Hanna

Sometimes Children Are Bad People Too! Wright se nečekaně vytasil s (filmovou) definicí kruhem. I přes to je ale Hanna podívanou ďábelsky dokonalou v detailech a tam, kde už obraz nestačí přichází ke slovu kombinace zvuků s dechberoucími tóny vyjadřující pocity Chemických brášků. Pudové, chladnokrevné, dravé a syrové do morku kostí, ale jelikož Hanna pokaždé mine srdeční sval, těžko jí lze milovat, byť si nějaký ten obdiv s odstupem času zaslouží. Započaté a ukončené v dokonalém kruhu, který však nenabízí žádný smířlivý konec s neskutečně zajímavou hrdinkou, jejíž loutkovodič selhává při dokreslování jejího nitra. Hanna! (05.06.2011)

Wright příjemně překvapuje po stránce akce, která si v kombinaci výtečné kamery, choreografie a energického OST (Chemical Brothers jedou!) bez problémů vytírá řitní otvor i s bayovskými plechovkami. Avšak jakmile dojde na příběh, začne Hanna odkrývat jednu slabinu za druhou, přičemž všudypřítomné příběhové vakuum bolí hlavně v prostřední třetině, kdy ústřední hrdinka poznává "normální život" a která příběh absolutně nikam neposouvá, ani ho neobohacuje. Symbolický závěr, jenž se snaží udělat z tupé béčkové rubanice "něco navíc", už je pak vyloženě k smíchu, a to nemluvím o některých vizuálních exhibicích, s nimiž by měl pan Wright už skutečně táhnout někam do videoklipu. Estetika je jedna věc, kompoziční onanie druhá. A v Hanně toho prvního naneštěstí mnoho není. A to mě holt vytáčí ještě víc, než Wrightova snaha tvářit se za každou cenu umělecky. (26.06.2011)

Cha, jak se Eric slíkne do podvlíkaček, dá zada na batoh, přeplave severní moře a hned jak vyjde z moře na břeh zmlátí dva fízly jak kdyby místo plavání pozoroval babočku obecnou mě dostalo. To já, když v pátek ráno skočím v Lisabonu do Atlantiku a vyplavu v pátek večer v přístavu na Miami, abych strávil víkend pod floridským sluníčkem pozorováním prdelatejch američanek, mám sotva sílu, abych si nasadil kolečkový brusle a dosprintoval na 120km vzdálenou beach. A taky by mě zajímalo kolik stomatologů z deseti doporučuje čistění zubů na Cate ? Samotná pointa filmu mě přišla celkem nedotažená. Nejvíc bodů u mě získaly akční scény, ty jsou nadpozemský, třeba naháněčka mezi kontajnery v kombinaci s hudbou, vyžene z úst "olé" nejednomu fanouškovi akčních filmů. Sice to místy vypadalo, jako kdyby ve filmu pořádali party strejda nesmysl a tetička blbost, ale za tu akční originalitu, obrazovou nápaditost a netřeslavou kameru při fightech si film zaslouží tři hvězdnatý. (12.07.2011)

Tak tentokrát jsem se s Wrightem minul. Evidentně se to nestalo jen mně, a jak se zdá, hodnocení se různí podle toho, zda divák přistupuje k tomuto filmu jako k uměleckému dílu anebo si žádá trochu normálního vyjadřování a vypravování, tedy naopak přistupuje k Wrightovu uměleckému dílu jako k filmu. Wright každým dalším snímkem dokazuje svou všestrannost a "hravost", a Hanna bude pevně doufám jeho největším úletem do světa jeho nesporně originálních, a stejně tak nesporně ujetě deformovaných pohádkových představ. Vlastně celý film je jako (nejen ta ve filmu použitá) hudba Chemical Brothers - ve velké většině odlidštěná, cizí, ale se záblesky přitažlivosti a tu a tam skutečně nádhernými místy. Jsem jen zvědav, co ze "Sírši" vyroste, když se bude ochomýtat kolem strejdy Joea ještě pár dalších let... jejímu herectví to očividně prospívá, ale o její hlavu se začínám docela bát:) A když je řeč o hlavě, Hanna je v podstatě snový film - ale ta snová mozaika není moc příjemná na prožívání, a Wright dělá na určitých místech všechno pro to, aby vám to sledování znepříjemnil - rychlé střihy, točení kamerou, strašidelné detaily a do toho šílená hudba, je to spíš jako trip na pomezí good a bad. Rodinka polohipíků se střelenou dcerou v Hannině věku, pohádková duhová chaloupka, neskutečně úchylný Tom Hollander (teplí sadisté ze starých Bondovek hadr) a jeho zvrácené pohádkové pohvizdování, zrzavá liška/zlá královna Cate, a tu a tam podvratné Wrightovo gesto dělající z pohádek něco oplzlého. To se nám to tu ale zapohádkovalo, což? Ale ta estetika je prostě taková a ne jiná, a pro Wrightův počin jménem Hanna taky klíčová. Protože krom estetiky a strhujících hereckých póz (pozor, nikoliv výkonů) už nemá co nabídnout - o ději se totiž nemá smysl bavit a hledat v něm smysl je ztráta času a budování frustrace;) Čili jako moderní umění OK, jako Wrightova exhibice dvakrát OK, ale pro normálního diváka KO. A já se dnes budu počítat k těm normálním... 60% za vizi a efektní řemeslo. (02.01.2013)

Silné herecké obsazení + režijní eso + silný příběhový potenciál + našlapané trailery = velké očekávání.... nakonec je z toho jen největší zklamání letošního roku. Všechny působivé momenty jsou ukázány v traileru, a když už se ve filmu na tyto sekvence dostane, tak v celkovém znění nemají ani poloviční údernost. Hudba mě zde neseděla, mnoho klišé momentů a několik logických kiksů… už na začátku jsem měl problém, jestli opravdu bylo nutné spustit vysílač… tak či onak, promarněný potenciál, mé hodnocení 1,5 hvězdičky… (13.06.2011)