Půlnoc v Paříži

Scénář čistý jak trávník vysbíraný Verbalem. Příběh od někoho, kdo man-rayovsky žije se surrealistickou samozřejmostí ve světě současném i v těch zděděných. Rozvinutí tohoto časoobčanství navíc přináší i psychologickou typologii, ztělesněnou v konfliktech partnerských párů, a s trpkostí i nadhledem promlouvá k dnešnímu divákovi a nahlíží mu pod pokličku jeho vlastního života a v umocněné míře a s empatií zejména do nitra tvůrčího jedince. Hravost miniportrétů klasiků, mámivé zadečky, tradičně náladová kamera a hudební koketnost písniček. Dnešku chybí aspoň jedna Gertruda (10.06.2019)

Zajímalo by mě, jestli někdy někdo pořádně rozebral nadpřirozené motivy ve filmech zdánlivého racionálního suchara W. A. – takový článek bych si s chutí přečetl: začalo to tuším u Sexu noci svatojánské, pokračovalo Purpurovou růží z Káhiry, kouzlilo a hypnotizovalo se v Alice a samozřejmě ve Žlutozeleném škorpiónovi, v Sólokaprovi a tu i onde jinde; stroj času značky Peugeot Landaulet je ale snad to nejnenucenější a nejpůvabnější, co kdy pan Allen v magickém „oboru“ vymyslel. A takový je celý tenhle biják – máte z něj prostě radost. Woody dál drží svou nejnovější linii úsporně, ale nesmírně efektivně vyprávěných příběhů laděných na nevídaně smířlivou až laskavou notu (na někoho, kdo se zdál už už předurčen k poloze starého zatrpklého dědka sršícího sžíravou ironií). Z gejzírů intelektuálních hlášek, které ve filmu chrlívaly jím hrané postavy, se staly mnohem uvážlivěji rozmístěné špílce vyznívající v ústech jiných herců sice třeba ne tak nápadně a úderně, ale o to větší radost z nich máte, když si jich všimnete. A ta nádherně vystižená atmosféra kulturního kvasu Paříže 20. let s neodolatelně vyvedenými miniportréty Fitzgeraldů, Heminwayů, Dalíů, Buñuelů a spol., přesně balancujícími na hraně jemné ironie a upřímně míněné obdivné pocty. Je to vlastně jednoduchoučký, skoro až pohádkový, příběh o lásce s trochou poučení stran toho, že jakou si tu svoji dobu uděláme, takovou ji budeme mít, ale odněkud z podhoubí pod tím cítíte moudrost starého zklidněného neurotika, který z vás v žádném případě nechce dělat blbce ani se na vás nevytahuje se svými kulturně-filosoficko-psychologickými pseudoznalostmi, jako to dělal zamlada (a nešlo ho za to nemilovat). Výsledek je pozoruhodný. Není se čemu divit, že Američanů na Půlnoc v Paříži letos v létě v konkurenci všelijakých těch infantilních remaků, sequelů, prequelů a rebootů drahých akčních spektáklů chodilo nečekané množství a že Woody ve svých pětasedmdesáti, a tuším, že v posledních letech už poněkolikáté, trhl svůj vlastní kasovní rekord (blíž o tom v Respektu). Jděte taky, nebudete litovat. (16.10.2011)

Ono sa to môže zdať tak nejako "neviemnájsťsprávneslovo". Pán Allan však vytvoril sympatický film s mne veľmi blízkymi a inšpirujúcimi ľuďmi. A popravde, kto z nás by nechcel zažiť ten "pravý" Paríž? I´m Dalí, Dalííí :) (28.12.2011)

Neviem preco ale pocul som ze je to super film....Zial tento film bol pre mna nudny a bez nejakej hlbsej myslienky. Ako som pozeral tie hodnotenia, tak som si myslel ze pozeram asi iny film. Nuz ale bol to presne tento film. Komedia alebo romantika? Neviem ale to som tam nejako nepostrehol. Woody prepac ale nic moc. (04.02.2012)

Mne sa to moc nepáčilo..zase mi to prišlo ako keď natočí Amerika Tróju...proste preháňajú, kde sa dá...a čo to je do pekla za vzťahy? Áno, každý z nás chce žiť v inej dobe, ale tí dvaja, čo sa mali brať, veď to bol výsmech normálneho vzťahu...smutné. Pár postáv ( nie tých hlavných) však malo charakter, tak dávam štyri hviezdy, predsa len nebol to priemer. (12.02.2012)

