Velké manévry

Veľké manévre sú oproti takému Carnému Deťoch raja (1945) odľahčenejšou variantou melodrámy s humornými vsuvkami a krásnym farebným záberom. Práve ono svižné konverzačné vodítko dejového rytmu je najdôležitejšie, samotný milostný trojuholník je neustále oživovaný a v kurze. Lenže príde aj na také to typicky francúzske líčenie romantiky a to až tak dokopy so všetkými týmito atribútmi nejde. Čiže, ak to mám trocha zjednodušiť - vizuál okulahodiaci s výbornými kulisami, elegantnými kostýmami a šarmantným lišiakom Philipem. Zvyšok nanajvýš priemerný, hoci prevažuje dramatická štruktúra a nie komediálna. (19.11.2015)

Posmutnělá komedie o poručíkovi, který se musel zbavit svého dětinského názoru, že život nemusí bolet a láska, že má jen bavit. Gérard Philipe v podobné, ale o něco vážnější roli než byl jeho slavný Fanfán. Jeho Armand je naprosto okouzlující, ale zároveň tak zoufale nedospělý, že se paní Riviérová zdá být jedinou dospělou ženou ve městě, protože jeho povrchní floutkovskou vrstvu neakceptuje, ač s tím poručík de la Verne slavil doposud v provinčním městečku takové úspěchy. Velmi pěkně zachycená atmosféra konce 19. století a jejích libůstek. Kontrast mladíka, který bezstarostně ohrožuje mravy či pověst velmi ochotných dam městečka a ženy, která tvrdou daň za "zkaženou" pověst musí pokryteckému městečku platit. (24.08.2007)

"Osud má dobrý vkus." Gérard Philipe - nenapravitelný, šarmantní nápadník ze staré školy, kavalír romanticky založený a tak zamilovaný. Pokleknu před Vámi, vyznávám se z čistých úmyslů, z lásky k Vám. Buďte mou, spanilá paní. Jen krátce otevřete okenice, ať důkaz mám, že stále mohu doufat v líbezný cit Váš. Sbohem, kapesníčkem zamávám. (30.08.2015)

Jedině hořký konec byl tím jediným, co mě na filmu zaujalo. Jinak nákladná studiová produkce s živými barvami a dobrými hereckými výkony, hlavně Michéle Morganové. Na hodnocení se podepsala i moje averze k podobným kostýmním snímkům s vojáky, duely a věčným, zdlouhavým flirtováním. Navíc Bardotová zde vůbec nevypadá smyslně. (09.06.2009)

Když už teda romantický film, tak jedině z doby, kdy pánové mohli z dámy na první schůzce spatřit obnažený maximálně kotníček. Dost se mi po této době stýská, jako né, že bych ji přímo zažila, samozřejmě je mi méně než sto let, ale fakt se mi líbí ten starosvětský způsob dvoření, kdy každé gesto mělo svůj smysl a všechno nezačne a neskončí jen tím, že vás kluk zatáhne nad ránem na záchodky. Srdce ženy se napřed muselo po rytířsku dobýt, stálo to hodiny nadbíhání, vymýšlení lichotek, kupování dárků a výsledek byl nejistý. Což ale neplatí, když jste vojáček v parádní uniformě, protože na frčky holky prostě letí, to jde pak všechna cudnost stranou, to vám povídám. Já jdu teď své ctěné mamince říct, aby mě v mém pokojíčku pro jistotu zamkla na sedm západů, protože naší vesnicí mají v brzku projet dragouni a já teď nepotřebuji žádný problémový pletky. (25.02.2015)