Půlnoc v Paříži

Pohádky moc nemusím, ale tahle patřila k těm lepším... (01.11.2011)

Je to za čtyři a půl. Woody Allen zase jednou plní sny všech pisálků... (03.11.2011)

Na ploše devadesáti minut stihne Woody zahájit leporelovou ouverturou sights of Paris, postesknout si nad údělem hollywoodských scénáristů toužících po spisovatelské dráze, urazit politického protivníka, zaměstnat první dámu Francie coby průvodkyni, dát vševědoucímu americkému intelektuálovi lekci z Picassovy tvorby, zachránit Zeldu Fitzgeraldovou před sebevraždou, poradit Buñuelovi námět ke zfilmování a ve vrcholných okamžicích bujaré nálady nechat rozeznít rytmickou melodii Offenbachova kankánu. Nemohu jinak než se bavit při sledování konfrontace dvou světů, z nichž ten první, současný, který neskýtá příliš potravy pro neklidnou duši umělce, dosahuje svého „odkouzlení“ v obrázku pragmaticky uvažujících Američanů, kteří nasedají do taxíku, jakmile z nebe spadne pár kapek, a jinak vesměs holdují „petits et vulgaires plaisirs“. Druhý svět naopak těší svou nespoutaností, která na sebe bere podobu tu starosvětského heroismu (reprezentovaného Hemingwayem), tu francouzské elegance („first impression of Adriana“), tu moudrosti Gertrudy Steinové (kritika nebyla vždy jen uměním novinových pamfletů), tu zápalu Salvadora Dalího (famózní Adrien Brody). Srovnání s Purpurovou růží je nabíledni, ale osobně mně ztracený umělec Gil Pender asi přirostl k srdci víc než Allenova hrdinka z časů hospodářské krize nalézající vytržení v návštěvách biografu. Každopádně se potvrdilo, že filmoví konstruktéři všech mentálně narušených produktů moderního konzumerismu by se měli od Allena učit, jak má vypadat taková echt romantická komedie. Jsem si vědom troufalosti tohoto tvrzení, ale podívám-li se na autorovu filmografii posledních několik let, spatřuji v Půlnoci nejlepšího pozdního Allena. 90% (05.11.2011)

Líbilo se mi zasazení příběhu do Paříže, líbila se mi hlavní postava a jeho šílené toulky. Jenže celé to na mě dělá dojem - "A proč? Co? .... Aha, páni!" Je to prostě Allenovské. Lepší tři hvězdičky. (12.11.2011)

K filmům Woodyho Allena jsem vždycky byla hodně skeptická, možná za to mohl fakt, že mě nikdy žádný ničím neoslovil. I to, co se na první pohled jevilo dobře mě po dvaceti minutách nudilo k smrti. Tohle ovšem bylo něco jiného. Po těch dvaceti minutách (v prvních deseti jsem to opět chtěla vypnout) už jsem se akorát přistihla, jak se těším na těch dvacet dalších. Jen pořád přemýšlím, v čem je to jiné než ostantní jeho Allenovy filmy... (21.11.2011)

Allenovo nadšení je nakažlivý, mám ho ráda :) Jen mi tenhle supervyfantazírovanej příběh připadal tak tochu sešitej horkou jehlou. Mohlo to být ještě promyšlenější, komplexnější. Někteří herci se moc nesžili s charaktery, který hráli. Zvlášť Hamingway mi neseděl, hraný charizma není charizma. Typický Allenovský vtípky jako tradičně okouzlující, zvlášť rozprava nad obrazem Adriany a scéna rozchodu se snoubenkou. "Inez, mě oblbnout můžeš, ale Hamingwaye ne." Mám ho ráda :) (09.12.2011)

Perfektní filmová hříčka s intermediálními odkazy. Nejvíce si na něm smlsnou diváci poučení literaturou a uměním v období takzvaného Zlatého věku (dvacátá léta 20. století) a belle epoque (přelom 19. a 20. století, fin de siecle). Netradiční pohled do současné Paříže okořeněný vtipnými aluzemi na největší literáty a umělce, kteří v Paříži strávili část svého tvůrčího období. Nejvíce mě pobavil mladý Dalí ještě bez výrazných knírů a bez Galy, nechápající Buňuel, badass Hemingway (Kdo se chce porvat?!) a ztracený detektiv. Snímek korunuje nádherně a vkusně nasnímané město lásky a módy (mimochodem pro fanoušky módy je ve filmu malé překvapení) a skvělá hudba se sólující akustickou kytarou. Do nepohody a pro lepší náladu je Půlnoc v Paříži ideální volbou. (10.12.2011)

3.75 (27.12.2011)

Woody Allen i tu nesklamal. Nakrútil sviežu, inteligentnú a dejovo veľmi zaujímavú komédiu, ktorá má aj čo ponúknuť na zamyslenie. Nejde síce o jeho vrcholnú tvorbu, ale poteší isto každého. (28.12.2011)

Toto je ešte horšie než Vicky Cristina... (05.01.2012)

Paříž ve 20. letech s Hamingwayem a Fitzgeraldem!! Úžasná atmosféra! Postava Wilsona je skvělá...pro mě první opravdu skvělý film od Allena! (06.01.2012)

