Půlnoc v Paříži

Všichni se snaží uniknout své přítomnosti. Do zlatého věku. Ale proč se nezměnit a neudělat z minulosti vlastní přítomnost ? (20.07.2019)

Woody Allen má obdivuhodnou schopnost točit všechny své filmy vlastně úplně stejně a v pravou chvíli je pak od sebe výrazně odlišit. On ostatně i jako spisovatel patří mezi těch několik, jejichž autorství se dá bezpečně identifikovat z pouhé jediné věty (tuto schopnost mají kromě něj ještě Jiří Suchý, John Lennon a možná i Vladimír Neff, nebo Ladislav Fuks, ostatní si můžete doplnit sami dle svého vkusu). Když už tady alespoň upustil od vlastního hraní (věk je přece jenom věk), a já ocenil, že protagonista mu není podobný ani trochu, pak nechápu, proč ho ten protagonista tak zoufale napodobuje gestikulací a způsobem mluvy (který zase sám Allen podle mě stejně zoufale převzal od Stana Laurela). No ale abych nezapomněl: tohle se mi moc líbilo a výše uvedené postřehy před výsledným efektem tají jako dým. (09.08.2019)

Pri druhom pozretí sa mi tento film páčil ešte viac ako prvý krát. Znamená to pre mňa, že je to film bohatý na myšlienky a na zábery, ktoré sa páčia znovu a znovu pri ďalšom pozeraní. Takisto, najmä ak je pre vás zaujímavá téma života umelcov 20. rokov minulého storočia a občas rozmýšľate nad tým, že by sa vám páčilo žiť v tomto, alebo akomkoľvek inom období, tu je odpoveď. A prechádzka o polnoci v daždi ulicami mesta má svoje čaro. Pre mňa osobne super a tiež by som si počkala na taxík, ktorý by ma odviezol do tohto obdobia :-) (07.08.2020)

To mě zase jednou něco dostalo. Skvělá režie a scénář Allena v doprovodu takové té klasické, krásné Francouzské hudby. Do toho přidejte sympatického snílka Wilsona s půvabnou Cotillard v romantické Paříži dvacátých let a máte 5ti hvězdičkovou podívanou. (10.09.2020)

Je to sice takový podivný slepenec událostí, ale díky scénám, jako je například setkání s Hemingwayem, za to stojí. (13.01.2021)

Skvelý film. Hoci v ňom samotný Woody Allen nehrá stále je ho vidieť a cítiť. Jeho myšlienky, slová, gestá, pocity. Owen Wilson ho zahral veľmi dobre. No a výborný nápad. Čudný ale nie až tak ako Zelig. Skvelý humor a myšlienka o zlatej ére. (09.10.2023)

Nádherně vystižená atmosféra Paříže, krásné záběry nejkrásnějšího města na světě. Trochu mi vadí, že Woody Allen s naprostou samozřejmostí předpokládá, že každý divák zná všechny detaily o všech těch umělcích z 20.let. Ocenil bych možná trochu polopatičtější přístup, protože jejich nejvěrnější obdivovatelé na tento film půjdou jen stěží, ale jinak jsem byl docela spokojen. (23.09.2011)

