Srbský film

Jaký zvrácený mozek mohl tohle natočit... Pasoliniho snímek Saló aneb 120 dnů sodomy je tímto u mě zapomenut - Srbský film je teď skoro jistě to nejodpornější, co jsem kdy viděl. Ne že by mě to nějak vyloženě šokovalo - spíš jen nechápu, jaký má smysl přivádět na svět takové filmy, a vlastně se i divím, že je to vůbec legální - navíc bych nebyl vůbec překvapený, kdyby se jednou někdo těma úchylárnama inspiroval, což je pro mě další důvod, proč mi ten film přijde nebezpečný. Nebavilo mě to a přišlo mi to prostě jen jako debilní slátanina, které chyběl nějaký nadhled či alespoň nějaké zdání filmařské invence - ten film mi přišel špatný ze všech možných hledisek (děsivé herecké výkony, stupidní scénář, příšerné dialogy - všechno fušeřina nejhrubšího zrna) a chci zapomenout, že jsem to kdy viděl. Ten film je zlá a odporná noční můra, která by se jednou tvůrcům mohla šeredně nevyplatit - zmíněný Pasolini by mohl vyprávět, jak tragicky sešel ze světa. (14.01.2017)

Problematický film z hlediska samotné své podstavy - je to jen samoúčelná provokace nebo expresivní metafora pro současné Srbsko (či v širším smyslu východní Evropu, která se ve vidině cizího mamonu zaprodává k ledasčemu, a to nejen v oblasti porna) a pokud je to metafora, je opravdu adekvátní ji pojmout jako deliricky odpudivou přehlídku nechutností? Tvůrci dávají divákům provokativní a šokující dílo, které umně balancuje na hraně groteskna, tedy mezi znepokojením a burleskně karnevalovou podívanou, ale při tom dokáže rezonovat s publikem. Efektu zásadní mírou napomáhá nepřehlédnutelná řemeslná profesionalita zpracování. "Srpski film" je na jednu stranu jen další stupeň na nekonečné linii nejodpornějších či nejzvrácenějších "filmů všech dob", ale podobně jako například původní "I Spit on Your Grave" má kvality, které přestojí příchod dalšícho konkurenta v dané kategorii. Těmi jsou právě možnost snímek interpretovat jako obraz jisté doby a společnosti či se pozastavovat nad tím, zda ona možnost interpretace světí prostředky. u ryze prvoplánového díla jako např. "The Human Centipede" takováto otázka ani nevyvstává. (22.10.2010)

Zvrácený, špinavý, nechutný, šokující, depresivní, úchylný, atmosferický, krvavý, chorý, extrémní, ....přesně takový tenhle film je. A jestli film dokáže v divákovi vyvolat takový pocity a emoce (ať už jsou jakýkoliv) tak némůžu jinak než zařadit mezi top 10 filmů. Ať už je jakkoliv kontroverzní. Vše šlape jak má - od herců až po hudební podkres, který ještě víc potrhuje tísnivou atmosféru. Tahle psycho jízda vás prostě na začátku vcucne a na konci vyflusne jak rozžvýkanou orbitku. Zaryje se pod kůži a jen tak se vás nepustí. Sick, sick, sick!!!!!!!!!!!!!!!!! (13.05.2015)

Nelze jinak, než žasnout. Srpski film rozmetal bariéry stravitelného vkusu „pornografie“ a povýšil chlípnou zvrácenost na roveň avantgardního díla. Prolínající se sekvence z důrazností vybičují vjemy, až na sám vrchol; nejsem schopná odtrhnout zrak. Přerušení je citelně bolestivé, proto nepřestávej! Pulsující hudba s ostře nabroušenými hroty, zařezávajícím se jako skalpel do ochablého masa omámeného drogou podkresluje, až neúnosnou perverzitu. Lascivní výjevy sekundují s drásající brutalitou, která se narůstající intenzitou stává jakýmsi uměleckým výtvorem choré, přesto však geniální mysli. ---- Dodatečné vyjádření: určené těm, kteří jsou ochotni si tato slova, přečíst(případná odezva vítána). Neberme se tak vážně ! Tvůrci jistě nezamýšleli předhodit chtivým konzumentům jen syrovou, perverzní brutalitu(možná taky ano, to je na každém), která je vyjádřena formou pro mnohé „nestravitelnou“. Spíš lze vnímat Srpski film, jako účelovou provokaci, nebo také jako určitý mezník, či připomínku na „krutá zvěrstva“ páchaná na civilistech za války v dnes již rozdělené Jugoslávii. V prvé řadě by tato témata měla rozdmýchávat vášně! A ne, pohoršovat se nad postoji „některých uživatelů“ a poukazovat na míru úpadku jejich lidských hodnot, když, jen považte; jsou schopni shlédnout ukázku toho „nejodpornějšího“ co kdy Srbové vytvořili, bez znechucení, a ihned tento „škvár“ rezolutně neodsoudit. Neuvěřitelné! A ještě dalekosáhlejší troufalosti se dopouští, když nezatíženi předsudky vyjádří svůj osobní názor, což je jim naštěstí umožněno, za to díky. Tím, že preferuji žánr „horror“, tak se přece nestávám automaticky „degradovaným článkem čsfd“. Není to jen o neskrývané rivalitě, ale hlavně o vzájemné komunikaci, to především.(13. 8. 2010) (04.08.2010)