S Woodym jsem to vždy měl nahoru a dolů, ale tahle Allenova evropská lahůdka z toho vychází zatraceně dobře. Jako vždy silný konverzačně žvatlavý potenciál a půvabná žena v hlavní roli, a ačkoliv Francouzky to svým půvabem nehorázně zválcovaly, včetně paní prezidentové - díky, Woody;-), potěší i více než průměrný Owen Wilson jako alter ego samotného tvůrce (nejen dikcí). Tady se všechno to romantické a svůdné na Paříži zhmotňuje v jeden bohémsky svůdný sen, ze kterého se vám, pokud vám jména jako Hemingway, Elliot, Fitzgerald nebo Stein něco napoví, nebude chtít ven. Pamětihodné scény: Před Picassovým obrazem v galerii :-)) a s Dalím, Buñuelem a Man Rayem na panáku absinthu v nočním baru. (11.01.2012)

Nádherný svět, který je bohužel pro mě až moc....no, kdybych já tak věděl, co mi na tom filmu vlastně nesedělo. Možná jsem se na něj jen přespříliš těšil a výsledek udělal své. Owen Wilson a Marion Cotillard mi perfektně sedli. 20. léta zbožňuju. Kavárenský povaleč jsem od svých 20 let. Humor svěží a typicky Allenovský. Jeho cestování v čase mi připomínalo nejmenovanou knihu od Hermana Hesse :). Přesto přeze všechno bylo něco špatně. Pro mě zatracená záhada a slepá ulička uprostřed nádherné Paříže. (14.01.2012)

Jak to okomentovat? Prostě Woody Allen útočí další allenovkou. A zase se trefil! Jak jen to dělá? :) (15.01.2012)

Musím se přiznat k tomu, že O. Wilson mi nikdy k srdci nepřirostl, welký WOODY ho ale dokonale uměl využít pro svou nostalgickou hrátku v jeho milované Paříži. Je fakt že by měl každý člověk v životě alespoň jednou vidět Paříž, stačí na chvilku, nebo na déle......no Marion je uhrančivá ženština přímo neuvěřitelná a do spojení s Belle epoque je ůplně jedinečná....sqělý a laskavý film. (18.01.2012)

Allen dokázal natočit skvělý nostalgický film a zároveň tu nostalgii ironizovat tak, aby se to vzájemně sneslo. Touha a potřeba idealizovat si minulost je asi opravdu antropologická konstanta, která se objevuje v každé době. Stejně jako v případě Barcelony Allen působivě zachytil dráždivou, romantickou a magickou atmosféru města. Je to samozřejmě jen (jeho) určitá představa nebo fantazie o Paříži, ale určitě moc příjemná a hezká. Owen Wilson mi ale do hlavní role nějak nepasoval. Svým vzhledem na mě působí spíše jako vesnický balík a trouba než jako spisovatel v Paříži. Bez hereckého štěku manželky francouzského prezidenta by se film taky snadno obešel, ale na druhou stranu to zase ani nijak neuškodilo. W. A. je jedním z mála režisérů, u kterých kvantita filmových děl nejde na úkor jejich kvality. (20.01.2012)

Na depresiu, ktorú prináša vedomie nevyhnutného konca, odporúča Allen tri lieky: vášnivé milovanie, umeleckú tvorbu a čarovný Paríž. A najlepšie v trojkombinácii. Spomenuté veci si Woody užíval v reálnom živote a rovnako si ich vychutnáva hrdina jeho filmu v podaní Owena Wilsona. Ten sa snaží imitovať zmätených neurotikov, ktorých Allen stvárnil vo svojich starších filmoch. Gilovi vo Wilsonovom podaní je dopriaty sen mnohých intelektuálov a umelcov – aspoň na pár chvíľ zažiť bohémsku atmosféru Paríža dvadsiatich rokov v spoločnosti ľudí, ktorých diela sú už dnes klasikou. Šľahačkou na torte pre mužských gurmánov sú pôvabné americké i francúzske herečky: Rachel McAdams, Marion Cotillard, Léa Seydoux či Carla Bruni /o jej účasti som sa dozvedel až z titulkov/. Kto vie oceniť krásu žien a čaro mesta na Seine, určite nebude sklamaný. (23.01.2012)

Woodyho filmy mám rád, a to obzvláště pokud v nich nehraje. Jeho film lze poznat v již první větě. Tento jeho počin však stojí zato vidět zejména proto, že se mu povedlo obohatit svůj klasický humor o kus historie a kultury. Doposud jsem si neuvědomil, s jakými osobnostmi bylo možné se v daném místě a čase setkat. Jasně, je to satira, ale kolikrát se Vám podaří vzdáleně se ponořít do Paříže dvacátých let? (27.01.2012)

Sympatický Owen Wilson, snad nikdy neokoukatelné scenérie Paříže, inteligentní konverzace alla Woody Allen, co víc si přát od opravdu odpočinkového filmu? Pro fandy historie a kultury bude tento film opravdovou lahůdkou:-) (28.01.2012)

Woody si splnil sen a natočil film ve městě, které zbožňuje. Já jsem si splnil sen, že jsem se dožil této jeho zhmotněné představy. Ano, Woody už má evidentně nejlepší léta za sebou, nicméně i z tohohle filmu je stále patrná jeho poetika. A to je přesně to, co na něm miluju. Takže jen tak dál. Na další film se už moc těším. (29.01.2012)