Bestie bez vlasti

Na Beast of no nation som bol veľmi zvedavý, keďže táto tématika ohľadom detských vojakov zapojených do afrických občianskych vojen mi príde nadmieru atraktívna a pritom nevyužívaná, toto je prvýkrát, čo sa s ňou stretávam vo filmovom spracovaní a našťastie to nedopadlo vôbec zle, ale predsa len sa nevyhnem pocitu, že sa z toho dalo získať aj viac. Na moje prekvapenie ma to hlavne úplne minulo po emocionálnej stránke, tu sa skutočne nenašla ani jediná scéna, ktorá by ma aspoň trochu zasiahla, čo ma mrzí najviac a tiež to mohlo byť aj o niečo drsnejšie, ale zase beriem, že tvorcom šlo o natočenie plnohodnotnej drámy z tohto prostredia a tak som s tým nemal problém. Ale inak sa mi na to prvé dve tretiny pozeralo viac než dobre, dejovo to síce neprekvapí, ale aj tak to bez problémov spĺňa žánrové očakávania, pričom to ešte k tomu prebieha svižne, nájde sa tu dostatok zaujímavých postáv, ktoré pritom nie sú čiernobiele, takže určitým spôsobom sa dá fandiť všetkým, dokonca aj tým záporným a našťastie to kvalitne zahrali aj samotní detskí vojaci na čele s hlavným hrdinom, pričom ale nechýba ani nejaký ten predstaviteľ charizmatických dospelých, v tomto prípade Idris Elba. A poteší aj pár kvalitne zvládnutých akčných sekvencií. Ale po obsadení mesta sa už dej začne posúvať smerom, ktorý mi vôbec nevyhovoval a tak to síce stále bolo kvalitne zvládnuté, ale už som skôr čakal na koniec, lebo ma to už ani moc nezaujímalo. A Cary Fukunaga podľa mňa odviedol veľmi rozporuplnú prácu, po vizuálnej stránke je to výborné a občas sa mu darí vytvárať veľmi dobrú atmosféru, ale tie nefunkčné emócie ma pri filme z prostredia občianskej vojny, kde trpia nevinní veľmi prekvapujú. Takže celkovo som očakával o niečo viac, ale aj tak som s výsledkom dosť spokojný, klady prevládajú a som rád, že som konečne videl niečo s touto tématikou. 72% (29.10.2015)

"O rok mladší DaViD" to vystihol. Pri takomto snímku, ktorý si berie na "paškál" tak serióznu tému, no pritom nedokáže v divákovi zanechať "dieru" na duši, nemožno dúfať v obžerstvo pri konzumácii švédskych stolov. Čakal som od tohto filmu omnoho viac, a tak príbeh Agu-a, ktorý si prešiel dvojnásobnou premenou, v mojej mysli upadne do zabudnutia skôr, ako sa počas spánku prevrátim na druhý bok. (28.10.2015)

Realistické. Každý nepatrný moment tu má své místo, a i když je většina diváků přejde bez povšimnutí, já si jich nesmírně vážím. Třeba toho rituálu se slepými náboji, kdy velitel svým mladým rekrutům tvrdí, že je ochraňují kouzla. Nebo hladovění hlavního hrdiny, protože není voják. Nebo té chvíle, kdy je zabití prvního člověka odměněno právem mít vlastní zbraň. Jsou to v podstatě maličkosti, ale pro kohokoliv, kdo ví něco o tom, jak se RUF rekrutovalo své stoupence v Sierra Leone nebo jak se choval generál Butt Naked v Libérii, to bude přesně ta pomyslná čára, která ukazuje, že Fukunaga o praktikách rebelských skupin něco ví a že se nejspíš také obklopil velmi schopnými poradci. Ano, většině diváků bude ukradené, že příběh Beasts of No Nation působí realističtěji než děj řady titulů pyšnících se nálepkou "based on true story", já si za to ale Fukunagy cením. A cením si ho i za to, že se neponížil k černobílému zobrazení situace, že zbytečně nehraje na emoce, že divákovi věří natolik, aby se mu nesnažil vnutit, jak po závěrečných titulcích bude vše v naprostém pořádku. Pro mě osobně možná nejlepší film roku 2015, za který by si minimálně Abraham Attah zasloužil nominaci na Oscara. Film, o kterém si troufám tvrdit, že je stejně tak důležitý jako všechna dnes již kultovní díla o vietnamské válce ze 70. let. (30.01.2016)

