Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (185)
45. MFF Karlovy Vary ()
Jak už jsem onehdá vzpomínal u Zamrzlé země, u spousty severských filmů stačí pár prvních okamžiků a je vám jasné, že mít se jen o trochu hůře, udeptáte se k smrti. Nebo nevím jak ostatní, ale já osobně tyhle filmy strašně špatně nesu - ta neutěšenost, lokální produkce vás a umění navodit autentickou atmésféru vás dovedou pouze k rozcestí, kterou že ze zbraní si provrtáte kulku hlavou. Submarino není vyjímkou, hned z počátku dostaneta takový šok, že než se z něj vzpamatujete, hrdinové filmu se motaj v solidních životních průserech, ze kterých nevede moc cest a i když víte, že to asi moc dobře nedopadne, stále nedokážete odhadnou, jak se děj bude vyvíjet dál a hltáte každou minutu. Sociální drama / emotivní příběh / depka až na půdu. Troufáš si? ()
Severskou atmosférou působivé, drsnými osudy dvou bratrů mrazivé, ale pro vytvoření si osobního vztahu potřebuju něco navíc. Povedlo se to u Rodinné oslavy a u Honu. Submarino je možná moc profesorské a právě neosobní. ()
Skvělé drama po všech stránkách. Minimalistické herectví, mrazivá a smutná atmosféra z filmu srší a MINI SPOILER: neštastný konec je, jak už to u dánských dramat bývá, podmínkou. Skvělý casting dětských herců, kteří jsou svým dospělým verzím skutečně podobní. Sumbarino sice není tak intenzivní a drásavé drama jako Hon nebo Rodinná oslava, ale stále se jedná o nadprůměrné a dobré drama z dánské školy. Rozhodně se vyplatí vidět ;) ()
Silné kafe, drsnější a depresívnější film jsem snad neviděla... nic pro slabé nátury aneb když je špatný základ z rodiny, těžko se z toho vymaňuje! ()
Dva bratři, dva posrané životy. "Submarino" je klasická post-dogma s dlouhým chuťovým ocasem. Vinterberg se sice několikrát nebezpečně otřel o emocionální vydírání a vytlačování slziček, ale nakonec vše ustál díky solidnímu scénáři, perfektní technické realizaci a přesvědčivým hereckým výkonům. Perfektní harmonie mezi hollywoodskými klišé a severskou drsností. ()
Nemam moc co vytknout, akorat to slo totalne mimo me. ()
Můj šestistý komentář a je k severskému dramatu a bylo to o fous na čtyři hvězdy, o což se zasloužil hlavně závěr filmu. Dva bratři, vyrůstající s alkoholickou matkou, jedno úmrtí malinkého chlapečka...a bez varování hup, minimálně o deset let v ději vpřed, bez všech známek změn. Jeden na ubytovně, druhý s malým synkem a rozjetý v drogách. Co všechno musí člověk prožít, aby si narovnal život, jaké oběti musí dát na oltář spravedlnosti a lásky. Syrové drama z podmračeného města, kde jediným světýlkem jsou rozzářené dětské oči, modré jako studánky. ()
Tenhle film mi zkazil den! Totální deprese, která je možná občas až příliš okatě a účelně ždímaná... Řekl bych, že mi film umožni nahlížet na některá až klišoidní témata a prvky ze zcela nové perspektivy... ()
Hľadal som nádej a pršal z toho smútok, dúfal, som, že nájdem odpovede a našiel som nihilistický marazmus, túžil som po emóciách a dostal som ich toľko, že sa mi zdvihol žalúdok. Zbytočný prázdny film plný špiny. Niečo zhnité je v štáte dánskom, pán Vinterberg! Vo svetle tohto filmu sa mi kresťanstvo javí nie len zmysluplné ale dokonca aj racionálnejšie než tomu bolo za posledné roky, za to tá jedna hviezda! ()
Sice to nedosahuje kvality Honu nebo Rodinné oslavy, ale tenhle Vinterberg stojí za to vidět - silná severská příchuť;o) ()
Takových (nebo spíš) podobných filmů (a skutečně většinou severské provenience) jsem už viděl hodně - a čekám, že kvantita posune kousek dopředu i kvalitu. I po tomto filmu ale marně. Pokud se ale barvy karet severských filmařů jmenují: násilí, drogy/alkohol, rodinná deprivace a nenaplněná touha, pak je můžete míchat jak chcete a dostanete vždycky jen nějaký (podobný) "ponorkový" příběh... S trochou nostalgie a lítosti vzpomínám na Bergmana - 60. nejoblíbenější režisér na čsfd (o pět míst před ním je Sylvester Stallone). ()