Obvykly Woody Allen ve smyslu trochu neurotickych hlavnich postav (Gilova budouci nastavajici Inez) a intelektualnich dialogu a monologu. Nektere postavy jsou ploche a zkratkovite, maminka nastajici Inez je prikladem jak takove klise muze vypadat (bohata rozmazlena americanka, pro kterou nikdo a nic neni dost dobre). Hlavni hrdina Gil zije ve svem svete, zasneny do minulosti. Je ale spise roztomily, zadny nouma. Na zacatku filmu mne dokonce prislo ze Owen Wilson hraje jako sam Woody Allen, pocatecni monolog pri pocatecnich titulcich trochu i znel jako hlas Woody Allena. Takze to ze se Woody ve filmu sam neobjevi filmu vubec neubira, mne osobne se libilo ze Owen Wilson po nem prebral styl a stafetu. Dle mne neni na skodu, ze v tomto je film velmi podobny predeslym filmum od Allena a stylu hrani. Film nas zavede do Parize 20.tech let a potkame v nem hodne velikanu te doby osobne: Hemingwaye, Daliho, Picassa, Man Raye, Luise Bunuela....kulturni odkazy ale nejdou vetsinou dost hluboko a vtipy tedy nevyjdou na prazdno ani pro mene znale maliru/spisovatelu te doby. Myslim, ze genialni je moment „Vidim Nosorozce“, a ze pro to aby to nekomu pripadlo vtipne, nemusi ani znat Daliho (i kdyz ruku na srdce, kdo by ho neznal). Trochu slozitejsich vtipku je velmi pomalu (Luis Bunuel premyslejici, proc sakra ti lide nemohou ci nechteji odejit z mistnosti). Film nas tak zanese do krasne atmosfery a svou lehkosti rozhodne pobavi. To ale neznamena, ze humor je zde hloupy, porad si nese urcitou specifickou „britkost“ ktera se ve filmech od Allena tak casto vidi. Film ma dle mne i hezky konec, zivotni moudro v tomto filmu predavane rozhodne stoji za to a podle mne hodne lidi toto „moudro“ pochopi, protoze se jich take tyka. Film rozhodne neni slozity, ale je krasny tim jak je dobrosrdecny, romanticky, vykresluje stare zlate casy a i ma krasny prvek sci- fi. Ve mne film zanechal velmi dobry pocit z klasicke dobre kinematografie, poctive odvedene prace a dobre straveneho casu. A to ani nemluvim o velkem usmevu na tvari. Ano, Allen se sice opakuje a film neni buhvijak originalni, ale to vubec nevadi, jeho filmy proste nezklamou. (26.09.2011)

Nádherná Paříž a kouzelná 20. léta. Filmu bohužel chybí větší hloubka, před námi se zjevují stále nové historické osobnosti, aby příběh nakonec dospěl k zjištění známé relativity času a milostný příběh je jeden z nejbanálnějších. Pokud ale milujete Paříž a 20. léta jako já, tak na film určitě běžte, zklamaní nebudete, jen nehledejte klasického Woody Allena. Owen Wilson má přece jen do nejistého introvertního intelektuála daleko, působí ale celkem mile a v rámci svých možností nehraje špatně. (28.09.2011)

taky sem vždy chtěl žít v 70. letech v kalifornii) (28.09.2011)

Film, po kterém se vám nebude chtít vycházet z kina. Woody Allen vykreslil Paříž přesně takovou, jakou ji člověk s alespoň trochu romantickou a nostalgickou duší chce vidět. Příběh je vlastně jednoduchý, spoustu motivů už bylo možné v Allenových předchozích filmech vidět, ale to absolutně nebrání tomu, aby se do něj divák nechal vtáhnout a po celou dobu se přihlouple usmíval. A za sebe můžu říci, že z minulosti, tak jak ji Woody Allen vykreslil, bych se rozhodně nevracela. (29.09.2011)

Woody v celé své parádě. Krásné kostýmy, krásná Paříž, krásná Marion a milý Owen Wilson. (03.10.2011)

polnoc v paríži na mňa pôsobila ako dobré šampanské - opojné, iskrivé, navodzujúce stav ľahkej zmámenosti. no a ako frankofónna staromilka romantická už asi nezostanem celkom objektívna ani v stave triezvom a dávam 5 :)....no nedivte se prosím vás - v takový krásný společnosti (07.10.2011)

Tímto filmem jakoby chtěl Allen zvolnit a nebo je jen prostě Paříž v Allenově mysli městem pohody, městem velké historie a především velkých jmen, které jí utvářely. Opět sledujeme disfukční vztah dvou lidí, přičemž jeden z nich je až na vzhled Allenovou kopií, tedy člověkem s určitým estetickým cítěním neustále se zmítajícím ve vlastní zmatenosti a neuspořádanosti, přestože svět kolem něj svůj řád nalézá, avšak v poměrně povrchní formě ( Inez). Procítěný intelektuál se zdá být poměrně zmaten dobou, v níž pochybnost nemá místo. Co se stane pokud hlavní hrdina dostane možnost úniku ? To je hlavnií otázka, ktereou allen ve filmu pokládá. Gilovi se dostává naprosto kouzelné možnosti vracet se do dob minulých a konzultovat své nejistoty s výraznými intelektualy a umělci historie. Přes počáteční opojení nakonec však Allen tuto veskrze romantickou možnost ( unik z reality do minulosti ) zavrhuje jako nesmyslnou, jelikož hořekování nad svým životem, nad místem kde žijeme, nad časem v němž žijeme způsobuje, že se člověk okrádá o život sám, o jeho krásy, které přes svou skepsi přehlíží. Skromný a upřímný film, sem tam prošpikovaný pro Allena typickým humorem, který jakoby Paříž namalovala a já se tak nemůžu dočkat momentu, kdy ji navštívím a poslechnu si Dalího toho večera neutuchající zájem o nosorožce :) (09.10.2011)

