají pražským divadlům dotace z magistrátu, stoupá jejich zájem o co nejdiváčtější tituly. Kdybych si Ženitbu nepamatoval z vynikajícího televizního zpracování z roku 1967, kde si hlavní role rozdělili Navrátil s Bohdalovou a role dohazovačů ztvárnili Tříska se Šejbalovou, byl bych k Hrušínského verzi shovívavější. Zatímco Gogol napsal sžíravou satiru na dobové ruské poměry, přetavil to Hrušínský mladší do lidové frašky plné vulgarismů a doslovnosti tak, aby to pochopil opravdu každý. Tohle by se mohlo z fleku vysílat v méně frekventovaném čase na Nově. Dialogy ve stylu "nažraný, nenažraný, stejně bude nasraný" mě až tak nenadchnou. Pořád je to slušné díky hereckému obsazení a tam, kde herci nepřehrávají a trapně se nechichotají, se ještě pořád dá ten Gogol dohledat. Je zajímavé, že verze z roku 1967 byla bezmála o třičtvrtěhodiny kratší a přitom mnohem účinnější. Tam snad nebylo jediné zbytečné slovo... Celkový dojem: 55 %. ()
Docela povedená inscenace. Hlavně jsem vděčný za to, že se režisér podřídil Gogolovi a nesnažil se inovovat text třeba tím, že by se děj progresivně odehrával někde na diskotéce. Možná je to zbytečně dlouhé, tím spíše, že v čase nepřibývá nových impulzů, ale vaří se pořád stejná kaše. Dojem povyšuje herectví Barbory Hrzánové, které nemá chybu, příjemné je sledovat i Jana Hrušínského a Marka Taclíka, na druhou stranu věci dost škodí přehrávání Radka Holuba nebo Miroslava Vladyky. Není to ode mne celých 80%, ale skoro. ()
Velmi vtipná komedie, stojící na humorných úvahách o sňatku a stavu manželském. Dohazovačka se snaží spojit dohromady mladou, čtyřiačtyřicetiletou nevěstu, mající již dlouho připravené svatební šaty (výborná Bára Hrzánová, jejíž monology jsou exceletní), s podobně zoufalými ženichy. Nejlepší z nich je Hrušínského utilitární Nenažraný, ale vynikající je také Vladykův hodný námořník ve výslužbě, který byl na Sicílii, kde, považte, nikdo nemluvil rusky (!). Ovšem gesta a mimika potencionálního ženicha Radka Holuba jsou opravdu lahůdkou. Spolu se svým zkušeným ženatým kamarádem Markem Taclíkem rozehrávají skvělý koncert gagů a vtipů, kde se střetávají právě názory z obou táborů. ()
Přenést Gogolovu Ženitbu na současné jeviště jistě není jednoduché, aby zaujala dnešního komerčně zpovykaného diváka, který se chce hlavně bavit, ať to stojí, co to stojí. Na Jezerce proto vsadili na exaltované přehrávání herců, kteří tuto disciplínu dobře ovládají. A že to byl pro divadelní kasu asi dobrý tah, o tom svědčí hlavně povrchní hihňání a pochechtávání diváků od začátku až do konce, kteří se smějí jak na povel úplně všemu, dokonce i tehdy, když není čemu. Pro mě to byl ovšem z celého představení nejrušivejší moment - víc bych tentokrát asi ocenil záznam bez obecenstva. Chápu nicméně, že hrát pro sečtělejší návštěvníky už ale dnes prakticky není možné a i proto má pitvoření navrch. ()
Reklama