Silný film, ale bezútěšný až běda. ()
Vinterberg je již nějakou tu dobu bezpečnou zárukou toho, jak vám přivodit smíšené pocity vedoucí povětšinou k hlubší depce. Přesně takové pocity jsem měl z Rodinné oslavy, měl jsem je u geniálního Miláčka ráže 6,65 a nyní Submarino není vyjímkou. Na hlavní hrdiny se lepí takové životní exkrementy, až Vám to přijde skoro podezřelé, že tohle může potkat dva lidi, v tomto případě dva bratry, kteří se spolu setkávají už jen na pohřbech nebo ve vězení. Vinterberg se pokouší o chladnou sondu do života sociálně slabších lidí a fetek... Jasně kolikrát jsme toto klišé slyšeli, ale ono to asi zřejmě není od věci vidět čas od času příběh tohoto rázu, ikdyž je to klasická festivalovka, která se zavděčí divákům i zároveň kritikům. Režisér odvedl dobrou práci a symaptická postava staršího bráchy mne nutí dát za čtyři hvězdy. ()
Tmavé, syrové a depresivní. První půlka mi přišla možná až zbytečně pomalá a natahovaná stejně tak i několik dalších scén později ve filmu. Celkově by to podle mě chtělo trochu prostříhat a některé postranní děje a situace možná úplně vynechat. Čím víc se ale film blíží k závěru tím víc všechno graduje, tmavne a nabírá obrátky. Až to vrcholí bezkonkurenčním závěrem. Je pravda, že nebýt posledních 20-30 minut, tak by mě film (od kterého jsem čekala tu typickou severskou záležitost) celkem zklamal, ale ten závěr to zachraňuje. Myslím, že ta první část a vůbec i celý snímek zasáhne více lidi, kteří mají sami děti - a protože je nemám - nemohu tvrdit, že by mě tenhle film nějak emocionálně postihl. To co bylo fajn byla atmosféra, hudba a herci- ti byli pro mě milým překvapením. Co se týče hodnocení tak rozpačitě váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nakonec dám tedy hodně silné tři s tím, že mám v úmyslu se k tomuhle filmu vrátit za pár let, pak budu možná hodnotit úplně jinak. ()
Tak ako ma Vynterbergov Festen nechal absolutne chladnym a vobec som sa nestoitoznil s pritomnymi uzivatelmi, ktori Festen vynasali do nebeskych vysin, musim uznat, ze ten reziser proste vie tocit. Pribeh 2. bratov, ktorych spajaju tragicke udalosti v zivote ma hodne do seba, + vyborne su vykreslene dansko - svedske realie. Atmosfera je taziva a posobiva a herci sa do toho dobre opreli. Sympaticka tazko depresivna severska socialna drama : 85 % ()
Komentář obsahuje spoiler------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Ošklivý film o ohavných lidech. Nebylo to ztělesnění deprese. Spíš blbosti. A blbosti je kolem takové množství, až mě snad nebaví na ni koukat i ve filmu. Všichni se chovali tak nesnesitelně agresivně, pudově. Hlavní, ta vousatá, část z protagonistů se třičtvrtě filmu chová jako debil s mentálním profilem paviána, aby pak v závěru získala oduševnělý výraz a jakousi moudrost staletí, ale nějaký postup jejího vývoje, nějakou snahu vysvětlit divákovi ten moment, kdy se z debila stává světec, tu režisér opomněl natočit. Závěr byl až ohavně laciný. "Zemřel vám bratr. Asi sebevražda." A zjihlý pohled do prázdna. Asi v tu chvíli došlo k radikálnímu zmoudření. Ale hovno. Velké, páchnoucí hovno. Nevěrohodný pamflet na špatně vypohlavkovaného. ()
Černý kafe a černý nebe. Černý myšlenky a nevinný vzpomínky. Kodaň jako předobraz pekla, které už Lucifer zhnuseně opustil a nechal hříšníky, ať si zvolí svůj trest sami. Vinterberg tak už jen prochází s kamerou a nakukuje do každého plesnivého rohu a s nadšením jásá, pokud se mu podaří najít ještě divočejší skrytá tajemství. Vše je dovoleno a Bůh je mrtvý. Nadčlověk se ale nekoná. I když dvoumetrový napravený jednoruký Jakob k němu má hodně blízko... Varování! Pouštět pouze za slunečných dnů, jinak hrozí silná deprese hraničící s masochismem. ()
