127 hodin

Po třetí projekci už mám jasno – tenhle film zraje a nabízí mnohem více, než by se po prvním povrchním zhlédnutí mohlo zdát. To, co ho zdobí především, je jeho HRAVOST. Je nabit tolika režijními nápady a vizuálními fígly, obrazovým a zvukovým hračičkovstvím (funkční flashbacky, rozdělování obrazu, osvěžujícím způsobem zvolená hudba), až je přímo labužnická radost tohle atypické vyprávění sledovat. A to i navzdory lehce morbidnímu vyvrcholení. James Franco je v tomhle filmu PAN HEREC a Danny Boyle je génius. (14.08.2011)

Z filmu jde syrovost, beznaděj a zoufalství tak vehmetně, až mě nebylo příjemný se na to dívat. Určitě se musí pochválit hlavňo herec, protože pokud 80 minut z 94 je pouze o záběru na jeho obličej, musí ze sebe dotyčný herec dostat opravdu maximum svýho talentu, aby diváka dokázal zaujmout a probudit v něm výše zmíněný emoce. Jamesovi se to povedlo na výbornou. Podobný film je velký záhul i pro režiséra, protože máte díru, balvan, chlapa a teď si s tím poraďtě na 94 minut. To si myslím že rozhodně není prdel, ale Danny Boyle to zvládnul na výbornou. Moje abslutní hvězda snímku je však kameraman, resp. jak jsem se teď dočetl kameramani. Jejich záběry jsou neskutečný, sluníčkem počínaje a nebo třeba tím skokem do vody konče. Takhle kvalitní záběry jsme snad ještě neviděl. Sice mě přitahují zcela jiný otvory než Arona, ale musím na rovinu říct, že tohle mě po všech stránkách sejmulo. (08.02.2011)

Danny Boyle zraje jak víno a po velmi strhujícím snímku Milionář z chatrče, přichází s další nadílkou. Tentokrát z prostředí skal a drsného Utahu. Strhující příběh, který lze sledovat jen s jedním nádechem. Výborná kamera a vynikající výkon Jamese Franca (životní role). Velice originální 94 minutové napětí v řemeslné slasti. (10.02.2012)

Touha po dobrodružství, touha po samotě, touha žít. Danny Boyle převádí relativně banální příběh do vysoce osobní roviny, kde žádná halucinace není samoúčelná a žádný flashback prázdný. S pomocí dech beroucího Jamese Franca a ani na minutu neodpočívajícího vizuálu je ze 127-mi hodin velkolepá duševní očista a zároveň ten nejintimnější příběh. Zkrátka těžký úkol, který vyšel na jedničku a dodal mi i přes nenápadné varování touhu někam bezhlavě vyrazit a ze samotného filmu dělá možná největší překvapení sezóny. (11.01.2011)

Na tenhle druh filmů moc nejsem, ale tenhle se mi fakt líbil. Vyloženě bych tady sice nevychvaloval herecký výkon Franca, ani další tolik vyzdvihované atributy filmu, ale spíše jeho psychologii, psychologii hlavní postavy a to, že i když měl Boylle pouze dva způsoby, jak příběh divákovi přiblížit, tedy vizual a audio, podařilo se mu to naprosto dokonale. Divák (alespoň ten vnímavější) doslova cítí emoce hlavního hrdiny, cítí bolest, trpí žízní s ním a podléhá změnami vědomí, tolik typických pro takto extrémní životní situace. Samotný závěr je pak vygradován do emocionálního orgasmu, který nese jednoduché, ale naprosto základní poselství pro všechny živé bytosti ..."Přežít... a nikdy se nevzdat!!! ..." (14.05.2011)