Tak co bude, do piče, s tou novou a lepší filmovou publicistikou, milé HOMO? Dneska tam mám kurvu, zmrda a hovno! Ani číst se mi to po sobě nechce, abych si nepřivodil nenapravitelné trauma, a hoššy z Cinespuru již čekají s otevřenými konečníky. *** Co to jako, kurva, bylo? Pokud to ve mně mělo vzbudit lítost a soucit s africkými vypatlanými malými zmrdy, zapůsobilo to asi tak stejně, jako když gorily týraly šimpanze a Čárltna Hestna v Planetě opic. Pokud mě mělo vyděsit a nasrat, že v jednadvacátém století s námi Zeměplacku stále obývají primitivní hovada na úrovni doby kamenné, které se po pečlivém militaristickém výplachu v útlém dětství stanou agresivními a narušenými primitivními hovady, načež se odstěhují do Evropy šířit lásku, porozumění a Islám, tak to se esoterickému nudilovi, panu Fučimunakulemu, povedlo dokonale. Naprosto se teď nemohu rozhodnout! Mám si jako po tomhle blijáku na dálku adoptovat nějakého lostomilouškého čelnouška a zajistit mu lepší budoucnost a doktorát z antropologie tím, že budu až do jeho pětadvacetin házet prachy do bezedných a naprosto nekontrolovatelných jam UNICEFU a Člověka v plísni, kteří pak za ně pořídí plukovníku Mugabemu nového Maybacha a budou mi do mejlu posílat fotečky, jak čelnoušek hezky tloustne a mocinky dobře mu jde matematika a humanitní vědy? Anebo mám raději přispět na eritrejský jaderný program, aby se ta zvířata už konečně zformátovala definitivně a Afrika se dala od nuly osadit humanoidními a hlavně humanistickými obyvateli, kteří by civilizovaně dbali o budoucnost svých dětí a bezmyšlenkovitě se v té údajné nepohodě jen pudově nemnožili jako krysy, aby měl Addidas s Benettonem kam vyvážet svá nevkusně křiklavá trička, opičí chunty měly dostatek vojáků na kmenové genocidy a světoví filantropové mohli usedavě plakat nad obrázky mouchami obsypaných čokoládových miminek s nafouklými bříšky a velkohubě vymýšlet řešení neřešitelného, které nakonec stejně zase jen apgrejduje plukovníku Mugabemu jeho vozový park, neboť světové politické klima nekompromisně diktuje „jen sem tam krmit, ale nikdy nezasahovat“? Tahle unylá až nudná dvouhodinová drezúra malých primátů, prokládaná místy urputným mletím hoven a hlubokým existenčním filozofováním malého negramotného debila, mi k tomu rozhodování věru příliš nepomohla. A nevytrhl to ani jako vždy famózní Luther s dokonalým africkým přízvukem. (04.11.2015)

Bože, to zas bol film. Fukunaga mi asi chcel povedať strašne dôležité veci o vojne. Ako Mr. Pip s Hughom Lauriem. A ako Mr. Pipovi, ani jemu sa to nepodarilo. Ale čo mi vlastne chcel povedať? Že vojna je zlá? Že spolu s ňou prichádza šialenstvo? Že existujú detskí vojaci? To som dávno vedel a Cary k tomu nič nové/svoje/originálne nepridal. Len kĺže po povrchu a nie je zaujímavý. Iba minimum krát šokuje (mačeta). Po vizuálnej stránke to nie je najhoršie a detskí herci fajn (vrátane záverečného monológu pred „psychiatričkou“). Ale napríklad Idris Elba bohužiaľ pokračuje v úspešnom zošupe kedysi fenomenálnej kariéry. Hrá totálneho hajzla, tvorcovia sa ho ani len nesnažia čo i len na sekundu poľudštiť. Napriek tomu bol za svoj priehľadný, povrchný, suchý, nudný a neoriginálny prístup nominovaný na Zlatý glóbus. Nepresvedčivé, nudné a dlhé. Nebavilo ma to. (02.12.2016)