Milá cesta v čase a zoznámenie sa s mnohými velikánmi začiatku 20 storočia ktorú prezentuje Allen. Pobaví a ako obvykle nechá zamyslieť. Herecky nie moc prevratné ale neurazí. Na priehrštie nápadov a krátkosť boli niektoré prešmyčky až moc jednoduché. (11.10.2011)

Kdybych někdy natočil film asi by vypadal přesně takhle. Myslím, že mi Woody tak trochu ukradl námět. Skvělý dílo, asi jeho nejlepší z mnoha, které jsem viděl... (13.10.2011)

..ak nie je Woody Allen GÉNIUS, tak potom neviem kto.. (14.10.2011)

Další z řady povedených allenovských oddychovek. Hlavního hrdinu sice nehraje Woody Allen osobně, ale Owen Wilson se mu natolik podobá způsobem mluvy, povahou a dokonce i pohybem, že je to skoro jedno. Čili se nemusíte bát, že by ve filmu nebyl žádný mírně zakřiknutý neurotik:-) Moc se mi líbila hravost snímku - hrdina, začínající spisovatel, prchá od své nesnesitelné snoubenky a jejích rodičů, kteří ho zjevně nemají rádi, do snového světa Paříže 20. let. Prostě k němu po půlnoci přijede auto a ejhle v něm Hemingway a už se jede za Fitzgeraldem na mejdan. Počet historických postav, které se filmem alespoň mihnou (ale vždycky tohle mihnutí má smysl a zpravidla je spojeno i s nějakou jemně humornou scénkou), je až neuvěřitelný - Picasso, Dalí, Fitzgeraldovic famílie, Hemingway atd. Atmosféru výborně dotváří použitá hudba a hlavně reálie nejkrásnějšího města světa - měl jsem pocit, že Wilson byl v průběhu filmu snad všude:-) K tomu přidejte typický allenovský humor: "To užívám proto, že trpím neurózou ze své snoubenky. Ale věřím, že po svatbě se to srovná..." Zkrátka Allen stále točí skvělé věci a snad kromě Vicky Cristiny nestřelil v poslední době vedle, což je při četnosti jeho snímků obdivuhodné. (15.10.2011)

Velmi dobrý nápad, Allenovsky originální scénář, ale ono tolikrát zmiňované kouzlo Paříže na mě z nějakého důvodu tolik nedolehlo a možná to bylo právě kvůli nekonečné glorifikaci tohoto města z úst hlavních postav. Chápu záměr, myšlenka se mi líbí, ale překvapivě nalézám problém ve zpracování. Přitom výběr zajímavých tváří, které opravdu často působí jako z jiné doby, nemohu než chválit. Avšak postava samotného Gila mi od začátku filmu byla značně nesympatická a jeho neustálé omílání frází o kouzlu nejromantičtějšího města ve vesmíru mě již po chvíli značně rozčilovalo. To, že je hrdina romantik a rád se prochází v dešti, mi stačí říct šestkrát, abych to pochopil, po osmnácté už mě to začíná přeci jen lehce unavovat. Navíc většina postav je zde již natolik zkarikována, že jsem se musel chvílemi snažit, abych jim jejich role uvěřil. Přesto nemohu říct, že bych se u filmu nebavil, jen jsem od tohoto brýlatého pána očekával asi trochu více. Je to sice Woody Allen, ale proto se nebudu tvářit, že konec Půlnoci v Paříži není tak trochu kýčovitá křeč a že jde o nějakou vybroušenou parafrázi čehokoliv. (27.10.2011)

Na další počin Woodyho Allena jsem byla nesmírně zvědavá a měla jsem od něho určitě vysoká očekávání. Po zhlédnutí Půlnoci v Paříži můžu říct, že mne rozhodně nezklamal. Obávala jsem se, že film bude poněkud sklouzávat do žánru romantických komedií, jejichž příznivcem zrovna nejsem. Naštěstí v tomhle filmu hraje vedle romantiky stejně důležitou roli také komediální stránka věci a celkově nevšední pohled na život a na svět. Zkrátka mne Půlnoc nenudila, byla zábavná a měla dokonce i myšlenku. Závěrečné rozuzlení příběhu přidává filmu na jeho lidskosti. Milé, vtipné, elegantní. (30.10.2011)