Může mi někdo říci, co chtěl Woody Allen tímto snímkem říci? Byla to fantastická nuda, dokonce bych si raději přečetl Blesk. Jediným kladem bylo osvěžení dějin umění. Dej Pane Bože, ať se Midnight in Paris nedočká žádné zlaté sošky, za co taky. 32% (21.02.2012)

Tak tohle prostě není můj styl. Potrhlý a ukecaný Owen Wilson mi začíná pěkně lezt krkem. Jedná se o nevýraznou rádoby komedii s prvky fantasy, při které se ani jednou nezasmějete a logika byla pro tvůrce zřejmě nepodstatná drobnost. Co ale musím ocenit jsou krásné záběry Paříže a taky eleganci, s jakou Gil dospěl k finálnímu pochopení. 50% (19.03.2012)

Nejlepší pozdní Allenovka od dob Vicky, Christiny, Barcelony! Dokonalost vystihující magičnost Paříže ve všech směrech a milovníci dějin umění si museli stejně jako já přijít na své. O lahodném castingu se ani nemusím zmiňovat - u Woodyho je to skoro až nezbytnost. Již teď se nemůžu dočkat do jaké země nás na své cestě po světě WA vezme. (31.05.2012)

Už úvodná koláž záberov na Paríž bola dokonalá. Slnečná Paríž sa menila na zaliatu dažďom a tá zase na zaliatu slnkom :) Zápletka by sa mohla zdať spočiatku prvoplánová, ale keďže sa nejedná o cestovanie v čase v pravom zmysle zápletka bola veľmi originálna. Myslím že Woody Allen prepísal svoju vlastnú túžbu vrátiť sa do zlatej éry sveta do tohto filmu...A vôbec sa mi nedivím! :) Aj keď by sa mohlo zdať že vo filme sa skoro nič nedeje, deje sa tam toho mnoho a to všetko pôsobí sviežo a poeticky :) Len mi vŕta v hlave ako by asi zareagoval Hemingway keby Gilovi zazvonil mobil :D Chcel by som ísť na takúto výpravu do minulosti, prejsť sa cez Paríž na začiatku minulého storočia...P.S.: Marion Cotillard vyzerá úchvatne! :) (19.08.2012)

Woodyho Půlnoc mi přišla dost šablonovitá a bez šťávy. Nevadí mi typický Allenovy trademarky, trochu neurotický hlavní hrdina (Owen Wilson byl skvělej, působil civilně), samozvaný otravný intelektuál, co svádí jeho dívku,..vlastně je mám celkem rád, škoda ale že film není ani komedií ani romantikou a když už nevyniká příběhem (jako většina filmů WA) nenabízí tentokrát ani mnoho zajímavých dialogů a chytrých Allenových postřehů o tom jak zbytečný a nepříjemný lidský život je. Některé momenty byly ale celkem fajn (rozhovor v galerii u Picassova obrazu, většina interakcí mezi Gilem a tatínkem, scéna s chápajícími surrealisty). Midnight in Paris určitě stojí za vidění, je to příjemný nevzrušivý film, zajímavý halvně námětem. "The artist's job is not to succumb to despair but to find an antidote for the emptiness of existence." - In this case, Woody did not deliver (08.12.2012)

Oou. Tak to byla bomba. Paříž, dvacátá léta a jako bych tam doopravdy byl. Pozor! Já tam byl. Woody Allen mě tam provázel. Seznámil mě se spoustou zajímavých lidí, kupříkladu s Ernestem Hemingwayem, Pablem Picassem, přidal se i Salvador Dalí. Vzal mě s nima na skleničku, hodily jsme řeč a bylo mi přitom fajn. Z čeho je mi ale smutno? Že ten film už skončil. Přesto děkuji Woody Allenovi, že mi ukázal Paříž, přesně tak jak jsem ji chtěl vidět. ***** (25.01.2013)

Jedna velká nuda, ovšem s Wilsonem, kvůli kterému jsem se na film vlastně podívala. Nestandartní, příjemný, ale přesto nudný snímek. (29.11.2013)

Držela mě ta optimistická hudba. Držela mě dokonce tak, že jsem to stopl a našel si k tomu tabulátory Bistro Fada na kytaru. V HD se dá vychutnat Paříž. Wilson nudný, Hemingway skvělý. (21.07.2014)