Dalsi vyborne drama z nevysychajici severske studny. Velmi depresivni film, ktery me zaujal svou chladnou atmosferou, hereckymi vykony a osudem dvou bratru z kodanske periferie. Miluji filmy s minimem postav a zdanlive jednoduchym dejem a snad nikde na svete neplati tak jako ve Skandinavii, ono "vytriskani z minima maximum". Submarino me natolik zasahnul, ze si ani nejsem jisty, zda ho chci jeste nekdy videt. Vinterbergovi se po Rodinne oslave podaril natocit dalsi skvost. ()
SPOILERY Začínám mít pocit, že současná dánská dramata jsou vlastně jen pastí na náročné a intelektuální diváky. Jak jinak se mám vysvětlit jejich obrovskou oblibu, když většina z nich je jen totální kalkul jak z Hollywoodu? Ale ono je to oproti Hollywoodu totálně depresivní, temné, skoro bez jakékoli naděje, takže na to hromada lidí skočí a se smýšlením "příběh z reality=neředěná nekončící depka" tomu tleskají, považují to za naprosto úžasný a uvěřitelný klenot, který je realističtější než na americká dramata... a to, že zde postavy nemají větší charakter, že se zde vydírá kdykoli to jde, že se něco ani pořádně nedotáhne (osud matky bratrů, mrtvé mimino, nelogické Nickovo krytí Ivana (vůbec ten vztah mezi nimi není moc představený a nedá se tak moc pochopit), Martinova úplně nesmyslná sebevražda v závěru...) že spousta situací je jen pouhý kalkul a že finále je patetické tak moc, až je to celé jen k smíchu, to úspěšně ignorují, protože se jim to nehodí do krámu. Někteří ten kalkul odhalí a přenesou se přes to, jiní ne a tváří se, že nad tím přemýšleli a přitom tomu tak není. Teď tu jsem asi zbytečně toxický, ale už mě to štve. U Submarina to ještě není tak strašné, ale proč jsou tak populární filmy jako Lepši svět, Druhá šance (ta teda především - a hlavně, u Susanne Bier to je vidět rozhodně nejvíc) nebo Hon, které jsou vykalkulované až na půdu a přitom jsou mnohými označované jako silně realistické, to mi hlava nebere. Submarino je sice neskutečně poutavě natočené a rozjezd má solidní, ale pak se stále více ukazuje, jak to celé jenom klouže po povrchu, bojí se to jít do hloubky, bojí se to rozehrát nějakou větší psychologii postav a ten konec to fakt zabije úplně, protože to už bylo přehnané tolik, jako celá Druhá šance. Přitom z toho mohlo být naprosto úžasné a neskutečně silné drama, ale to by muselo být opravdu propracované a nesmělo se spoléhat jen na vypjatější situace. Ani nemám nic proti tomu, když je to naprostá depka a když postavy konají většinou špatně, já chci hlavně tu realističnost, když už se to o ni teda snaží. Že jsou postavy totální trosky s nefunkční rodiny a jeden chlastá a druhý fetuje, smysl dává a tihle lidé v životě opravdu končí špatně, proti tomu nenamítám nic, ale jak už jsem naznačil výše, nikde v tom filmu ani u jednoho nevidím jakoukoli rozumnou snahu se z toho dostat, jeden v tom naopak působí spokojeně a ten druhý si sice uvědomuje, že by neměl, ale za lepší život svého syna bojuje tím, že sám jede v tom špinavém byznysu a taky na to doplatí. Ale hlavně že se to uměle snaží oba bratry představovat jako hodňoučké osoby se zlatým srdíčkem, které jsou jen v háji a nemůžou kvůli světu být hodní. A přitom by chtěli. Fňuk. Jak z Hollywoodu. Za všechny problémy si tu ale opravdu můžou víceméně sami, takže o to víc nechápu, proč to ten film tak nepodává. Ten scénář fakt chtěl ještě pořádně propracovat, ale proč se s tím zabývat, když to postačí a u diváků uspěje. Mám pocit, že Vinterberg byl nejlepší ve svých začátcích, kde měl opravdu nosné a promyšlené náměty, ale to co točí teď je pro mě často zklamáním. Ale abych nekončil úplně tragicky - zahrané je to hodně slušně. Slabé 3* () (méně) (více)