Chladné srdce

Pohádkový příběh, kde nic nepřekvapí a to ani v tom negativním slova smyslu. Milý příběh, kde je jasně odlišeno dobro od zla, umocněno ještě kamenným srdcem. Dejdar v pohodě, A´tka dobrá, jen škoda,že Kratina nedostal více prostoru. Také kostým obou pohádkových postav nestál za nic, ale to se u studiovek dá pochopit. U mě 55%. (23.11.2015)

Mezi studiovými pohádkami jedna z nejlepších. A v dětství jedna z mých nejoblíbenějších. Velmi mě děsila hlavně ta proměna skřítka z malého ve velkého. Jak postupně roste a jeho hlas vypouští proroctví. A právě to mě celé dětství provázelo. Samozřejmě výborné obsazení, skvělá Aťka Janoušková a skvělé kulisy. Jako by se ani nenatáčelo v interiéru. Povedly se i triky. (08.03.2020)

Výborná předloha Wilhelma Hauffa, kterou v tomtéž roce výborně v rozhlase zpracoval Karel Weinlich, se v televizi stala v podstatě nekoukatelným dílem: hlavní chyba tkví v obsazení Martina Dejdara do hlavní úlohy - jemu se ta ušlápnutost v hospodském kolektivu vážně věřit nedá (a také je ke škodě díla v tv inscenace oslabena), skřítek Sklenáříček (alias Zlatapán) vypadá jako mimozemšťan z tureckého filmu 80. let a jediné, co vypadá trochu k světu, je obr Michal alias Velký Michl v podání Vladimíra Kratiny. Slabé. (18.03.2015)

Celkem sympatický duch s podivným jménem provádí transplantace srdce na počkání, bezbolestně a za pár vteřin a navrch vám přidá kopec zlaťáků. Jeho koníčkem je bytová architektura a recyklace, neboť lidská srdce nevyhazuje, ale cpe do zavařovaček v obýváku, vzorně vyrovnaných na polici, navíc srdce ve tmě svítí, super! Tahle konkurence ale vadí hodnému duchovi Sklenáříčkovi, který si sám nechce špinit ruce, a tak mnoho let "zhodňuje" Petra, až tento konečně Obrmichala zneškodní... Jméno Obrmichl je trochu zavádějící (v knížce je Michl Holandaň), protože děti jsou zbytečně mateny, zda je to zlý duch či obr. Je to dobře natočeno, ale nečekejte ani ždibec humoru, ačkoli se možná pousmějete nad kostýmem Aťky Janouškové, který spíš připomíná kosmonauta. Tvůrci si s pohádkou docela pohráli, dokonce se nenechali zlákat oblíbeným klišé a nevpravili do hospody české tanečky, folklor a muziku, ale snažili se zachovat německý ráz. Co se bohužel na rozdíl od knihy nepodařilo, je živost vyprávění, dobrodružná atmosféra, kdy jste v knize zvědavi, jak to dopadne, zatímco tady máte spíš pocit strachu. Určitě k tomu přispívá natočení ve studiu, pohádka je sterilní, což je škoda. Zfilmovat ji v reálných lokacích a přidat něco triků by byl dobrý nápad! Zajímavost: Hauff zemřel v 25 letech na tyfus, ale stihl toho dost napsat, tahle pohádka vyšla rok po jeho smrti v roce 1828 (!). Je to velmi působivé vyprávění několika pověstí a příběhů se zajímavým rámcem: v hospodě ve Spessartu (ano, v tom známém Spessartu, viz) si hosté vyprávějí příběhy, aby neusnuli a mohli se bránit přepadení loupežníky. (16.03.2015)

Není to špatné, ale na příbězích sahajících k náboženskému vidění světa mi vadí, že ona proměna k lepšímu vyvěrá ze strachu. Hrozba trestu je sice pro lidskou společnost důležitá, ale není to o dobrotě srdce. Když mnozí věřící častují nás ateisty poznámkami "vy nevěříte v boha, abyste si mohli hřešit", vypovídá to spíš o nich než o nás. (28.04.2019)