Snové rendez-vous. Živě za vybranými slavnými. V. I. P. salonek intelektu bohémy, zlatá kolekce umělecké bonboniéry. Když hodiny ten magický čas odbíjí, múzy se procházejí ulicemi...Jako mávnutím kouzelného proutku vstoupíte do dob dávno minulých, které vás minuly. Stačí se zasnít. Vychutnat si tu jedinečnou příležitost rozpravy. Velikánům nahlížet pod ruce, být účasten v tvůrčích procesech. V atmosféře při koňaku, při vínečku posedět, při hvězdné obloze bulváry se procházet, tančit po kabaretech...nevynechat ani jeden dýchánek, ve společnosti dle libosti, ten nejkrásnější věk. Někdy není na škodu se zcela ztratit, absolvovat cestu zpět pro uspořádání myšlenek, abychom se našli pro život teď. Noste si v sobě ty „své“ éterické časy, obdivujte je, ale nezapomeňte, že i vaše doba přináší jisté kouzlo, stačí se dívat kolem sebe a objevíte ho. I vaše doba má na to pro další generace zasadit zlaté zrnko. (08.02.2017)

Odpočinková záležitosť ako stvorená na spríjemnenie večera. Plná farebnosti, pohodového feelingu, so stopážou ani nie 90 minút. Po dlhej dobe som si vedel vychutnať aj jednoduchú zápletku (ale so zaujímavým vyznením na konci). Väčšinu času som pozeral s úsmevom na perách a to sa nestavá často. Polnoc v Paríži je synonymom toho že v jednoduchosti je krása. Woody Allen ma málokedy sklame, ale zároveň aj málokedy úplne dostane. Toto sa ale radí k tomu najlepšiemu čo som mal možnosť od neho vidieť. (20.10.2018)

Hraniční - 3,5 hvězdičková záležitost, upřímně Woody umí stále ještě líp. Jede to po stejné ose jako většina Woodyho kousků, ale co tomu chybí oproti jiným stěžejním dílům je ten umělý kontakt s divákem a vlastně i humornost. Určitě povedené dílo s poutavou atmosférou, která působí jako reklama na Paříž; ve skutečnosti však pouze Allenův průměr, na který si za pár let mnoho lidí nevzpomene. 70% (04.10.2011)

Už jsem viděl mistrovy lepší kusy. Tohle bylo příliš nostalgické a pro neznalé historie a umění docela nepřehledné. Samotný příběh tuctový byť v krásných pařížských kulisách. Ale klobouk dolů před Owenem v jeho ztvárnění mladého Allena. (09.10.2011)

Woody je klasik. Po slabším roce 2010 Allen vymyslel opět pětihvězdovej film, kde si v těle Owena Wilsona vystřihnul i hlavní roli. Když si divák u závěrečnejch titulků uvědomí, že ona óda na Paříž uběhla neuvěřitelně rychle, že má chut' ještě chvíli bloudit v romantických uličkách Montmártru a topit se v humoru pana režiséra, je to pravděpodobně známka báječného zážitku a povedeného filmu... (11.10.2011)

Mé první setkání s Woody Allenem jakožto režisérem. Krom hereckého koncertu všech zúčastněných (Owen překvapivě vážný, McAdams po dlouhé době ne úplně dokonalá, Cotillard naopak ano, i když ne tak docela, a ve vedlejších, nicméně stále výrazných rolích příjemně překvapí například Brody a Elmaleh) a vyloženě krásného hudebního doprovodu se mi zalíbilo především to, že příběh má i přes zdánlivou jednoduchost a "zábavnost" poměrně vážný, až filozofický podtón, podaný navzdory tomu specificky humorným způsobem. Stručněji řečeno, pociťuji najednou strašnou chuť podívat se do Paříže. Nebo, když už tohle nevyjde, pustit si alespoň tenhle kouzelný film ještě jednou. (06.11.2011)

Krásný inteligentní snímek. Woody Allen se nezapře.. Salvador Dalí je bezchybná kopie a ostatní historické postavy se podařilo ztvárnit neméně působivě a zajímavě! Z filmového řemesla se jedná o decentní bezchybnou filmařinu, otázkou je zda-li by více zajímavější kameramenské vyjádření snímku přidalo či spíše.. Ale to je asi úvaha vedoucí do slepé uličky, jelikož styl, kterým je to natočeno se prostě hodí a slouží účelu. (19.11.2011)